Upíří nenávist

12. Část

Sebastian

Je prodloužený víkend. Ten Pool, nebo jak se jmenuje, o sobě nedal už měsíc vědět. Tím myslím, že nijak neútočil na Julii. Stejně mám o ni strach. Právě jsem na cestě k ní domu.Proč?Jsem ve spojení s jedním vlkodlakem, kterého jsem tenkrát nezabil, byl mi vděčný a slíbil mi, že až budu potřebovat pomoct, mám se ozvat. A já ji potřeboval, nutně jsem potřeboval, aby vyčmuchal toho loveckého parchanta. A on ho našel v okolí, kde žijí rodiče Juli.Takže problém.Musím to říct Juli, aby tam nejezdila, že na ni čeká. Doufám, že bude doma, neříkala nic o tom, že tam pojede.Vtrhl jsem do jejího bytu, ve kterém nebyla.Do prdele, já pevně doufám, že se šla jen projít.Popadl jsem telefon a okamžitě jí zavolal.Chvíli trvalo, než to zvedla.„Co je?" řekla otráveně. To je super! Já se jí snažím pomoct a ona je otrávená.„Kde seš?!" vyštěkl jsem. Zavrčela mi do telefonu. To dneska vstávala pravou nohou, že je takhle příjemná?„Doma," vyštěkla nazpátek. Ha. Zajímavé? Já jsem v jejím bytě, ale ji tady nevidím. „U rodičů," dodala po chvilce. Já si musel sednout nebo bych se skácel na zem.„Musíš hned domů! Sem domů. Pool je někde ve vašem okolí a....," najednou jsem na druhé straně uslyšel výkřik. Z telefonu se ozvalo zašustění a následně do něj začal mluvit hlas mě důvěrně známí ze kterého mi naskočila husí kůže."Ahoj Sebastiane, máš moc pěknou přítelkyni. Upřímně nečekala bych, že potom co jsme spolu prožili se zapleteš s vlkem? Nemůžu ani popsat jak jsem naštvaná a zklamaná z tvé zrady. Schválně jak dlouho zůstane na živu než jí celou rozpárám od hlavy až k patě?,, řekla mi naštvaně a pak telefon ohluchl. Několik minut jsem stál na místě jako přimrzlí s telefonem pořád u ucha. To nemůže být možné? Sofie našla mě. Moje bývalá upíří přítelkyně. Teď má Julii a bude jí ubližovat kvůli mě, protože jsem utekl, protože jsem už nechtěl ubližovat. Po prvotním šoku jsem se vzpamatoval a rychle vytočil číslo směrované Willovi, on jediný jí dokáže najít.

Julie

Je devět hodin ráno, ale mně přijde, že jsou tak tři. Možná proto, že jsem od tří vzhůru. Už je to měsíc a mně to stejně užírá, že jsem zabila člověka. Zase mě vzbudil ten sen, který se mi od toho dne zdává.Ne! Už to nešlo vydržet.Pojedu k rodičům, stejně mi dluží vysvětlení kvůli tomu, co jsem.Nasedla jsem do auta a vyjela, za dvě hodiny jsem už stepovala před domem a čekala, než mi otevřou. Nechápu, že jsem si nevzala klíče.xxRodiče na mě vytřeštěně koukali. Jakoby ani nevěděli, že něco takového existuje. Já v první chvíli myslela, že si ze mě střílí.Pak mi došlo, že to myslí vážně. Oni vážně nevěděli, že ten gen mám.„Vždyť jeden z vás musí být vlk? Ne?" zeptala jsem se nechápavě. Oni si vyměnili pohledy a pak se posadili oproti mně.„Vypadá to, že jsi měla v sobě dva geny. Vlkodlačí a.....no pak, což jsi měla dostat, byla magie," řekl táta potichu, jakoby ani nechtěl, abych to slyšela.„A vy jste teda co?" zeptám se furt nechápavě.„Magici, čarodějové, lidi s magií. Říkej tomu, jak chceš. Jenže já ani tvá maminka vlci nejsme." Já nechápala nic, vůbec nic. „Ten gen jsi zdědila po babičce, kterou teď zabili. Ona nezemřela přirozenou smrtí. Zabili ji. Jen nevíme, kdo. A ve skrytu duše jsme doufali, že se ti tohle vyhne, že budeš normální člověk," ne, tohle nerozdýchám. Je mi úplně jasný, kdo babču zabil. Ta zkurvená bývalá holka Sebastiana. Musela to být ona, kdo jiný vyvražďuje vlkodlaky! Musela jsem na vzduch. Má rychlá omluva musela stačit a rychle jsem se zvedla a vydala se ke vchodovým dveřím, když už jsem chytala za kliku zastavil mě mámin hlas. "Zlato počkej! Já chápu že jsi naštvaná protože jsme ti to neřekli, ale mysleli jsme to dobře víš. Nejdřív jsme doufali že budeš ovládat jen magii, ale tvá babička od začátku z tebe cítila i vlka, chtěla ti s tím pomoct aby jsi na to nebyla sama. Pokud ale nechceš být vlk nemusíš, můžeš ho potlačit, jako já. Narodila jsem se jako ty s potenciálem pro vlka i magii, ale pak se začali dít strašné věci. Ti co měli nečistou krev začali mizet a už je nikdo neviděl, takhle jsme přišli před lety o našeho syna. Já pak měla hrozný strach a tak během let jsem to v sobě dokázala potlačit a zbyla jen magie. Už není zaznamenáno tolik únosů, ale nechtěli jsme ti to říkat. Nemohli jsme přijít i o tebe. Chtěli jsme tě jen chránit a doufali že tě to mine.,, z očí jí tekli slzy a ve svých dlaních pevně svírala ty mé. Začala jsem mít pocit, že svou rodinu vlastně vůbec neznám. Celí můj život mi jen lhali. Babička taky. Myslela jsem že mi vždy všechno říkala, ale teď? Dozvídám se, že moje rodina je protkaná vlkodlaky a čaroději, dokonce to že mám bratra kterého unesli, co dalšího mi ještě tají? Chápu že měli strach, ale jak jim můžu po tomhle věřit? Cítila jsem jak mi po tvářích stékají slzy. Cítila jsem na hrudi strašný tlak jako bych tam měla obrovský kámen, který mi chce rozdrtit hrudník. Nemohla jsem se nadechnout, nešlo to a bylo mi jasné, že musím udělat jediné utéct. Nemohla jsem s ní teď mluvit. Nemohla jsem mluvit s nikým. Musím pryč. Bez jediného slova jsem pustila matčiny ruce a vyběhla ze dveří. Rozeběhla jsem se neznámo kam. Utíkala jsem tak rychle jak jen to šlo. Utíkala jsem až mě začali bolet nohy a plíce. Zastavila jsem se někde uprostřed lesa, zapřela si ruce o kolena a nahlas brečela. Po tvářích mi tekli horké slzy a padaly na zem na popadané listí. Po několika minutovém výlevu mých emocí a nekontrolovatelného pláče mi v kapse začal zvonit telefon.Vyndala jsem ho z kapsy a pohlédla na displej to mou náladu snížilo pod bod mrazu.Sebastian, tak ten mi začínal už pěkně lézt na nervy. Navíc si vybral nejmíň vhodnou dobu na to semnou konverzovat. Nebudu lhát, můj první impuls byl ten hovor položit, opravdu jsem teď na něj neměla náladu. Celí měsíc mi je furt za zadkem. Každý den mě veze do školy i ze školy. O víkendu je u mě už v deset hodin ráno a celý den mě nespustí z očí, kdyby mohl, chodil by se mnou i na záchod. Mám sto chutí ho vždycky pokousat, když ho vidím, jen co otevřu oči.Teď ještě k tomu, co jsem se dozvěděla, já na něj byla pěkně nepříjemná, a to bylo ještě míň, než jsem původně chtěla. Jo ze začátku já byla ráda, že se stará, že mu nejsem ukradená.Teď?Vadí mi to, protože nemám ani minutu soukromí, kromě toho záchodu.Začal mi něco říkat, ať jedu domů, zpátky do města. A já mu chtěla odseknout, že jsem rodiče dlouho neviděla, ať mě nechá aspoň jeden den na pokoji.No, nestihla jsem se ani nadechnout, jak mi něco bolestivého projelo skrz břicho. Vykřikla jsem bolestí, hned na to mi mobil vypadl z ruky. Nohy mě zradily a já se skácela na kolena. Tělem mi proudí příšerná bolest. Bylo to, jakoby na mě někdo vylil kyselinu, která mě celou sžírala, akorát zevnitř těla. Někdo sebral můj telefon a chvíli do něj mluvil. Ještě jsem zvládala vnímat své okolí a dokázala rozeznat ženský hlas. Potom hodila ten telefon na zem a svým špičatým podpatkem rozšlápla. Prsty chytla mé tváře a zvedla mi hlavu směrem k ní. Koukala na mě žena s rovnými černými vlasy, hnědýma očima a na obličeji, který byl mrtvolně bledý jí nos zdobilo několik pih. Její pohled kterým mě probodávala byl plný nenávisti, ale ne takové kterou jsem viděla u Sebastiana tohle bylo jiné, přišlo mi že je to více osobní. "Tak ty jsi Julie? Nemáš ani představu jak dlouho tvou rodinu hledám. Tohle si opravdu užiju. Zaplatíš za to co tvá rodina udělala té mé a ještě si dovolíš být s mým klukem? Odporný smradlavý vlk.,, dořekla znechuceným tonem a kývla na někoho kdo stál za mnou a probodl mě tím ostrým předmětem namočeným asi ve vlčím moru. Ten dotyčný co stál zamnou tou věcí v mém těle natočil lehce na stranu a mě celá bolestná křeč začala nanovo. Ta upírka se jen usmála a s lehkostí mi zlomila vaz, potom celé mé tělo spadlo bezvládně na zem.