Step Brother

34) díl

"Dobrá práce Luhane. Byl jsi úžasný. Tohle bude mít úspěch." usmál se na mě režisér a manažer jen vše odkýval. 

"Díky. Ale už půjdu domů. Jsem unavený." omluvil jsem se a sotva se dobelhal do šatny. 

Tam jsem ze sebe smyl tu hrůzu, co jsem měl na obličeji. Tedy jen makeup. Stíny se mi vcelku líbily. Rudovláska tu je chvilku a umí to líp jak ta druhá. Pfff. Sundal jsem ještě ze sebe ty hnusný hadry a převlékl se zase do svého. Byl jsem za své oblečení rád. 

"Páni. Jsi jeden z mála, který se nechová jako každý druhý zpěvák." řekla překvapeně rudovláska, když vstoupila ke mě do šatny. 

"Žiju podle otce. Kdyby bylo po mém, byl bych někde jinde." povzdychl jsem si. 

"Co kdybys mu to zkusil nějak vysvětlit?" přisedla si vedle mě na gauč. 

"Zkoušel jsem to. Ale copak mě poslouchá? Nechci žít tak, jak chce on. Ale to on prostě nechápe. Myslí si, že můj sen je, se tvářit jako bad boy, hrát si na rozmazlenýho parchanta,co má všechno, co chce a má holku na jednu noc. Ale to můj sen není a ani nikdy nebyl." řekl jsem trochu rozčíleně. 

"Ale budeš oblíbený." namítla. 

"Ale jen díky své přetvářce. Chci být sám sebou. A ne tím, co po mě holky chtějí." povzdychl jsem si a málem i i ukápla slza. 

"Myslím, že holky na tobě poznají časem samy, jaký opravdu jsi." povzbudivě se usmála a vstala. 

"Počkej.....jak se jmenuješ?" zastavil jsem ji, než stihla odejít. 

"Tasha." odpověděla prostě a odešla. 

Zůstal jsem chvilku koukat na dveře, které se před chvilkou zavřely. Žádný zázrak se ale nestal. Povzdychl jsem si a šel k otci. 

"Tak...pojedeme domů?" zeptal jsem se unaveně. 

"Jasně. Jdi zatím do auta." dal mi klíčky a ještě se bavil s mým manažerem. 

Sklopil jsem smutně hlavu a šel k autu. 

"Ahoj Lu. A hodně štěstí." zamávala na mě Tasha. 

Usmál jsem se a zamával ji nazpět. Je to vážně super holka. Ale ne, neberte si to jinak. V mém srdci je místo jen pro jednoho. A myslím, že všichni víme, tak zase klid. 

"Je hezká, viď?" zeptal se otec, když si sedl za volant. 

"Hmmm, to je." kývl jsem lehce bez zájmu. 

"Nepozveš jí někam?" zeptal se znovu.

"Cooooo? Tati! Teď na nic takového nemám náladu. Ani náhodou. Ještě jsem se ani z poloviny nevzpamatoval ze Sehuna a ty hned chceš, abych si někoho našel? A holku?" vyjekl jsem. 

"Klid. Jen mě to tak napadlo. Je to milé děvče." usmál se a nastartoval. 

"Jo, to je." kývl jsem tiše. 

"Kdo dneska přijde?" zeptal jsem se zvědavě. 

"Uvidíš. Ale ty se prvně půjdeš osprchovat a trochu se prospat. Je ještě čas skoro pět hodin." řekl táta. 

To byla i poslední věta, které v autě zazněla. Jinak jsem byl úplně potichu. 

Najednou mi začal zvonit mobil. Koukl jsem se na display. To číslo....

Cosi mi to připomínalo. Tři stejná čísla uprostřed. Tohle číslo mohl mít maximálně tak Sehun. Hned jsem začal panikařit. 

"Tati tati tati....co mám dělat? Co mám sakra dělat?" vyjekl jsem jak holka a zahodil mobil na zadní sedačky.