ana boy./ tronnor

69 dnů potom

Tro,
já popravdě nevím, jak začít. Tenhle dopis chci napsat už přes dva týdny. Jenže víš, jak jsem na to se slohovkama. Takže jsem to už chtěl vzdát. Ale to by nebylo fér.
Nejradši bych ti to vysvětlit z očí do očí, ale nepustí mě k tobě. Řekli mi, že se ti zhoršil stav. Víc ne. Že mi dají vědět, až se to zlepší.

Tro, pojďme to vzít od začátku, protože nevím, co všechno víš. Ty dopisy mi donesla tvoje máma. Říkala, že bych si je měl přečíst. Že jsou mi adresovany. Že je našla u tebe v pokoji, když dostala od doktora za úkol podívat se ti do pokoje, jestli nenajde něco podezřelýho. No, a našla tohle.
Bránil jsem se. Nechtěl jsem je. Nepřišelo mi to správné. Sice mi byly adresováný, ale nidko je neposlal. Vnutila mi je. A když mi ten večer ležely na stole... já prostě neodolal. Ty dopisy jsem četl asi do tří do rána. Četl se pořád znova a znova.

Víš, Tro, já plakal. Nedokázal jsem si představit, co jsi musel prožívat. A já ti určitě nepomáhal. Znovu se omlouvám. A potom, co jsem te ten další den viděl v té nemocnici, jsem věděl, že jsem tě k tomu tak trochu dovedl i já. Nesnáším se za to. Nedokázal jsem ti ani podívat do očí.

Radši už to ukončím. Než výplodím neco horšího než je tohle.
A rozhodl jsem se ti ty dopisy znovu poslat.

Omlouvám se.

Connor