Nevinná

Plán

"Takže jak?"
"Není to vůbec těžký."
Ujasňovala jsem si plán své pomsty a chválila si, jak jsem geniální. Nikdy na to nepřijdou. Nikdy. Vždy, když jsem se koukala na nějaký kriminální seriál, trvalo vrahovi vymyslet a naplánovat vraždu či útěk několik měsíců, někdy dokonce i roků. Nechápala jsem, co je na tom tak těžkého. Já jí měla naplánovanou během hodiny. Bylo to tak jednoduché a přitom tak složité.
"Zopakujeme​ si to, ok?"
Část mého já, tak drobná skoro neslyšně protestovala, ale kdo by se zaobíral něčím, co víceméně neslyší? No já ne.
"Ale, že by se to někomu nelíbilo?"
Šklebila jsem se a smála.
"Neee, prosím ne. Mám je ráda, nesmíš jim ublížit!"
Opakovala jsem vyděšeným hlasem. Parodovala jsem sama sebe a smála se tomu.
"Ježiš, jak mohla takhle žít? Ha ha ha ha...."
Začala jsem se smát, jako bych právě slyšela nejvtipnější věc na světě.
"Tak konec srandy. Bude to tak: Budu si s bratrem tak jako hrát na vraha. Donutím ho napsat ve formě hry závěť, kterou podepíše a zmíní v ní, že zabil celou svojí rodinu včetně mě, kterou předávkoval léky, ostatní ubodal a pak probodl i sebe. Je hloupý, takže to půjde jako nic. Pak jí dá do obálky, kterou nezalepí a nechá jí na svém stole, aby byla dobře vidět. Mezi tím, až bude večer, vezmu kuchyňský nůž a ubodám otce a matku ve spánku. Rozpustím platýnko, dvě, tři, prášků na spaní do sklinky vody. Pak vezmu tentýž nůž, dám ho bratrovi do rukou a on se jakoby sám propíchne. Zatím pracuji v rukavicích, které poté umyji a vrátím zpět k ostatním rukavicím. Naberu spoustu krve do rukou a poliji tím bratra, který je již mrtvý. Já jsem přeci bránila rodiče, tak jsem také od jejich krve. Sama se říznu o nůž do ruky a vypiju sklenici vody a prášků. Tu samozřejmě opatlám v jeho rukách. Pak si lehnu vedle něj a usnu. Mezitím zemřu a... Tadá!!! "
Záchvaty tichého smíchu plného ironie.
"Jsem génius! Génius! Nikdy mě nechytí a stejně budu mrtvá. Nepřijdou na to, že to jsem já!"
Ano, nepřijdou.
"H...h...hi...hi...hiha...hiha...ha..ha ha ha ha! "

"Proč tě nechytí?"
Do pokoje vtrhl můj bratr. Kurva, kurva, kurva!!! Rychle, musím tu druhou holku pustit ven.
" No... Já jen.. zkouším si domácí úkol z hudebky, probíráme muzikál, tak si zkouším svou roli padoucha."
Sklopila jsem zrak a dělala, že se stydím.
"Si ubohá..."
Odešel a zabouchl za sebou dveře. Zase jsem ji uvěznila a byla sama sebou.
"Počkej ty hajzle ... Jen počkej..."
Vzala jsem nožík z kapsy a ze vzteku ho otevřela a hodila po něm. Nůž se zabodl do dveří a  udělal menší dirku. Pomstím se vám. A to hodně brzo. Budeš trpět, tak trpět a....
Přerušilo mě zadrnčení telefonu. Kdo by asi zrovna mě psal, co? Byla jsem zvědavá a tak jsem se podívala.
"Ahoj"
"Čau? Copak, potřebuješ něco?"
Nikdo mi nikdy nenapsal a tak tohle bylo novinkou. Chtěl se mi snad posmívat?
"Jak se máš?"
"Fajn. A jak ty?"
"Docela to jde."
"Tak to je fajne... A kdo jsi?"
Netušila jsem, nejspíš​ další z těch debilů.
"No víš, chodíme spolu do třídy, pokud si mě zaregistrovala. Si poslední dobou docela mimo. Jsem Gabriel."
Počkat co? Tenhle, že by si se mnou psal? Byl to jeden z těch kluků, co byli opravdu chytří. Ne šprt, ale ta chytrost na něm byla okouzlující. Světle hnědé vlasy, šedivé oči s přísměsí zelené. Jeden z těch kluků, se kterým se dá bavit a není to totální pitomec. Ano, ega měl na rozdávání, ale nechoval se nadřazeně, nic...
Pár dní uteklo a já čekala na ten správný den mé vraždy. Pořád jsme si spolu psali. Ne, že by se mi líbil, já lásku necítila dlouho a nejspíš ani neucítím. Už nikdy. Zase jsme si psali a on tentokrát řekl něco, co jsem nečekala.
"Víš, fakt se chováš nějak jinak. Děje se něco?"
Neee, jak by mohlo.
"Ne, vše je fajne :)"
"No, dobře. Jen se mi zdálo, že před něčím utíkáš..."
"Ne, to se ti jen zdá a... Já musím. Tak jindy. Bye"
Kdyby něco tušil. Musela jsem tu konverzaci rychle utnout. Nechci být podezřelá. I když.... Třeba má pravdu. Opravdu... Mohla bych začít od znova. Strach už mě dávno přešel a sebevědomí narostlo. Nějaké peníze jsem měla... Trkl mě nápad. Stačilo jen trošku pozměnit plán.
Bude to stejné. Jen v tom dopisu mě zakope a neřekne kde. Já mezitím s baťohem, penězi, věcmi na pár dnů v lese, nůžkami, novým nevypraným oblečením, falešnou občankou, kterou si jen tak for fun udělám s bratránkem, který je na vysoké s počítačovou technikou, zmizím do lesa, kousek za domem. A ještě líčidla. Až budu dost hluboko, vykopu díru, do té si ostřihám půlku vlasů úplně na krátko a druhou nechám dlouhou. Pak se zmaluju jak štětka a za lesem na nejbližší zastávce nasednu do vlaku nebo busu a pojedu daleko odtud. Nejspíš si tam pronajmu byt, hodně malý, pak si najdu práci jako číšnice, nebo něco podobného. Bylo to tak krásné, tak lákavé a tak na dosah....