ana boy./ tronnor

724 dnů předtím

„Troye, cos měl na oběd?"

Kurva.

„Měl jsem oběd ve škole, mami." Neměl.

„A neříkals, že si na celý tento týden odhlásils obědy a budeš jíst doma.

Kurva, kurva, kurva. Na tohle jsem úplně zapomněl.

„No..."

„Troye, co jsi jedl od snídaně." Ani tu snídani, mami.

„Troye?!"

Skenoval jsem stůl a přál si se propadnout někam do Austrálie. Jo, tam by to bylo fajn.

„Běžte nahoru." dala mamka příkaz sourozencům. Naivně jsem doufal, že to platí i pro mě, a tak jsem se zvedl.

„Troye, kam si myslíš, že jdeš?!"

Zastavil jsem se v pohybu, otočil jsem se k rodičům a sklopil hlavu.

Když za Tydem zapadly dveře, mamka prudce vstala a vydala se do šatny pro váhu.

V duchu už jsem plakal.

”Vysvleč se, Troye." poručil mi táta. Poslechl jsem, už tak jsem to pokazil.

Mamka mezitím přišla i s váhou.

Postavila mě na ni a čekali jsme na verdikt. Nevím, co jsem chtěl.

44 kg.

Normálně bych byl víc než pyšný. Ale když jsem se podíval na rodiče, ta radost mě přešla.

Mamka vypadala, že každou chvíli omdlí.

A taťka začal křičet.

A já začal plakat.

Mami,
jsem příšerné dítě. Sám sebe bych za dítě nechtěl.
Omlouvám se za to. Za to, že nejsem normální. Za to, že si kvůli mně plakala. Za tohle a mnohé další.
Moc mě mrzí.
S láskou, Troye

Tati,
vždycky ses choval ke mně tak hezky. U tebe jediného jsem se bál reakce na to, že jsem gay. Pamatuješ, cos mi řekl?
„Troye, vždy jsem na tebe byl moc hrdý a vždy budu."
Tehdy mi to udělalo obrovskou radost.
Tak proč jsi na mě tak ošklivě křičel? A takové ošklivé věci? Ano, vím, že jsem si to zasloužil, ale bylo tak moc...jak to říct...pravdivé? Asi ano. Prostě to nedávám.
Mám tě moc rád i po tomhle.
S láskou, Troye

Sagey,
moc ti děkuji. Za to, jak jsi dokázala uklidnit tátu a utěšit mamku. Jsi úžasná. Nechápu, jak někdo tak dokonalý je do rodiny se mnou. Když nad tím tak přemýšlím, za celou tu dobu, cos byla v kuchyni, ses na mě ani nepodívala. Asi mě taky nemáš ráda. Řeknu ti tajemství, já sebe taky.
S láskou, Troye

Connie,
přijď mi na pohřeb. Končím