Osobní Asistentka (Rok vydání - 2017)

*5* První noc v cizím domě

Pondělíí!! A já jse zpáaaatky!
No mám ortézku na ruce takže kapitoly smolím na PC... Tahle je poslední co jsem si předepsala..

Má cenu dávat dohromady další kapitolu pro ty dva lidi co to čtou?
Nevim či do dalšiho ponděli něco dám či ne...
Zatim přeju pějný čtení..
Pac a pusu
Vaše

SweetyBlue15

Zírala jsem na tečkovanou linku, kde se měl ocitnout můj podpis a přitom mi hlavou prolétaly všechny možné jiné trasy, kterými bych mohla vést svůj život. V jednadvacátém století se stát majetkem někoho? I když výplata je opravdu víc než pohádková.

"Kašli na to, zřejmě jsem se spletl." zazněl vedle mě jeho hlas a já vzhlédla od smlouvy. V jeho tváři bylo zklamání. Zklamala jsem? Tak brzy.

"Nepodepíšu nic co si pozorně nepřečtu, pane Greene." pronesla jsem co nejvíce vážným hlasem a zabránila jsem svým rtům v úsměvu. Zato Green se opět usmál a pak se uchechtl.

"Skvěle.. A jak jste se tedy rozhodla? I Anthony by rád odjel domů spát." kývl dopředu, pozornost jsem přesunula na clonu, která nás od řidiče dělila. Nějak už mě netrápila ona podmínka ve smlouvě, vlastně mi záleželo jen na tom, abych nezdržovala toho řidiče. Sklonila jsem pohled ke smlouvě a bez dalšího přemýšlení ji podepsala. Green si složku vzal zpět a zastrčil si ji do své tašky. Otevřel dveře a vystoupil. Následovala jsem ho ven a prohlédla si ten obrovský dům.

Jako omámená jsem chytila klíčky, které po mě Green hodil. "Tvoje klíče, neztrať je. Je na nich čipová karta, která tě pustí ke mě do kanceláře, do bytu nad kanceláří a pak do mé části domu." informoval mě a já onu čipovou kartičku na klíčcíh hned vyhledala. Všechny klíčky byly popsané od čeho jsou: hl.vchod, vchod, skříň na dokumenty, ...

Když jsem svou pozornost přesunula zpět před sebe zahlédla jsem už jen Greenova záda jak mizí v domě. Doběhla jsem a tak tak chytila dveře. Vešla jsem do chodbičky a viděla Greena u dveří.

Malá chodbička se trojími dveřmi. Ty u kterých stál Dominik byly na čipovou kartu, o které mluvil venku. Druhé na klíč a byl na nich nápis konferenční místnost. Třetí byly obyčejné, na zámek.

"Tvůj byt, pracovna a můj dům. Vstoupit jen na vyzvání, ne dřív." začal a ohlédl se. "Po zbytek dne volno. Vybalte si." dodal a zmizel za svými dveřmi. Zmohla jsem se jen na trhaný nádech a otočení se k 'mým' dveřím.
V klíčích jsem našla ten, na kterém byl nápis 'vchod' a odemčela jsem.

Když jsem vešla polil mě studený pot. Musela jsem se ohlédnout jestli jsem stále v té vile, protože to co jsem viděla byl můj starý byt - nebo spíš jeho přesná kopie. Rychle jsem se otočila k věšáku a zkontrolovala na něm bundy, byly tam moje bundy, jen ta skvrna schovaná za obrázkem jorkšíra chyběla - což mě ujistilo v tom, že jsem jinde a ne ve svém starém bytě. Měla jsem chuť rozběhnout se za Greenem a zeptat se ho na to, ale taujal mě hluk vycházející z kuchyně. Po cestě jsem našla další změnu - ložnice byla prohozená z koupelnou - tedy bylo to jinak než v mém starém bytě - ale ten nábytek byl stoprocentně můj. Poznávala jsem ho podle samolepek. Pokračovala jsem do kuchyně - našla jsem tam chlapa.

Chlapa v tmavém saku jak vyrovnává poslední hrnky z krabice. Odkašlala jsem si a on se otočil:
"Jste tu brzy.. Oh.. Omlouvám se, že jsem to nestihl dodělat, ale bylo tu tolik předělávek, že jsme nestíhali nikdo.." pronesl a mě spadla čelist. "Jmenuju se Oliver, jsem Nikův mladší bratr, dělejte že jste mě tu neviděla. " znovu.. Ztratila jsem slova. Oliver Green - snad nejlepší designer na planetě - rodina Greenů opravdu plodí samé talenty.. A pro jednoho z nich pracuju a druhý stojí v mojí nové kuchyni. Místo toho, abych vyjádřila můj obdiv k jeho práci, kterou jsem se tak mimochodem snažila ve svém obýváku napodobit mě ale přepadl vztek.
"Tak moment! Co..co tohle všechno je? Co to má.. Jak?" vyrazila jsem ze sebe.

Oliver se zasmál a rukou si vjel do vlasů na zátylku - proč jsou ti dva chlapi tak sexy?! "Máte tu bydlet a tohle se tu děje pořád. Přestěhovali jsme vás celkově. Jen trochu nesedí koupelna a toaleta, ale snad mi to odpustíte. Stěny jsou jen sádrokarton, aby to tu vypadalo jako u vás.. " musela jsem uznat, že Greenovi mají opravdu dokonalé úsměvy a smysl pro to, jak ženu absolutně odrovnat. "Musím pochválit Váš obývací pokoj, je celmi povedený." při těchto slovech mi konečně otrnulo a já trochu pookřála.

"Děkuji.. Snažila jsem se." pokrčila jsem rameny a konečně se usmála.

"Úsměv Vám sluší.."

"Laura Cartrová."

"Lauro."

Konverzace s Oliverem byla uvolněnější než s Dominikem. Povídali jsme si o domácím designu, o mojí škole, práci, o jeho práci. Nevím jak to uběhlo, ale byl večer a nám stále zbývalo tolik témat k hovoru. Kdyby se neozval pager na stole. Oba jsme k němu nasměrovali pohled.

"Domink tě potřebuje, Lauro. Někdy si myslím že ho jeho schopnosti naučili i neschopnosti." usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Byl tak milý a příjemný.

"Kdyby jsi cokoli potřebovala, zavolej mi. Budu tu pro tebe kdykoli jen budeš chtít." dodal a vstal od stolu. Mrzelo mě že odchází, chtěla jsem ho požádat aby ještě počkal, ale pager se rozezněl znovu.

"Běž.. Já taky půjdu. Ještě se uvidíme." neodolatelný úsměv, který udělal jsem znala. Od Dominika, který se tak na mě usmál v kanceláři u Wellera před třemi roky, ale u Olivera to bylo o něčem jiném. Příkývla jsem a čapla pager ze stolu. U dveří si vzala klíče a ještě jednou se ohlédla. Vytratil se zadním vchodem, pager se rozezněl potřetí - nedočkavý chlap ten Dominik.

Pohla jsem sebou do chodbičky a přiložila kartu k zařízení. Dveře mě se zabzučením pustili dovnitř a jen co jsem je zavřela a otočila se k další chůzi pohled se mi zastavil na hrudi mého šefa.
"Co tě zdrželo?"

"Byla jsem na toaletě."

"Líbí se ti byt?"
 
"Je lepší než ten předchozí." vždyť ho dělal Oliver, ten byt je nejlepší! Ten byt nemohl být lepší, žádný byt už nikdy nepředčí tenhleten.

"Dobře, jsem rád. Pověřil jsem tím mého bratra.." chlubil se mi? Chtěl mě snad překvapit? Zdá se mi to?

"Nachytala jsem vašeho bratra jak mi ještě vyrovnává nádobí.." okomentovala jsem to a Dominik sebou cukl a okamžitě přestal mluvit. Nechápala jsem to.

"Dobře...jdi spát, ať nezaspíš jako dneska. Dobrou noc." otočil se a odešel. Někdy chování lidí nepochopím.

Já se ani nezmohla na odpověď, jen jsem se otočila a odešla zpět k sobě, osprchovala jsem se a zalezla do postele. Tentokrát jsem si ale budík nastavit nezapoměla. Vzala jsem si tablet a projela zítřejší program.
Nebylo toho moc. Nejspíš se budeme jen válet v kanceláři a probírat papíry a různý smlouvy.
Žádné schůzky, žádný oběd.

Je pravda že z událostí dnešních dní jsem byla značně v háji.

Tákže.. Jakpak se líbí Adam?
SweetyBlue15