Osobní Asistentka (Rok vydání - 2017)

*14* Bylo to dobré

Tak jsem tedy opět tu s novou částí.  Kdo má trošku přehled o mém profilu a mé činnosti jistě si povšimnul, že sem se dala do finálního přepisování Royal story. :D proto mi to tolik trvá, ale snažím se pokračovat i tady (úspěšně, řekla bych). Také mě čeká přepis WHTM, ale to asi dodělám později.. :D (Královna prokrastinace) 

Ovšem mám pocit, že to tu píši do větru pro dva lidi, ne-li méně. prosím (jako největší uprosánek) nechte mi v komentáři váš názor. :), vaše dojmy. Nebudu se zlobit ani za slušnou kritiku. Všechno mě posune dál. Když už k tomu dojde, zanechte mi i váš hlas. :) Děkuji :3

Užijte si kapitolu.

Panikařila jsem. Ne. to je slabé slovo. Já totiž přímo šílela. Umírala pod tíhou myšlenek v mé hlavě a Tamara tomu na druhém konci telefonu zrovna nepomáhala. 

"Panebože, no to snad.. Sakra. Jak jsi. Ty jsi. Proboha." a přesně tohle mlela dobré dvě minuty od chvíle kdy pochopila, že to opravdu není hloupý vtip. 

"Tamaro, prober se do hajzlu!" zakřičela jsem na telefon potom co jsem si vlasy sevřela v pěsti tak silně, že mi pár drobných vlásku pak zůstalo v ruce. Vždyť.. pokud se rychle neuklidním, pravděpodobně si zařídím plešatost a budu muset nosit paruku. Na druhé straně zavládlo ticho a následně se ozvalo vydechnutí, než se znovu Tamara měla ke slovu. "Má milá.. nikdy bych neřekla, že budeš schopná svést svého šéfa.."

"Já ho nesvedla, prostě se to stalo!" zavrčela jsem na ni nepříjemně.

"Ano, ano. Kočko.. s tím ale musíš něco dělat.. Musíš dát výpověď pokud v tom chceš pokračovat a nebo to utnout a pořádně mu vyjasnit, že tohle byl úlet, za který se omlouváš a že se více nebude opakovat." pronesla až překvapivě klidně znějícím hlasem. Ale pak se v telefonu ozvalo něco mnohem méně očekávatelného. Tamara se uchechtla a pak pronesla zvědavým hlasem "A teď mi řekni.. jaké to bylo s božským panem Greenem?"

"Tamaro!" okřikla jsem ji znovu a zoufale se lokty opřela o koleno a zahleděla se na své bosé nohy. Seděla jsem tu jen v zabalená v ručníku, vlasy jsem měla mokré a řešila jsem tu to, že jsem před několika hodinami měla sex se svým šéfem, v jeho domě, co je zároveň vlastně můj byt, přes telefon s kamarádkou, která je teď pravděpodobně stále v Londýně a jak to tak vypadá nic zvláštního nevyřeším. 

"Lauro?" vyrušil mě z domněnek její hlas, ani jsem si neuvědomila, že už jsem docela dlouho nic neřekla. Rukou jsem si projela mokré vlasy a povzdechla jsem si. 

"Máš pravdu, vyřeším to. Ale tu práci potřebuji." kývla jsem hlavou. Ano bez práce bych se možná cítila o trošičku líp, ale kde jinde bych sháněla práci. Jistě mnoho lidí pracuje ta, kde se zrovna naskytne místo, ale mě tahle práce baví. Mám možnost postupu a pokud půjde všechno dobře, jistě budu mít šanci založit i vlastní firmu. Jednou se k tomu dopracuji a pak už na nějakém zpropadeném Greenovi nebudu záviset. I Wellerovi to řádně vytmavím jen co poprvé usednu na křeslo ředitelky své firmy a tu jeho postupně pomalu potopím - nikdy jsem nebyla tak pomstychtivá, ale ten nechutnej chlápek si to potom co jsem u něj vytrpěla prostě zasloužil. "Takže to vyřeším."

"To jsou slova do rvačky, Lauro. Ale neodpověděla jsi mi na otázku." opět s tím začala a já si povzdechla - ovšem tentokrát už s náznakem úsměvu. Nevím jestli se má mysl natolik uklidnila, nebo to bylo tím tónem jakým na mě Tamara mluvila a odváděla mou pozornost, ale zabíralo to. "Jaké to bylo? Byl velký?" ztuhla jsem, protože jsem si vzpomněla na včerejšek tak živě jak jen to šlo. "Lauro!" hlas mé kamarádky, byl čím dál tím více naléhavý a já se musela zasmát. 

"Bylo to dobré.." pronesla jsem a k mým uším dolehlo odkašlání. Ne z telefonu, odtamtud se ozývalo mumlání o tom, jak moc chce Tamara detaily a že tohle ji nestačí. Já jsem s vykulenýma očima a ústy povolenými dokořán sledovala postavu svého šéfa opřenou o má futra s klíčem v ruce a hlavně jen v teplákách - kde je ten jeho zatracený smoking.. kde je, když potřebuju, aby vypadl jako můj šéf.

"Dobré?" zopakoval po mě a já zalapala po dechu. 

"Lauro?" Tamara v telefonu najedou ztichla, nejspíš si všimla, že ji nevnímám. Já totiž sledovala Dominika jak pokládá klíče na komodu u dveří a jde ke mě blíž. Jak natahuje ruku po telefonu a jak si přikládá Tamaru zoufale a zvědavě zároveň volající moje jméno k uchu. 

"Zavolá později, musí si něco ujasnit." zamumlal do telefonu, zavěsil a položil ho na noční stolek. Pak se mi zadíval do očí. "Dobré? Bylo to dobré?" odmlčel se a nahnul se blíž, přičemž já o kousek uhnula - tedy posunula se více na postel. "Myslím, že ti musím připomenout jak dobré to bylo.." zachraptěl mi přímo u obličeje a já znovu zalapala po dechu. 

"Pane Greene já si nemyslím, že je tohle správné.." mumlala jsem zatím co jsem se opřela o lokty a pomalu si lehala na postel - samozřejmě pod jeho nátlakem, ale přiznávám. Nebyla jsem už tak opilá, abych si to nepamatovala a pokud se jedná o ten sex, tak ten si pamatuju až moc dobře. Na každý dotek, každý pocit.. a pak je tu ta hádka ráno. Položila jsem mu ruku na hruď a zopakovala to co předtím. "Pane Greene, jsem přesvědčená, že bude lepší zachovat si čistě pracovní vztah.." můj hlas se třásl a klín prosil ať to nedělám, protože jen ta vzpomínka na skvělý sex a přítomnost horkého mužského těla mě nutila k tomu chtít mnohem víc, než jen pohled. 

"Lauro.." oslovil mě hrubým hlasem a upřel na mě své oči, které se zdály díky rozšířeným zorničkám černější než havraní křídla. "Kašlu na své pracovní postavení vůči tobě.. A věř, že ještě jednou mě oslovíš jako svého šéfa, ojedu tě tak tvrdě, že se nepostavíš na nohy.." to.. to.. to byla výhružka? Přísahám tohle bych od něj nečekala. Ale ani jsem neměla šanci na to upozornit. Byla jsem umlčena jeho rty a jeho doteky. Šikovně ze mě stáhl ručník a zasténal mi do rtů. 

Co to proboha dělám.. Mám ho odstrčit .. Sama sebe jsem napomínala, když jsem natáhla ruce, abych mu stáhla ty jeho tepláky. 

"No-tak Lauro.. " promluvil na mě, když mé ruce dal pryč od svých boků a přišpendlil mi je nad hlavou, zatím co své polibky přesunul na můj krk a na klíční kost. Přísahám jak jsem si před pár minutami zoufalstvím rvala vlasy, teď jsem na vše zapomněla. Co se to se mnou proboha děje. Dál mě líbal a pomalu se sunul dolů k mému prsu. Prsty jsem mu přejela po ramenech až k vlasům a pevně je stiskla v pěsti, když mě nadále líbal. Opět se posunul níž a znovu se ozval. "Lauro.." zopakoval moje jméno a já se postřehla jak pomalu zakláním hlavu a vnímám jeho velké ruce, jak mě pohladily na boku až ke stehnům. Vím že nemám šanci tomu zabránit, když cítím jeho dech tam dole, když mě políbí na vnitřní stranu stehen. Nevydržím to. 

"Dominiku..." pronesla jsem roztouženě. To bylo to na co čekal na moje svolení. Aby mi mohl předvést to rodeo, které jsem zažila dnes v noci - jen obohacené o tolik nových zážitků a hlavně o to přesvědčení, že Dominik je rozhodně nejlepší ve všem co dělá.