Každý den probíhal stejně. Taehyung se ráno vzbudil kolem šesté. Po raní hygieně se vrátil zpět do postele, ve které si prohlížel fotky. Některé staré, některé novější. Viděl rozmazaně, kvůli slzám. Při každé fotce si vzpomněl na tu chvíli. Na ten krásný pocit, na Jungkookův hlas, jeho úsměv. Většinou si je prohlížel dlouho.
Mezitím se vzbudili ostatní. Jin zaujal své místo v kuchyni a začal připravovat snídani. Jeden po druhém začali přicházet. Namjoon došel pro Taeho. Věděli, že to pro něj je těžké. Pro ně to bylo také těžké. Posadili se ke stolu a začali jíst. Taehyung upínal pohled na prázdnou židli vedle sebe. Skoro vůbec nejedl. Po dormu chodil jako tělo bez duše, dokud se neodebral do nemocnice.
Seděl na stejné židli, ve stejné místnosti. Jedinou uklidňující věcí byl zvuk, který značil, že Jungkook žije. Už to byli tři měsíce. Tři zničující měsíce. Držel ho za ruku, tak jako vždy.
,,Jungkookie, už to jsou tři měsíce. Hrozně mi chybíš. Tvůj hlas, tvůj úsměv, tvoje oči. Jediné co mi zbývá je dívat se na fotky a vzpomínky. Ráno jsem si vzpomněl na noc, co jsem měl noční můru. Pamatuješ co jsi mi tehdy slíbil? Slíbil si že neodejdeš, že mě nikdy neopustíš."
,,Já sliby plním."
***
Aloha.
Jelikož už zbývá jen pár části, je dost možné, že ji zítra dopíšu. Love you all guys!❤❤❤
-dadinkaz
