Osobní Asistentka (Rok vydání - 2017)

*13* To se nestalo!

Tak jsem zase zpět, po delší době, kdy jsem se nemohla dokopat ke psaní. Ale kapitola je tady. Ráda bych viděla od Vás více reakcí, abych věděla, že Vás příběh baví a že má cenu psát dál. 

Zkuste mi zanechat nějaký komentář a VOTE. Chtěli by jste další kapitolu z Dominikova pohledu?

Užijte si kapitolu :)

Když jsem došla myšlenkami opět k sobě bylo už ráno. Slunce mě šimralo na obličeji a já se usmála. Nechala jsem oči zavřené, cítila jsem neuvěřitelný pocit blaha a štěstí, netušila jsem čím je to způsobené ale líbilo se mi to. Zhluboka jsem se nadechla a otřela se holou kůží o sametově jemnou přikrývku. Zamnou se někdo pohnul, k mému uchu dolehl nádech a chraplavý hlas:

"Dobré ráno." jemný dotek na mé paži, lehké pohlazení, polibek na šíji. Takové to nebylo nikdy dřív a od někoho jako je on bych to ani nečekala, ale bylo to tak. Pootočila jsem se a otevřela oči, abych se střetla s tou ledovou modrou.

"Dobré." zamumlala jsem v odpověď a stihla jsem se jen sotva nadechnout, než si přivlastnil moje rty a políbil mě.

"Lauro.. Cos to semnou udělala." zamumlal mi do rtů a já tiše zasténala. Co já dělala s ním? Co on dělal semnou..
V hlavě mi proběhl záblesk předchozího večera.

Jeho ruka putovala po mých zádech nahoru a vytahovala tak tričko k mému krku. Ruce mi vytáhl nahoru a tričkem moje oči uvěznil ve tmě.
Je rty putovaly po mém krku a postupovali níž. Chtěla jsem se vysvobodit z toho trička ale chytil mě za ruce. "Ne!" jediné slovo a já poslechla.

Ta vzpomínka mě dostala zpět do reality, protože jeho ruka opět bloudila po mém těle. Chytila jsem ho za ni. "Teď ne." zamrmlala jsem a on ke mě zvedl pohled.

"Lauro.."

"Řekla jsem ne, Dominiku."

"Ale.."

"Prostě ne!" nikdy jsem takto s vlastním šéfem nemluvila, ale teď.. Teď byla jiná situace.

"Lauro.." jeho hlas zněl varovně. "Pořád jsem tvým nadřízeným a podle smlouvy.." teď mě to dostalo. On mi říkal i potom co jsme se spolu vyspali, že je můj šéf?! Ano byla to stále pravda, ale přecejen jsem něconejspíš čekala.
Odstrčila jsem ho od sebe a přitahla si deku co nejblíže k tělu. Krutá realita mě obalila a stiskla pevně k sobě. Obmotala jsem se peřinou a snažila se vstát z postele tak, aby bylo vidět co nejméně. Věděla jsem že budu litovat toho co jsem udělala. Jen jsem netušila že tak brzy. "Lauro!" jeho hlas byl stále chraplavý a já si nechtěla připustit že se mi to líbí. Chytil mě za paži a stáhl zpět k sobě. "Poslouchej mě."

"Pusťte mě!" zavrčela jsem a vytrhla se mu. "Už nikdy se n mě neopovažujte sáhnout!" kv8kl jsem a odebrala se k židli, kde jse posbírala svou kabelko a zbytek své hrdosti, než jsem za sebou práskla dveřmi.

"Má peřina Lauro!" slyšel jsem ho jak vstává. Otevřela jse dveře na malou škvírku a vecpala dovnitř peřinu pak jsem se nahá jen s kabelkou v ruce rozběhla přes celý dům až ke "svému bytu". Jen co jsem za sebou zavřela dveře spustila jsem pláč, vypnula jsem mobil a zalezla do sprchy. Musela jsem ze sebe všechno dostat pryč.

Tak pitomá. Jsem tak pitomá.

Jak jsem si mohla dovolit myslet..

..že chlap jako on bude..

..mít v sobě kus člověka.

Ve sprše jsem byla dlouho. Možná až moc dlouho na to než jak jsem zvyklá. A vodu jsem měl tak horkou že v místech kam jsem nechala vodu proudit dost dlouho se mi utvořily rudé fleky. Když jsem vylezla tahle místa mě ještě dlouho pálila. Umyla jsem si vlasy. Několikrát. Připadala jsem si neuvěřitelně špatně. Vždycky jsem byla ta vzorná - zatím co moje spolužačky ve škole byly schopné spát s učiteli pro dobré známky, já odmítala i když jsem dostala návrhy. Pan Weller mě sváděl taky dost dlouho, ale já ho odstrkovala a pak při první příležitosti skočím do postele s někým jako je Dominik Green. Několikrát jsem se plácla do čela a celá nervní si zatahala za mokré vlasy. Bylo mi k zešílení. Obalila jsem se do ručníku a opřela se o umyvadlo. Věděla jsem jen jednu věc. Musím odsud pryč. Musím se nějak dostat z toho všeho. Bylo to jen několik dní, jen několik málo dní a já se dostala do takového průšvihu. 

Vyšla jsem z koupelny a zašla do ložnice, chmátla jsem po telefonu a vytočila jediné číslo, které mě v tuhle chvíli napadlo. Poslouchala jsem pípání na druhé straně a modlila se, aby mi to moje kamarádka zvedla, potom co jsem s ní tak dlouho nemluvila a nebrala jí telefon. Byla jsem čím dál tím víc nervózní, byla jsem celá v háji. Připadala jsem si tak strašně špatně. Tak moc špatně. Byla jsem vždycky přesvědčená že já a můj šéf nikdy nebude jiný než profesní stav. A byl tu Oliver, který se mi líbil a kterého jsem obdivovala. A podle všeho jsem se líbila i já jemu. Neříkám, že mě nepřitahoval ale Dominik.. měl.. něco jako své vlastní zvláštní kouzlo. Zasekla jsem se. Věděla jsem že tohle jsem rozhodně nechtěla. Další pípnutí a moje nervozita rostla.

"Ale, ale, kohopak mi to sem čerti nesou. Moje kamarádka se mi rozhodla zavolat. Jak si to představuješ mi to-" Tamařin hlas mi zazněl do ucha a já ji nemohla nechat nic doříct. 

"Spala jsem s ním!" vyhrkla jsem do telefonu a na druhém konci vzniklo ticho. Slyšela jsem, jak Tamara tiše dýchá a vstřebává to co jsem jí právě řekla. 

"Lauro? Ale s kým jsi spala? Nedělej si ze mě srandu, znám tě až moc dobře.." Tamara se nervózně zasmála a já nabrala na nervozitě. I ona moc dobře věděla, že já taková nejsem. Že bych se svým šéfem nikdy nespala.

"Ne, Tamaro. Nedělám si srandu." odmlčela jsem se. "Já jsem vážně spala s Dominikem." další zalapání po dechu. "Já se vyspala.. se svým šéfem, Tamaro! Panebože!" tvrdá realita opět dopadla na mě v plné tíze. Najednou jsem si až moc přesně uvědomila co jsem udělala. A z druhé strany telefonu se ozvalo další tiché Panebože.

Tak teď jsem rozhodně v háji. Myslím, že když jsem byla bez práce, cítila jsem se líp než teď.