Nevinná

Konečně!

Vše šlo naprosto hladce. Vše bylo tak nevinné. Chvilku, jen chviličku jsme hráli podle mě a to stačilo. Pak, když už jsme to dokončili, nudila jsem se následující tři hodiny v jeho přítomnosti hraním si s auty a děláním jeho úkolů. A to proč? Protože jsem byla přeci jeho sestřička. A jako by jsi okem mrkl, začalo se smrákat.
Studený vítr mě pohladil po tváři, když jsem otevřela prosklené dveře a sedla na balkon. Tma mě pomalu začala pohlcovat a já se cítila uvolnění. Ta nervozita, kterou jsem cítila po celý den postupně opadávala a já měla během chvilky pročištěnou hlavu. Opravdu jsem si to užívala. Užívala jako nikdy. Když tu to nádherné ticho, kde bylo slyšet jen šustění větru a déšť, který začal padat, přerušil telefon hlásící příchozí zprávu. To ne! Zrovna začínala parádní bouřka!
"Podívej se tam. Jsem nervní."
"Ty možná ano, ale já si tuhle krásu užívám... Jen se podívej. Večer bude nádherná bouřka. He he..."
"Jo, to máš pravdu, ale raděj se fakt koukni."
Vítr si hrál s mými vlasy a já zaklonila hlavu. Boha, bylo to tak příjemné... Neochotně jsem se koukla, kdo mě zase může otravovat. A hádejte kdo! Ten debil mě fakt nenechá!
"Wendy?"
"Wendy?!"
"Mám. Fakt strach. Ozvi se. "
"Že si neudělala žádnou kravinu?"
Ne, ale brzo udělám, pokud mě nenecháš, protože jinak se neudržím, osobně za tebou přijedu a zabiju tě už u tebe doma.
" Ne, nic mi není. Jsem v pohodě."
"Díky bohu. Bál jsem se!"
A taky ještě budeš...
"Jo, klid..."
"Přijdeš teda zítra? :)"
"Jasně, v kolik?"
"Tak...v 9?"
"Ráno?!!"
"Ne... Večer."
"Tak ok. Snad to půjde. Kdyžtak se proplížím."
"Supr ;D"
"<3"
Naivní. Až moc naivní. Jednoduché. Tohle si užiju. Promiň, nemusel by si zemřít, kdyby si se o mě nezačal zajímat.
"Večeře!"
"Jdu mami!"
Ano, už jdu.

Čas se pomaličku krátil a můj úsměv se rozšiřoval už jen když jsem na to pomyslela. Jen když jsem si představila to utpení, které tolikrát navýším. Jak se jim pomstím za ty promarněné roky života, za to utrpení a to všechno. Budou trpět. Všichni. Ale teď rychle zalehnout do postele. Přeci v tuto dobu už dávno spím. Dělat jakoby nic...
Za okny řádila jedna z těch největších bouřek, co jsem kdy viděla či zažila. Vítr, který pronikal malou dirkou v pootevřeném okně, trhal záclonami, blesky svítili, jako snad nikdy, hromy burácely a já se usmívala. Byl to jeden z těch šílených úsměvů,kdy máte přivřené oči, srdce vám buší a vlasy vám visí přes obličej. Na sebe jsem natáhla nějaké staré triko a kalhoty, přeci to potom spálím, tak co. Došla jsem si za doprovodu lehkého osvětlení blesku do kuchyňky a vzala odtud ten největší kuchyňský nůž, co jsem našla.
"Tak pojďte vy svině..."
"Podáme si je jednoho po druhém."
"To si piš.. "

První na řadě byl můj bratr... A nebo toho si asi nechám naposled. Zamkla jsem dveře, zavřela všechna okna a klíče schovala.  Tak začnem rodiči. Tátovi dopřeji nejrychlejší smrt. On nebyl ten nejhorší, takže ostatní se těšte. Začala jsem tedy svým otcem, který pokojně ležel vedle své manželky. Opravdu ji miloval... Hm... Škoda, že láska je jen lidský výmysl...
"Tak tedy táhni do pekel"
Pronesla jsem spíš k sobě a pozvedla nůž který jsem mu silně, jak jen jsem mohla, zabodla přímo do srdce... To mi ale nestačilo a pokračovala jsem. Nechtěla jsem vyplýtvat ostatní možnosti a tak jsem mu ještě teplé srdce vyřízla z hrudi a dala mu je do rukou.
"Teď máš srdce na dlani, tak alespoň jednou buď milý. He he..."
Postel se  spolehlivě začala plnit jeho krásnou rudou krví. Vypadalo to jako rudé růže rostoucí z rány. Nádherné. A teď další. O bože. Naplňovalo mě to...
"Tak drahá mami..."
Matka se začala hýbat.
"Ksakru!"
Tohle ne. Jestli ta hysterka začne ječet, tak je to v prdeli! Vše by bylo ztraceno! Připlížila jsem se k ní tedy ze zadu a bodla ji mezi lopatky. Krev mi ohodila obličej a postříkala oblečení. Nezmohla se oni na výkřik, jak ubohé! Na tváři mi hrál spokojený nelidský úšklebek a mé srdce jásalo. Byla to nádhera! Matka se přetočila na záda ve chvíli, kdy jsem nůž vytáhla z jejích zad. Znovu jsem onu zbraň pozvedla a několikrát ji s ní bodla do břicha. Začala se dusit vlastní krví, chrmlat, kašlat... Chechtám se jako blázen a hromy hrají tu nejkrásnější symfonii v mém životě.
"Ale, je mi to taaak líto."
Popadnu matku za vlasy a donutím jí se na mě podívat.
"Podívej, za co všechno můžeš drahá mami. Jen se podívej okolo sebe. Tvůj manžel je mrtvý a ty ho za nedlouho budeš následovat. Samozřejmě váš drahý syn nezůstane pozadu."
"Pr... O.."
"Chceš se zeptat proč to dělám? Ale ale. Nějaký zájem najednou..."
Odfrknu si a začnu si hrát s nožem u jejího krku...
"Víš, hned of první chvíle mi došlo, že máte  raději vašeho syna než mě. Tu zrůdu. A že si ze mě dělá otroka a ubližuje mi... To vás nezajímalo. A teď pro změnu nebude zajímat mě, že ubližuju já vám... "
Mrštila jsem jí hlavou o postel. Z rány se jí spustil proužek krve a přidal se k ostatnímu potůčku proudící postelí. Mezitím ta mrcha vykašlala další várku oné tekutiny. Nu což. Budeme pokračovat, no ne?
"Tak, abych řekla konečně ten důvod. Nastal čas se pomstít a násobně vám oplatit moje utrpení. Ha ha. Tak co, bojíš se?"
Koukala jsem zpříma do jejích vyděšených očí.
"Jasně, že se bojíš. Děláš mi radost. Tak se naposledy rozluč se světem... Ha ha ha..."
Začala jsem jí rozřezávat břicho a vyndavat životně důležité orgány a různě je zkoumat. Všechny orgány jsem postupně vyházela ven. Když už jsem viděla, že je mrtvá, naposledy jsem se s ní rozloučila.
"Schoř v pekle drahá máti."
Kopla jsem do jejího bezvládného těla a vydala se najít brášku. Škoda, že tohle už si tolik neužiju. Vlasy mi slepila životně důležitá kapalina červené barvy a já se spokojeně smála na celý dům. Sálalo ze mě štěstí. A teď poslední úkol. Vykročila jsem k pokoji toho ubohého červa.
"Bráško? Kdepak jsi? Ha ha ha ha..."