Step Brother

32) díl

LUHAN

"Tati....já to nechci. Ne...nechci ani jinou barvu vlasů, ani novej účes...prosím..." škemral jsem mého tátu, ale on mi nevěnoval ani chvíli pozornost. 

"Lu přestaň mi odmlouvat. Máme ještě spoustu práce. Musím tě zavézt do studia. Musíš tam nahrát to nové album. Ach jo a zítra musíme udělat videoklip. Bude natáčenej na třikrát, snad to zvládneš." řekl otec s telefonem u ucha.

To je mu podobné. Já si chci udělat budoucnost podle sebe, ale ne, on mi vždy do všeho musí kecat a musí si to dělat podle svého. 

"Luhane, jdi do auta, za chvilku jsem tam. Zatím prosím nastartuj." hodil po mě klíčky. 

"Umím řídit i sám. Trefím tam. Nejsem malej." zamračil jsem se na něj, ale to už byl zase v... pryč. 

"To ať tě ani nenapadne." zakřičel nazpět snad po minutě. 

Povzdychl jsem si. Šel jsem se obout a sedl jsem si do auta. 

Tohle je prosím pěkně můj dokonalý podělaný život. Otec za mě rozhoduje jako za nemluvně. Je mi už devatenáct pro boha! Všechno mi zařizuje a z domu respektive bez něj nesmím ani vyjít z pokoje, jelikož se bojí, aby se mi snad nezamotala hlavička a nebo jen kvůli tomu, jestli jsem spal a nemám kruhy pod očima. Jednou jsem nespal celou noc a to nechcete vidět. Nebaví mě to. Ostatní si myslí, že jsem rozmazlený chlapeček, který si něčeho neváží. 

Opak dámy a pánové. Já rád dělám věci sám a ne, abych se nechal obsluhovat. Na to, v jaké chudobě jsem vyrůstal, jsem za tohle rád a požaduji každým dnem méně a méně věcí, které "potřebují" boháči. Nemám rád tenhle život. Já chci hudbu dělat pro zábavu. A ne pro peníze v podmínce, tvářit se jako nagelovaný frajírek, co má holku jen na jednu noc. Stačilo mi včerejší focení. 

To jste snad ještě neviděli. Zvedal se mi ze mě samotného žaludek, ale to holky milují, přesně takové typy kluků. Měl jsem asi jenom přeci poslechnout kluky, když mě přemlouvali. Prej abych dosáhl všeho, čeho chci. Dobrej pokus Suho. Ale jaksi mi to nevyšlo. 

Otec po půl hodině, či snad déle, přišel ke mě a sedl si za volant. 

"Chlapče, nechceš něco donést? Nechceš se ještě prospat? Vypadáš polámaně. Ukaž, nemáš kruhy pod očima." už se mi chtěl podívat do obličeje, ale já ucukl. 

"Tati, jeď už prosím." povzdychl jsem si. 

V očích jsem měl slzy, ale hned jsem je rozmrkal. Už mě to opravdu nebavilo. Otec vyjel na cestu ke studiu. Trvalo to sotva hodinu. I když to nebylo nejblíže. 

Hned, jak zastavil, jsem se odpoutal a okamžitě vylezl z auta. Ještě by mi tu dělal ostudu a to fakt nemusí být. Vběhl jsem do velké budovy. Zamířil jsem do nahrávacího studia, které bylo z poloviny moje. 

"Přesně včas. Dobrá práce. Tak...připravený?" zeptal se můj manažer a já jen přikývl. 

Šel jsem do druhé místnosti, která byla oddělená sklem. Nasadil jsem si sluchátka. Celou dobu jsem sledoval manažera. Naznačil prsty, že mi pustí hudbu a já jen přikývl. Stoupl jsem si k mikrofonu a vzal si pro jistotu text. Nakonec jsem ho ani nepotřeboval. A zvládl jsem to na první pokus. Většinou to byly smutné písničky, takže žádný problém mi to nedělalo. Proč taky, když si je píšu sám. Ale je mi jasné, že asi za chvíli budu muset pozměnit styl. Jako vždy. 

˙˙˙

"Dobrá práce Luhane. Máš fakt talent kluku." poplácal mě manažer po zádech. 

"Díky." řekl jsem vyčerpaně. 

"Můžeš dneska jet domů. Zítra teda to natáčení a pak ti dáme týden volna. Hned po tom máš debut. Ještě jsme museli zrušit focení a rozhovory, protože to už by jsi byl opravdu vyčerpaný." usmál se manažer. 

"Dobře. Tak zatím." řekl jsem vyčerpaně a šel zase dolů do auta. 

"Lu, na. Můžeš jet výjimečně domů. Já půjdu pryč." hodil mi táta klíče. 

"Díky." usmál jsem se a chytil klíče, když je táta hodil dolů. 

Nastoupil jsem do auta. Nastartoval jsem a vyjel směrem domů. Byl jsem vyčerpaný. Dojel jsem domů a zaparkoval před bránou. Všiml jsem si nových sousedů. V tom baráku se snad dá bydlet? No...asi ho neviděli na živo. 

Neřešil jsem to. Unaveně jsem se doplazil po schodech do koupelny a pak zaplul do pokoje. Moje hlasivky dneska vykonaly dobrou práci. Osprchoval jsem se a pak skočil do postele. Můj pokoj byl celý polepený fotkami kluků a hlavně Sehuna. Každý jsem přidával vždy jednu. No...a schytal to každý kousek volné stěny. Ale nijak mi to nevadilo. Potřeboval jsem to. Lehl jsem si do postele s myšlenkou na Sehuna a ostatní. 

Co asi dělají. Jak se jim daří? Vím, že mi Sehun psal, ale vím to pouze od otce. Měl můj mobil. Já měl svůj nový. Prý mi každý den přicházely zprávy od kluků. Prvně příjemné zprávy, ale když jsem jim neodpovídal, tak byly čím dál horší. Hrozně mě to bolelo. Každé slovo bylo horší a horší.

HELLO BI+CHES!!! :D

Rozhodla jsem se tento příběh vydávat nepravidelně, jelikož bych nad tím asi strávila ještě hodně dlouho :D

Snad vám to nijak nevadí xD

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil ;)