Step Brother

47) díl

Jo, tak asi ne. Objevil jsem se před letištěm v Japonsku. Ehh...milion taxíků, ale s mou čínštinou či korejštinou jsem se asi mohl rozloučit. Pak už jen jediná možnost....angličina. To nemůže být tak těžký, ne? 

Zavolal jsem taxík a zastavil kousek ode mě. Vzal jsem si i kufr a nasedl dovnitř. 

"Umm...Dobrý den...prosím do....hotelu..." řekl jsem v čínštině a jen čekal na jeho reakci. 

Dobře, tohle asi nepůjde. 

"Vy...rozumět?" zeptal jsem se znovu. 

Pořád na mě koukal jak na tatara. 

"Potřebovat...hotel....tady." řekl jsem znovu. 

Dobře, tohle by asi nešlo. 

"Jak dlouho tu budeš mlet nesmysly mladej." zavrčel na mě mou řečí. 

"Umíte čísnky?" zeptal jsem se překvapeně. 

"Líp než ty." odfrkl si a vydal se na cestu. 

"Hele, nejsi ty náhodou nějakej ten...hnusnej zpěvák?" zeptal se a já se zamračil. 

"Pro vaši informaci, ano jsem, ale co můžu dělat? Snažím se jak můžu." povzdychl jsem si. 

"Jojojo, jasný. Hele mladej...nebyl ty jsi v takový tý divný skupině?" pokrčil obočí. 

"Myslíte EXO?" zeptal jsem se lhostejně. 

"Jo." kývl. 

"Hm, jo, byl. Zajímá vás to snad?" pozvedl jsem obočí. 

"Ne, jen se tam ptám. Zajímá mě, kolik takových debilů, jako jsi ty, potkám." 

"Cožeto? Pane...ani nevíte, co všechno to obnáší. Taky jsem nebyl úplně spokojený, ale bylo to dobré. Tak prosím neurážejte ostatní." řekl jsem klidně, jak jen to šlo. 

"No vždyť se jen ptám." zvedl ruku na obranu. 

Dál už mlčel. Díky bohu. Jinak buch mu už fakt musel jednu plesknout. Debil jeden. Dojel jsem do hotelu, kde jsem měl na několik nocí rezervaci. Poděkoval jsem a zaplatil. Ten týpek mi však polovinu vrátil s tím, že je to ok. Jen jsem nad tím pokrčil rameny a šel do hotelu. 

Sundal jsem si roušku u recepce. Nahlásil jsem číslo pokoje a slečna se koukla do počítače. 

"Ano...mám to. Vaše doklady prosím." řekla a já je vytáhl z batohu. 

"Uhm...Děkuji..." něco zapsala do počítače a vrátila mi je i s klíčky od mého pokoje. 

Šel jsem tedy s kufrem k mému pokoji. Otevřel jsem dveře a usmál se. Bylo to tu hezké. Velká postel a pár skříní, plus stolek. V další místnosti koupelna a měl jsem i balkon. Nechal jsem kufr kufrem a padl jsem unaveně na postel. 

Než jsem usnul, ozval jsem se taťkovi, že jsem v pořádku. Byla tu jedna hodina ráno. Mám ještě několik hodin čas. Zahrabal jsem se do peřinek a spinkal. Myslel jsem neustále na Sehuna. A na ostatní jakože taky trochu no.

***

Probudil jsem se asi kolem jedenácté hodiny dopoledne. Rozvalil jsem se na posteli. Ahh....krása, když tu po mě nikdo neřve a nehraje si na dokonalou rodinku. S úsměvem jsem nahmatal svůj mobil. Ještě jsem slíbil Tashe, že se ozvu. Udělal jsem to ráno. V noci jsem volal už jen tátovi z posledních sil. Povídali jsme si spolu celkem dlouho. Málem jsem dokonce prošvihl oběd. Rychle jsem se oblékl a začal přemýšlet nad dnešním koncertem. 

Jsem tak hrozně natěšený. A zároveň i tak ve stresu. Ale to bude dobré. Takhle jeto vždy. Zamlel jsem nad tím hlavou, abych tuhle myšlenku vyhnal z hlavy. Nečekal bych, že i tady v tomhle hotelu budou nadržené fanynky, co se po mě budou sápat. Bylo to na dlouho, než jsem je ztratil z dohledu. Kdo by čekal, že budou dokonce i na pánských záchodech? Boha...to bylo fakt ujetý a jeblý. Rychle jsem se dostal nepozorovaně do pokoje a padl na postel. Ach bože...mám rád svoje fanynky, ale jen pokud je to ještě přijatelné chování. Tohle už bylo dost blbý. Pro mě hlavně. Každá by mě chtěla pouze pro sebe. Nechápal jsem je. 

Začal jsem se přehrabovat ve svém oblečení. Chtěl jsem vypadat co nejlépe. Vzal jsem si jen upnuté černé džíny, bílé volné tričko, a mou oblíbenou mikinu, co mi dal Sehun. Měl jsem ji hrozně rád. Nasadil jsem si roušku se svým logem. Vzal jsem si lístky, mobil, pro jistotu peněženku a svoje doklady. Nasadil jsem si kapuci na hlavu a nepozorovaně vyšel z pokoje. Rychle jsem se dostal přes houf uječených fanynek. Ale naštěstí mě nepoznali. Divil bych se, kdyby ano. Vyšel jsem před hotel a musel si sehnat taxi. Pokud bude provoz jako vždy, dostanu se tam do jedné hodiny. Proto jsem raději vyrazil o dvě hodiny dříve. Řekl jsem řidičovi místo a on jen bez jakýchkoli keců vyjel na cestu. Dal jsem si do uší sluchátka a první, co mě napadlo...Overdose. Ten song zbožňuji. Zavřel jsem oči a vnímal pouze hudbu. Jak jsem tušil...po chvilce jsme se sekli v zácpě. Nevypadala nijak moc dlouhá. Doufal jsem, že víc jak hodinu tu trčet nebudu. Tenhle taxík nebyl nijak zvlášť uklizený, zapáchalo to tu a....právě mi pod nohami proběhla myš? Ne...určitě ne. Jen klid Lu. Tohle zvládneš. Nádech...jen nevyvrhni obsah svého žaludku....a zase hezký výdech.

Do patnácti minut jsme se prosekali. Jeeej! 

Sledoval jsem okolí. Vypadalo to tu hezky. Možná si tu prodloužím pobyt. 

Zbývá mi ještě půl hodina a já byl na místě. Jsem šikula. Vypnul jsem hudbu a sluchátka schoval.  Stoupl jsem si do fronty. Byla dosti dlouhá. Povzdychl jsem si. Kapuci a roušku jsem nechal na sobě. Ale stejně jsem slyšel různé šepotání dívek a jejich úvahy, jestli jsem to opravdu já. Jestli to praskne a dostane se to ven, nedej bože, aby se o tom dozvěděli i kluci...můžu se se svou hlavou rozloučit. Snažil jsem se chovat dosti nenápadně. A pomalu jsem si i myslel, že mi to vyjde, ale...vždycky se někdo inteligentní najde. 

HELLO BI+CHES!!! :D

Yup, další díl zde! :) v příštím díle se stane něco, co nikdo z vás nečekal ^^

Snad se líbilo. Dost možné jsou i chyby. Mobil, heh xD

Votujte komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil ;)