Osobní Asistentka (Rok vydání - 2017)

*4* Green, Weller & Já

I'm back!
Zdravím Vás milovníci čtení. Je tu nová část! Jsem to ale milý člověk - tahle kapča vyšla jen díky notebooku...
Proč? Protože mám na ruce dlahu a blbě se mi na mobilu píše...

So.. Jsem se překonala a je to tu!

Dost sebechvály...

Meh. Užijte si čtení.
VOTE&COMM
potěší.

*SweetyBlue15❤

Zmatená jsem vystoupila z auta a rozevřela deštník, opatrně jsem obešla auto a počkala až se pod deštník schová i Green. Chtěla jsem otevřít jeho dveře jak jsem to dělala u Wellera, ale předběhl mě. Vystoupil, zavřel za sebou a postavil se ke mě, abychom se pod velký deštník snáz vešli. Bylo to neskutečně - jak jen to popsat - jeho kořeněná vůně mě zašimrala v nose, když mi byl tak blízko. Zahnala jsem touhu ženy ve mě, přikročit blíž a nechat se hýčkat přítomností sexy chlapa a začala jsem v sobě probouzet tu skvěle a tvrdě pracující ženu, kterou jsem měla za úkol být. Přecejen pokud jsem měla být asistentkou nejvlivnějšího chlapa planety, musela jsem mít určitou úroveň a slintat na svého šéfa by bylo zřejmě dost neprofesionální.
Čekala mě návštěva u Wellera, bylo jasné že k tomu dojde, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude hned co nastoupím do práce. Při chůzi jsem hipnotizovala dveře a přemýšlela jaká bude asi jeho reakce až mě uvidí.
S Greenem jsme vešli do budovy, složila jsem deštník a nechala ho na odkapávači u dveří. Pozdravila jsem přitom Todda - ochranku u dveří - a Emily - recepční. Byla to kamarádka, asi tak stejně jako Tamara, párkrát mi zachránila krk, když mi volala ohledně návštěv Jacka na recepci.
V závěsu za Dominikem jsem pak nastoupila do výtahu. Měl opět kamenný výraz.

"Najdi mi akcie firmy Weller, výdaje a přijmy za poslední měsíc.. Chci to mít připravené.." poručil mi a já přikývla. Chvíli mi trvalo než jsem se v tabletu zorientovala, ale když výtah zastavil na příslušném patře, měla jsem to nachystané. Byla jsem nervózní, tohle bylo místo kde jsem pracovala pět let, znalo mě tu spousta lidí a Weller.. Weller se mě celou dobu snažil dostat do postele. Byla jsem vyděšená a zároveň zvědavá kým mě nahradil.

Procházeli jsme mezi stoly a zdravilo nás spousta pracovníků, mezi nimi i pár mých přátel, kteří mi ukazovali zdvižené prsty na náznak úspěchu a gratulace k ní. Usmála se na ně a pozdravila je mávnutím.

Dveře Wellerovi kanceláře se rozlétly a v nich stál ten chlap. Starší vyzáblý týpek, s nevzhlednými kudrlinkami a brýlemi vysoko na nose. Tenhle chlápek se mi hnusil, každým kouskem svého těla i duše. Za jeho zády se klepala Amy Sendersonová - dívčina, která sem chodila jeden čas na praxi. Nepřekvapilo mě, že přijal ji, byla dobrá v práci a pro štěstí Wellera i dost psychicky slabá na to, aby se mu bránila. Samozřejmě že mým očím neunikl rozcuchaný účes, neupravený oděv a třesoucí se ruce. Měla jsem chuť Wellerovi vrazit za jeho chování, ale nakonec bych z toho vyšla špatně, v lepším připadě bych se jen obhajovala u soudu. Pořád byl vlivnější než já.
"Pane Greene! Už jsem myslel že se nedostavíte." pozdravil se slizkým úsměvem, ale pak si všiml mě a jeho úsměv se změnil na ještě slizčí úšklebek: "A co ty tady chceš! Jdeš škemrat o práci? Říkal jsem ti že budeš litovat, Lauro.." zamračil se a zaměřil se zpět na Greena. "Hned se vám budu věnovat pane, jen si vyřídím pár informací tady s Laurou.. Snad si ji pamatujete.. Bývala mou asistentkou.. Vyhodil jsem ji.. No škemrá na cestu zpět.." já že škemrám? Chlape moje znechucení je nezměrné a tvoje slova mě uráží.. Neuvěřitelné jak ten chlap věděl lézt do zadku, dokázala bych si představit ten nový přijímací pohovor.. Začal by větou: "Vykuř mi a jsi zpět."
Chtěla jsem něco namítnout, ale Dominik mě předběhl:
"Varuji Vás. Jestliže vypustíte jakékoli křivé slovo o mojí nové asistentce, či se jí jakkoli jinak dotknete, urážite tak mě a mou společnost, takže bych ocenil, kdyby jste si hleděl naší schůzky a neobtěžoval mé zaměstnance."

Wellerovi spadla brada a stichl, pozval nás dál a úlisně se usmál. Posadila jsem se bokem k Wellerovi, hned vedle Greena - věděla jsem, že tyhle sukně přímo vybízejí k nakouknutí pod ně a Weller by si takový pohled nenechal ujít i kdyby musel na zem shodit svůj hrnek od kafe. Byla spuštěna debata o akciích a o tom jak firma prodělává. Šlo mi to jedním uchem tam a druhým ven. Neposlouchala jsem o čem se baví, jen jsem nepřítomně plnila přání Greena.  Postupně jsem na tabletu ukázala vše co chtěl abych předtím nachystala.

Asi po hodině už Weller neměl argumenty, byl pěkně nervózní se ztraceným výrazem a v obličeji byl bledší než kdykoli předtím. Green seděl v klidu a usmíval se, nebyl to ten svůdný úsměv, spíš působil hrozivě a jeho moc z něj přímo sálala: "Dám Vám týden, přesně za týden zkontroluji stav téhle firmy znovu a pokud to tak bude i nadále, přijdete o pozici." řekl a vstal. "Lauro, zapiš mi znovu firmu Weller na příští týden, stejný den, stejný čas." poslechla jsem a učinila jak mi bylo řečeno. Následně jsem taky vstala a upravila si oděv. "Dostavíte se do mé kanceláře." dodal Green než zamířil ke dveřím. Chtěla jsem zamířit v jeho stopách, ale Weller mě chytil za zápěstí a pevně stiskl až jsem sykla bolestí - nestalo by se to prvně co by mi zlomil ruku, ale teď to typnu podle stisku max na modřinu - škubla jsem rukou, ale bezúčelně musela jsem se tomu slizákovi podívat do tváře: "Tvoje práce co? Dala jsi mu a za odměnu mě vyhodí co? Zajistila sis silného nepřítele." sykl na mě a já znovu škubla rukou.

"Nic takového se nestalo, pane Wellere." vyplivla jsem jeho jméno tak jedovatě jak jsem jen dokázala.

"Nelži mi ty malá couro. Neboj.. Vrátím ti úder.." zašklebil se a cukl s mou rukou a tím i semnou.
"Lauro.. Jdeme." zaslechla jsem zvenku a Weller mě konečně pustil. Promnula jsem si zápěstí a probodla ho nenávistným pohledem. Pak jsem doběhla Greena a nastoupila zpět do výtahu. Tablet jsem strčila do tašky a dál si mnula bolestivé zápěstí, co nejméně nápadně to šlo. Návštěva u Wellera rozhodně dopadla lépe než bych čekala.

"Nikde se zbytečně nezdržuj během pracovní doby." promluvil Green a já zvedla pohled od země. Díval se před sebe, stále s tím jeho kamenným výrazem. Sjeli jsme do přízemní garáže a tam nasedli do auta. Moje žádost o to zajít nahoru pro zanechaný deštník byla zamítnuta a tak jsem se ocitla zase v autě jedoucím městem.
"Dnes končíme Anthony.." pronesl Dominik a řidič se usmál do zpětného zrcátka, přičemž přikývl. Green pak zatáhl clonu, která oddělovala řidiče od nás a natáhl se pro černé desky a otevřel je. Poznala jsem na první pohled, že se jedná o smlouvu, nejen proto, že bylo v jejím záhlaví tučně moje jméno. Podobných smluv jsem už viděla hodně. Zakládala jsem je, třídila a psala je.

"Podepiš to." pronesl a podal mi desky společne s propiskou. Zběžně jsem začala pročítat text, postřehla jsem Greenův úsměv. "Líbí se mi, že nepodepíšeš nic co by sis nepřečetla.." dodal a mě drobně zrůžověla líčka - ten úsměv byl úžasný. Alespoň něco dělám dobře.
Ve smlouvě toho bylo hodně, hlavně podmínky a povinnosti mojí práce. Mým očím ale nejvíc dostala jedna jediná:

• Svým podpisem ztvrzuji, že se dobrovolně stávám osobním zaměstnancem Dominika Greena. Budu plnit, každý jeho pokyn svědomitě a pečlivě.

V překladu do hovorného jazyka se ve smlouvě psalo, že se stanu majetkem tohohle chlapa a budu mu sloužit, bez možnosti odchodu, aniž by on sám smlouvu zrušil. Auto s trhnutím zastavilo u velké vily..

"Podepíšeš nebo nejsi dostatečně kvalifikovaná na tuto práci?"řekl a podíval se z okna...

Mám být něčí majetek?