Na konci duhy

18. kapitola

Probudil se brzy ráno. Venku již začalo svítat a přes nezatemněné okno bylo v místnosti lehce vidět. Zavrtěl se, ale při tom pohybu lehce zaúpěl. Byl úplně zlámaný. Ztěžka otevřel oči. Na svém nahém hrudníku spatřil kštici zrzavých vlasů. Chvíli mu docházely souvislosti, než si uvědomil, proč tam nejsou rozhozené vlasy plavé. Constance mu ze spánku přejela dlaní po odhalených prsou, až mu přeběhl mráz po zádech. Nevzpomínal si, že by šel spát s rozepnutou košilí. Nechápavě zdvihl obě obočí a zadíval se do prázdna. Opatrně, ale rychle zvedl přikrývku a úlevně si vydechl, když viděl, že kalhoty nedosáhly žádné újmy. Nehledě na to, že sex by si určitě pamatoval. Nebo ne? Pevně stiskl rty a přimhouřil víčka. Určitě ano. Ale tahle okupace jeho krásnou kolegyní nebyla zas tak nepříjemná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Bezelstně nasál vůni jejích vlasů, než si uvědomil známý tlak v kalhotách. To už na jeho vkus stačilo, a tak se opatrně zavrtěl a snažil se svou společnici nenápadně setřást. Connie zamručela a přitiskla se k němu ještě víc. Ani si neuvědomovala, co se s ní vlastně děje. Nakonec to Severus vzdal a jemně ji pohladil po vlasech a položil jí ruku na rameno.

„Constance," zašeptal a stiskl prsty na její paži.

„Hmm," zazněla nevýrazná odpověď.

„Potřeboval bych vstát. Pustíte mě?" zeptal se netečně. Zrzka se pomalu pohnula a vzepřela se na rukách. Přehodila si vlasy, které jí spadaly do obličeje, a zadívala se na Zmijozela. Rozespale zamrkala a zhodnotila jeho polohu. Nasucho polkla, když si všimla jeho odhalené hrudi a uvědomila si, kde se nacházela. Hlavou se jí začaly honit totožné myšlenky, jako před chvílí černovlasému kouzelníkovi. Se stejným výsledkem. Zadívala se do jeho černých očí se studem ve svých. „Nedívejte se na mne tak," protrhl po chvíli ticho. „Já si ji nerozepínal," a ironicky se na ni zašklebil. Vrátila mu stejným výrazem.

„My jsme..." a kývla hlavou do strany. „Však víte..." a uhnula pohledem. Severus protočil panenky a rázně odhrnul peřinu.

„Ne," štěkl až moc ostře, když odhalil své zapnuté kalhoty. V tu chvíli si nebyl jist, jestli je opravdu rád.

„To asi samo..." špitla odevzdaně.

„Samozřejmě," odtušil, „vše se vždy děje samo." Upřeně se na ni díval, aniž by ona opětovala jeho pohled. Nevěděla, jestli to myslí vážně, nebo odlehčuje situaci. „Klidně spěte dál," promluvil po chvíli a sedl si na pelest postele. „Je ještě brzo. Já jsem ranní ptáče a navíc jsem úplně ztuhlý, potřebuji se protáhnout," a rázně vstal.

„Koupelna je pod schody vlevo," prozradila mu odpověď na nevyřčenou otázku. Otočil se a upřeně se na ni zadíval. Lehce se uklonil a vyšel z ložnice. Constance sebou plácla zpět do postele a přejela si rukama po tváři. Hlasitě si povzdechla a přetáhla si deku přes hlavu. Co to zase provedla? Ale... vždyť zas nic tak strašného. Přišel sám. Možná měla slabou chvilku, když ho přepadla u něj doma, ale sama nevěděla, za kým by měla jít. Pořád lepší on, než Brumbál. Ano, určitě by měl pochopení, ale přece jenom si připadala s tím černovlasým protivou bližší. Rozhodně s ním prožila o něco víc. A možná mu začínala lehce věřit. Ano, byl to risk a velmi odvážné rozhodnutí, ale s největší pravděpodobností to bylo tak. Bylo to proti všemu jejímu přesvědčení, ale bylo to tak. Sice jí nevýslovně lezl na nervy a někdy opravdu tak moc, že by ho nejradši uřkla, ale občas míval i silnější chvilky. Zvlášť, když se o něj mohla opřít, jako třeba včera. A jak se on opíral o ni. Otřásla se při té vzpomínce, když cítila jeho klín na své zadnici. Bylo to tak příjemné. A jak ji šimral a svíral v náruči. Dlouho ten pocit nezažila. Už si ho ani téměř nepamatovala. Možná si ho nechtěla pamatovat. A přesto byl tak příjemný, tak neobyčejný, tak... důležitý. Nikdy by si to nepřiznala, až teď. Možná potřebovala provést něco bláznivého. Něco, co se k ní vůbec nehodilo. Přišla o to jediné, na čem jí v životě záleželo. Práce byla to jediné, co ji vytrhávalo z její vlastní sebelítosti. Co bude teď jejím smyslem života? Nevěděla, co bude dál. Vůbec netušila, kterým směrem by se měla nyní ubírat. Potřebovala ukázat nový směr, potřebovala ho najít. Prudce si odkryla horní polovinu těla a zadívala se na zavřené dveře ložnice. Spustila nohy z postele a bosky vycupitala z místnosti.