Osobní Asistentka (Rok vydání - 2017)

*1* Nabídka

Slovo úvodem:
Takže.. Slíbila jsem že budu psát a zveřejňovat tak trochu v pravidelném tempu (Což jak jistě pochopíte, je během ledna - měsíce šílených učitelek nahánějicích známky- tak trochu složitější) takže píšu v každé volné chvíli - někdy i v té (ne)volné 😂. Do toho přepisuji WHTM? a WHTM?2 což je taky celkem záhul. Ale co bych pro Ann neudělala když jsem to slíbila. (Ano, o tebe mluvím ❤ gratuluju k jedničce 🙌 )

Ale abych to byla já..
VOTE&COMM potěší
*Blue

Je to pár dní co mě vykopli z práce a já seděla ve svém bytě a při pojídání nezdravých chipsů sledovala nabídky práce na internetu. Proč mě vyhodili? Dobrá otázka.
Řekněme, že mě nebavilo snášet sexuální narážky svého rádoby šéfa, ubohého chlapa co nabízí za vsechno peníze: Vyspíš se semnou za stovku? Udělej mi dobře, máš mi předsi asistovat ne? A kafíčko s pusinkou za tuzéra, hm? Ano, Adam Weller byl opravdový a nefalšovaný prasácký hovado. A přesně proto mě vyhodil, pro pár pravdivých slov a.. Plivanec do tváře. Jistě chápete mou rozčarovanost. Nehodlám předsi tolerovat něco tak uchylného, co ztropil ten hulvát!

Ale zpět k inzerátům. Není tu nic moc zajímavého do čeho bych se chtěla pustit, není to zrovna nejlepší výběr:
Prodavačka v KFC.
Prodavacka v obcodech Kaufland
Výpomoc při výkopových pracích.
Kontrolorka kvality - práce z domu.

Nic pro člověka s pěti-letou praxí ve funkci asistentky ředitele velké firmy. Mám spoustu kontaktů, ale málokdo se mi ozval nazpět, přecejen s jejich asistenty občas chodím i na oběd. Takže moc volných místna tak dobrých pozicích není. Zrovna když jsem už chtěla pro dnes svého hledání nechat - ono vás to neustálé nalézání hloupých brigád místo pořádné práce řádně unavý a dá vám jistou nechuť v pokračování, rozřinčel se mi telefon. Chňapla jsem po něm tak prudce, že můj notebook div neskončil na zemi, mohla to být nějaká důležitá nabídka.
Ale na displayi svítilo jméno mojí nejlepší kamarádky. Tamara je asistentka ředitele firmy co vyrábí elektronické spotřebiče. Známe se už čtyři roky a nedám na ni dopustit.

"Tami!" pozdravila jsem ji a na tvář mi hned skočil úsměv. Byla jsem rada že ji zase slyším, celý týden je se svým šéfem na nějakých jednáních po Anglii, takže se potkáme tak nejdřív příští sobotu.

"Lauro! Něco bych pro tebe měla." zazněl mi v telefonu její hlas. Dokázala jsem si živě představit její momentální výraz. Vykulené oči a natěšený výraz. Nemusela jsem ji pobízet, aby pokračovala: "Pamatuješ si na toho svalouše, se kterým ti Weller nakázal nezřizovat schůzky a dělal to osobně a když došel musela jsi sedět mimo kancelář? Ten s těma modrýma očima!" její hlas mi do telefonu zněl tak natěšeně. Samozřejmě jsem věděla o kom mluví. Černovlasý sexy chlap, který docházel za Wellerem něco řešit. Vybavila jsem si jeho první krátkou návštěvu:

Před třemi lety:

"Lauro! Dones nám prosím dvě kávy. Mě jako obvykle a hostu turka se dvěma cukry." zaznělo mi z repráčku na stole. Pracovala jsem u Wellera sotva pár měsíců a snažila jsem se být tou nejlepší takže jsem pokaždé ten jeho šumivý hlas poslouchala co nejpečlivěji, jen tentokrát jsem mu nerozuměla kolik řekl cukru.

Stiskla jsem tlačítko abych se zeptala, ale místo toho jsem jen řekla, že to hned bude. Ještě předsi umím uvařit kafe ne? Zastavila jsem se u kávovaru a připravila dvě kávy, Wellerovi jsem jako obvykle doplnila polovinu hrnku mlékem a hostovi do té tmavé tekutiny hodila tři kostky cukru, nebyla jsem si jistá, ale takhle kafe pil můj tata a nikdy si nestěžoval.
Dala jsem hrnky na tác a odnesla je do Wellerovi kanceláře. Se zaklepáním uvnitř nastalo ticho a já s dovolením vešla dovnitř. Vím že jsem ten den neměla sukni, ale šaty, úzké letní šaty na širokých ramínkách a vlasy jsem měla v uhlazeném drdolu.
"Dobrý den." pozdravila jsem a pak před Wellera postavila jeho kávu, stejný pohyb jsem zopakovala i s kávou toho muže. Když jsem ji před něj pokladala jeho světle modré oči mě bedlivě pozorovali, každý pohyb který jsem od té chvíle udělala byl těma očima sledován. Pak mě Weller poslal pryč a já poslušně odešla, bylo to divné jak na mě zíral.
. . .
Když muž odcházel, zastavil se u mého stolu. Z reproduktoru se ozval hlas Wellera: "Carterová!", volal mě k sobě, ale ten muž a jeho oči stáli předemnou a sledovali mě. "Nejlepší káva jakou jsem pil." řekl hlasem, který mě donutil vynechat úder. "Lauro!" ozval se ten najednou protivný hlas z reproduktoru.
"Ještě se uvidíme, slečno Cartrová." dodal a odešel.

Zpět v současnosti:
"Lauro! Lau! Hej, vnímej! Víš kolik mě ten hovor stojí?!" probrala mě z mého zasnění Tami a ja musela zatřepat hlavou abych ze sebe tu vzpomínku setřásla.

"Promiň, jo. Pamatuju si na něj."

"Jasně. Je to Dominik Green!" vyjekla a já vynechala nadechnutí. Netušila jsem sice co s tím ma společného, ale.. Panebože. Zíral na mě Domink Green - ne že by to bylo něco velkého, ale aby jste to pochopily. Dominik Green je momentálně nejbohatší muž co lidstvo zná, veškeré důležité firmy a banky v Evropě, USA, Asii i Anglii spadají pod jeho kontrolu. Je mi jasné že se k tomuto místu osmadvacetiletý chlap dostal asi jen tak že to na něj přepsal otec, ale vedl si zatraceně dobře. Boha, jak je možné že jsem ho nepoznala.

"A to mi pomůže najít si práci?" docvakne mi pak veškeré info, co sem se snažila celou dobu hledat, takže moje prvotní nadšení jaksi opadne.

"Ty huso!" kníkne Tamara do telefonu a já se zachechtám, vím že to nemyslí zle. "Green schání novou asistentku. A Terner.." - Tamin šéf - ".. Mu doporučil tebe! Já osobně jsem ti domlouvala schůzku, dnesla odlítal z Londýna, zítra v osm ráno tě čeká pohovor sestro!" dopověděla a mě spadla čelist. Terner mě doporučil? Terner? Ten zatrpklej starej páprda co tvrdil, že jsem nejhorší asidtentkou vůbec? Bójka ať mě praští do hlavy, to se mi snad zdá.

"Panebože."

"Žádnej Bůh, ale pan Green, zapamatuj si to!" zasmála se mi do telefonu Tami. "Máš se dostavit do jeho kanclu! Pošlu ti mejlem adresu, už musím jít, Ternerovi končí přednáška a bude se shánět po kávě. Jdi tam! A Uspěj!"

"Jasně! Neboj Tam." s tím náš hovor skončil a já odložila mobil stranou. Zaklapla jsem notebook a vstala s gauče. Teď když mám zítra pohovor musím se nějak náležitě zkulturnit. Však víte, žena za každých okolností upravuje svoje tělo, mno já jsem se na nějaké udržování na ten týden válení se v ošoupaným svetru a volnejch gatích vykašlala na všechno, krom krátké sprchy a čištění zubů - ano jsem líný člověk když mám zrovna volnou chvíli a nemusím pracovat. Ale myslím že Ženy by mi rozumněli.