Luhan klečel vedle Sehunova, jakoby mrtvého, těla a plakal. Bylo to horší a horší. Šeptal dokola jeho jméno. Bál se o něj. Tak moc.
Do deseti minut u nich byla záchranka a udělali vše, co je třeba. Vyptávali se Luhana, co se přesně stalo. Řekl jim vše, co viděl. Moc toho nebylo. Nakonec ho vzali do nemocnice také. Nechtěl Sehuna nechat.
Po chvilce byli v nemocnici a Luhan musel počkat v čekárně. Byly to dlouhé hodiny. Nepřestával plakat. Ruce se mu klepaly. Nevěděl o Sehunově stavu vůbec nic. Bál se, že by to třeba ani nemusel... Za takové myšlenky si Luhan hned dal facku, aby se probral. Najednou ze dveří vyšla sestřička. Lu k ní hned přiběhl.
"Prosím, jak to s ním vypadá?" vypadlo z něj rychle.
"Je to s ním opravdu vážné. Je v komatu. Není vůbec jasné, jestli se probere, dělali jsme co jsme mohli. Omlouvám se." řekla smutně a stiskla mu povzbudivě rameno.
"Mohu jít za ním?" zeptal se zvědavě.
"Jste jeho příbuzný?" zeptala se ho.
"Jeho bratr." odpověděl hned.
Sestřička kývla a naznačila, že může jít. Lu se rychle uklonil a vešel k němu do pokoje. Bál se toho, co uvidí. Zhluboka se nadechl a otevřel opatrně oči. Teď litoval, že se vůbec koukal. Pohled, co se mu naskytoval, nebyl ani trochu příjemný. Sehun ležel na lůžku, napojený na všelijaké hadičky, kterých bylo více než dost. Hrozně bledá, skoro až porcelánově bílá pleť, na obličeji několik šrámů, a celé jeho tělo bylo pochudlé.
Luhan k němu přišel, sedl si na židli a chytil mladšího za ruku.
"Ty idiote jeden. Co tě to zas napadlo?" zašeptal si pro sebe a odhrnul mu z tváře pár pramínků vlasů.
Hladil mu ruku a sledoval jeho tvář. Připadá mu krásný opravdu v každé situaci.
Stekla mu po tváři další slza.
Najednou mu začal zvonit mobil. Típl to a koukl se znovu na tělo Sehuna.
"Prober se co nejdříve Sehunie. Miluji tě." pohladil ho po ruce a dal mu slabou pusu na tvář.
Se zlomeným srdcem odcházel z jeho pokoje. Otřel si slzy, když najednou zaslechl známé hlasy s trochou hysterie. Rychle se obrátil na patě a běžel druhou stranou pryč.
To ale nepočítal s tím, že ho předci jen zahlédne jeden z členů. Malinký, nenápadný Xiumin hned běží za ním. A doběhne ho.
"Lu." zašeptá a omotá mu zezadu ruce kolem těla.
"Xiuminie..." do očí se mu nahrnou znovu slzy.
Otočí se k němu. Hned ho obejme. Xiumin mu omotá nohy kolem pasu. I on má slzy v očích.
"Proč si nezavolal, neodpovídal na zprávy, nic?" vzlykl.
"Omlouvám se Xiu. Mrzí mě to. Myslel jsem, že mě všichni budou nenávidět a nechtěl jsem vám zasahovat do života." zašeptal smutně.
"Lu....já jsem tak rád." vyjekl a dal mu dětskou pusu.
Mladší ho v objetí sevřel ještě víc.
"Kai už se uklidnil...je s KyungSooem." řekl jen tak pro jeho informaci Xiu a zaculil se jako malé dítě a zakoukal se na zem.
Lu se zasmál.
"Xiu...ty víš, že vás všechny mám moc rád." pohladil ho po vlasech.
"Tak co ti brání?" vzlykl.
"Víš...já myslím, že to takhle je lepší." kývl Lu.
"No...není...ono...Sehun...pohádal se se skupinou. Byl naštvaný. A asi ani nevnímal co dělá a..."
"Moment...cože? Sehun měl autonehodu, protože byl naštvaný kvůli hádce?" vyjekl Lu.
"Jo...všechno se stalo tak rychle....ach bože...co když se teď už nikdy neprobudí. To si Suho už nikdy neodpustí." začal plakat.
"Xiu...Sehun je silný. Uvládne to." vtáhl si staršího do objetí.
"Snad máš pravdu." zakýval hlavou.
"A proč se nechceš vrátit? Brání ti něco? Kluci tě vždy přijmou. Má to něco společného s tím, že nerozumíš autům?" vyjekl zoufale Xiumin.
"Co? Co s tim všichni máte? Ach jo... Mám i řidičák." zamračil se mladší.
"Až budeš na silnici, zavolej mi dřív, abych nikam nejezdil, jo?" usmál se na Luhana mile.
"Hodný jako vždy." protočil mladší očima.
"Řeknu klukům, že jdu na vzduch. TY TU POČKÁŠ!!!" zdůraznil naštvaně starší a rychle odběhl.
Nic o Luhanovi neřekl. Jen to, že mu není dobře. Vrátil se za mladším. Seděl na židli a čekal.
"Hodnej." usmál se překvapeně Xiu.
"A teď jdeme. Všechno mi řekneš. Jak se máš, jak se daří, co děláš, jakej je život. Povídej." vyhrkl s úsměvem starší.
Lu ho chytil za ruku, jako kdysi a starší si s ním propletl prsty.
Luhan mu pouze říkal, co chtěl Xiu slyšet a dodal, proč se za tu dobu nemohl ozvat a o jeho dokonalém bratrovi.
Xiumin nemohl uvěřit vlastním uším.
"A...co Sehun?" zašeptal tiše starší.
Lu si povzdychl. Ale pak se usmál.
"Miluju ho. Stále pořád. Není den, kdy bych na něj zapomněl. Nikoho kvůli němu nemám a ani vlastně...nechci. Já si na něj počkám. Jednou přijde den, kdy zase budeme spolu." usmál se.
"Aww to je tak hezký." zasnil se Xiumin a napil se svojí kávy, kterou si koupil.
"Víš...Sehun tě taky stále miluje. A víc než si myslíš." usmál se zářivě Xiumin.
"Hele....nechceš mě zase vzít do zábavného parku jako minule?" zaculil se Xiumin jako dítě.
"Ahh...ty si z toho ještě nevyrostl?" zasmál se.
Starší jen zamlel hlavou.
Lu ho popadl za ruku.
"Tak pojď. Vezmu tě tam. Bude to ještě lepší jak minule." řekl s jistě a s úsměvem.
Kluci už se rozběhli na dané místo. Chtěl Xiuminovi ty roky vynahradit.
HELLO BI+CHES!!! XD
Tak další díl máte zde o něco dřív. Dneska odjíždím, takže v pátek asi nic nebude ;P jedu na týden do Egypta, takže...sorry za to :D
Snad jsem vám to tímhle vynahradila :)
A nezlobte se na mě. Ani mě se nikam nechce :D takže mi nemáte co vyčítat. Bude to za trest :)
Votujte a komentujte gomawo 😘😍
Saranghae 💙💚
A moc vám děkuji za 12K reads 👌✌💋❤💖👯💗💞
-B.Devil 😘😍
ČTEŠ
Step Brother
FanfictionPříběh vypráví o mladém chlapci. Oh Sehun. Do jeho života vstoupí další chlapec, o kterém ani nevěděl, že existuje. Jeho bratr. Ale pochází z Číny. Han Lu. Sblíží se spolu. Možná i víc, než by sami chtěli. Ale štěstí jim nebude přát na dlouhou d...
