473 dnů předtím

1.4K 201 23
                                    

Byl začátek prosince. Váha se mi držela na 49 kilech. Zhubl jsem, protože naši odjeli na víkend a mě nechali doma, byl jsem nemocný. Za celý ten víkend jsem vždy "nasnídal" a pak už byla hladovka. Bylo to fajn, tak jako dřív. Jenže pak se naši vrátili a první věc, co udělali byla ta, že mě postavili na váhu.

48 kg.

Od té doby si mě hlídají. Tak moc. Nemám vůbec žádné soukromí. Bojím se i zvracet, aby mě neslyšeli. Musel jsem si najít alternativu.

Napsal jsem té holce. Jmenuje se Cindy. Všechno jsem jí řekl. Poradila mi projímadlo. Ta holka byla génius!

Stačilo zajít do lékarny. Potom si to dát. Geniální.

Taky mi poradila, že bych rodiče měl přesvědčit, abych se mohl vážit ve větším svetru. Mohl jsem si pod něj dát pásek. A na něj něco těžkého. Psala mi, že ona používá kameny, který si potom zastrká za ten za pásek.

Dneska jsem to chtěl zkusit. Kdybych to chtěl zkusit předtím, bylo by to podezřelé. Ale teď, když už byla zima, to dávalo smysl.

„Ahoj, Troye!"

„Čau, mamí!"

Seděl jsem za stolem, ve větším svetru. Pod ním jsem měl pásky. Musel jsem ji donutit. Musel.

„Troye, pojď."

Postavil jsem se a stáhl kalhoty, svetr jsem si nechal na sobě.

„Co to má znamenat, Troye?!"

„Je mi zima, mamí. A jsem po nemoci, nemůžu se tady producírovat nahej!"

„Ta chvilka tě nezabije, svlíkej ten svetr!"

„Měl jsem antibiotika! Dva týdny jsem byl doma! Ani teď nechodím ven nebo na tělák! Tak mi promiň, že se chci uzdravit!" Chytl jsem svetr na konci a začal ho zvedat.

Mami, zastav mě. Zastav mě. Prosím. Zastav.

„Dobře, fajn."

Pustil jsem svetr a dobrovolně jsem se postavil na váhu.

52 kg.

„Troye, já žasnu."

„Mami? Platí pořád to, že až budu mít 55 kilo, tak přestanu chodit k doktorovi a psychologovi?"

„Já řekla 55 kilo? Myslela jsem 60 kg."

„Mamíí, vždyť se tak moc snažím. Ten doktor mě akorát vždycky zkritizuje."

„Dobře, až budeš vážit padesát", udělala si odmlku, „sedm kilo, přestaneš tam chodit."

Věděl jsem, že nemá cenu smlouvat. „Děkuju."

Mami,
mám tě moc rád. Udělal jsem to proto, aby sis už se mnou nemusela dělat starosti. Nestojím ti za to.
S láskou, Troye

Connie,
zabralo to! Mám takovou radost. Koupil bych Cindy čokoládu, ale s tím by mě asi poslala do háje. Ale prostě se po hrozně dlouhé době zase cítím štastný.
Půjdu na cígo.
S láskou, Troye.

Mami, mělas trvat na tom, abych si ten svetr sundal. Nemuselo to skončit takhle...

-------
micubyshy všechno nejlepší a měj hodně evak obrázku :D ♥

ana boy./ tronnorKde žijí příběhy. Začni objevovat