Na konci duhy

8. kapitola

Severus se ráno vzbudil s extrémním sušákem po náročné noci. Cítil se, že by vypil celé Rudé moře. Překulil se na záda a promnul si unavené oči. Hlasitě zívl a protáhl se. Znovu se otočil a skulil se na nohy na podlahu. Napřímil se a s polozavřenýma očima se vypotácel z pokoje. S rukou na zábradlí sešel schody, ani si nevšiml, že v křesle sedí jeho zrzavá kolegyně, která se na něj nehnutě dívala s povytaženým obočím. Vrávoravou chůzí zašel do kuchyně a po několikero otevření skříněk našel prázdnou skleněnou karafu. Nalil do ní vodu a začal z ní hltavě pít, až mu voda stékala po čelistech na hrudník. Connie se opřela o futra dveří a významně si odkašlala. Naklonila hlavu na stranu, když otevřel oči a odtrhl si džbánek od úst. Zadíval se na ni mdlým pohledem. Sjela ho od hlavy k patě a založila si ruce na hrudi.

„Jak vám je?" zeptala se starostlivě.

„Jazyk mám jako rašpli, žízeň mám jako velbloud," zachraplal a opřel se o kuchyňskou linku. Odrazila se ramenem a rozešla se k němu. Když mu položila dlaň na čelo a sjela s ní po jeho tváři, aby zjistila, jestli ještě hoří, zavřel oči a vydechl. „Teplota už mi klesla. A... děkuji," sdělil jí tiše, že mu to nešlo téměř přes pusu.

„Měl byste ještě odpočívat," navrhla mu a odstoupila od něj. „A neměl byste se tu promenádovat polonahý," a významně se na něj zahleděla.

„To je sice možné, ale měl jsem velmi náročnou noc a neměl jsem v tuto chvíli čas řešit morální zábrany, jelikož mé hrdlo málem lehlo popelem. Kdybych se měl zaobírat ještě oblékáním, mohl bych se zažehnout jako Fénix. Vám by se to nejspíš zamlouvalo, ale já bych tu ještě nějaký ten čas chtěl zůstat," a dopil zbytek čerstvé vody z karafy. „Nebuďte takový suchar, slečno Vall, děláte, jako kdybyste byla jeptiška. To vám opravdu tolik vadí, že jsem se šel napít v trenkách? Nebuďte jak malá," zašklebil se na ni.

„No, mně to je upřímně jedno, z toho už jsem vyrostla, ale máme tu šestnáctiletou žábu, které se, zdá se, zamlouváte."

„Ale prosím vás, té se s největší pravděpodobností zamlouvá každý chlap, který ji míjí. Nejsem určitě první ani poslední osoba mužského pohlaví, kterou uvidí ve spodním prádle, takže mne vyvést z míry nedokáže."

„Jistě, vy je znáte ze školy, že?" rýpla si Constance nevybíravě.

„Přesně tak, a proto vím, že je zajímá, jenom jak se před chlapcem hloupě chichotat, s přítelkyněmi probírat, co s sebou nosí v kalhotách, jestli má o ně zájem a podobné naivní hlouposti. Bohužel, až život je naučí, že tyto představy jsou pomíjivé."

„Nebo je naučíte vy..." pokračovala zrzka dál ve svém útoku. Severus se zamračil. Pochopil, kam tím směřuje, i když nechápal proč.

„Já? Ne... já je učím pouze lektvary."

„Ale... neříkejte, že ďábelský Severus Snape je tak zásadový," přimhouřila žena oči a propalovala ho pohledem. Chtěla ho trochu zviklat, dostat se pod jeho slupku a vyprovokovat ho.

„Asi bych měl vzít svůj názor o vaší nejednoduchosti zpět, slečno Vall," vrátil jí všekousavou poznámkou zpět. Connie se napřímila a pevně stiskla zuby.

„Nechcete mi tvrdit, že jste opravdu nikdy neměl žádné nutkání. Jste přece jenom muž," nevěřila, že by byl opravdu tak pevný. Muži jsou jenom zvířata, která jdou za svou kořistí. Nikdy na to nezapomněla a nevěřila, že by některý mohl být jiný.

„Slečno Vall, i muži, kromě svých dnů, mají mozky, a i když po našem hradě běhá spousta pěkných a asi i milých děvčat... já jsem pro ně přerostlý netopýr, který netouží po jejich pozornosti, ale snaží se je naučit něco, co se jim hodí do života, a tím opravdu myslím pouze látku týkající se lektvarů. Ubírám body, udílím tresty, jsem nesnesitelný, podlý, nevrlý, sarkastický a pomstychtivý profesor. Myslím, že tenhle obrázek už jste si stačila udělat sama," zasyčel černovlasý kouzelník a rázně postavil karafu na linku. „Neříkám, že to nikdy žádná studentka nezkusila, a ani nebudu tvrdit, že se nutkání nedostavilo, ale nikdy, opakuji nikdy, se nic nestalo. Nestojím o to sledovat jejich připitomělé výrazy za lavicemi, ani poslouchat jejich tichý smích a cupitání drobných nožiček v podpatcích," odlepil se od linky a minul Constance. Krok za ní se ale zastavil a zacouval zpět. Naklonil se k jejímu uchu. „Mám rád zralé, chytré, sebevědomé ženy, které vědí, co od života chtějí, a umí to prodat," zašeptal smyslně. „Pamatujte si to a už nikdy mne s tímhle tématem neobtěžujte!" zahučel rázně a odebral se k odchodu. Connie sklonila hlavu a nasucho polkla. Začínala mít pocit, že přestřelila. A asi ho opravdu namíchla. Začala přemýšlet, jak by si ho udobřila. Ne že by to měla zapotřebí, ale možná se mohla mýlit, a přece jenom, musí spolu teď vycházet.