35) díl

231 45 12
                                    

"Zlato, pojď dolů. Chci ti někoho představit." zvolal otec. 

Srdce se mi hned rozbušilo. Bože. Už je to tu. Asi mám infarkt. Co teď? Nervozně jsem si kousal spodní ret. Upravil jsem se a podíval se na Sehuna. On mě jen pozoroval. Sešel jsem pomalu dolů. Kolena se mi podlamovala. Myslel jsem, že nohy mi brzo vypoví službu. Z kuchyně jsem uslyšel hlasy. Celkem milý, typický ženský hlas. Zhluboka jsem se nadechl a s falešným lehkým úsměvem došel k té ženě. 

"Luhane....tohle je moje přítelkyně, budoucí žena, Eunji. Eunji, tohle je můj jediný syn, Luhan." představil nás navzájem. 

"Dobrý den, rád vás poznávám." lehce jsem se poklonil. 

"Ahoj Luhane. Taky tě konečně ráda poznávám." usmála se. 

Všiml jsem si, že u stolu je víc lidí, než mi bylo oznámeno. Nějaký dva kidi a jeden dospívající, zhruba v mých letech. 

"Tohle jsou Jimin, Haneul a můj nejstarší syn...Kevin." představila mi jednu roztomilou holčičku, jednoho kluka, kterému mohlo být tak jedenáct či dvanáct let a pak nejstaršího. 

Vypadal roztomile. Ale neměl jsem z něj nejlepší pocit. 

"Ahoj." pozdravili všichni tři. 

"Ahoj, jsem Luhan, jak už jste slyšeli. Rád vás poznávám." uklonil jsem se. 

No prostě jsem na to zvyklý no. 

"Ty jsi vážně ten bývalý člen EXO?" zeptala se hned ta holčička. 

"Jimin!" napomenula ji žena. 

"Omlouvám se, občas je,..."

"V pořádku." usmál jsem se mile. 

"Nerad na to vzpomínám, ale....ano, jsem opravdu bývalý člen té skupiny." usmál jsem se a sedl si vedle Kevina a táty. 

Kevin na mě hned upřel svůj zrak. Zkoumal mě. Pak se po chvilce zírání, odvrátil zpět. 

"Tak...snad vám to bude chutnat." usmál se otec a dal před nás talíře. 

"Nenene, tati.....to je moc." vykulil jsem oči nad tou porcí. 

"Musíš jíst Lu. Jsi dost hubený." řekla Eunji, když si nabírala do úst první sousto. 

"Nejsem. Jsem akorát. A nechci mít kila navíc." postěžoval jsem si. 

Eunji zamlela nesouhlasně hlavou. Všichni jsme se věnovali svému. 

"Lu....nebude ti doufám vadit, když Kevin dnes bude spát u tebe?" zeptal se otec, když jsem právě pil. 

To nebyl dobrý nápad. Hned mi zaskočilo. Kevin mě bouchal do zad, aby se mi ulevilo. No...skoro jsem to ani necítil, ale tak....to už je vedlejší. Nakonec to bylo dobré.

"C-cože?" zachraptěl jsem. 

"No....není tu pro zatím dostatek pokojů, máme jen jeden volný a tam se tři nevejdou, tak...musíte se tam nějak zmáčknout spolu, dokud se nerozšíří barák." řekl otec.

"No....dobře tedy." řekl jsem ne moc nadšeně. 

"Neboj. Víc jak čtyři měsíce by to nemělo být." řekl klidně otec. 

Tak to teda díky. Jsi vážně úžasný! 

My nejmladší jsme už dojedli. Uklidil jsem nádobí do dřezu a podíval se na tátu a Eunji. 

"Luhanie, buď tak hodný a ukaž jim to tu." požádal mě otec. 

Jen jsem přikývl a podíval se na ty tři. 

"Tak...tady je kuchyň spolu s jídelnou, jak jste už viděli. Hned vedle je obývák a hned tam je chodba. Tam jsou dveře na zahradu." řekl jsem a šli jsme do druhého patra. 

"Tady je můj pokoj, teď už i Kevinův. Tady bílé dveře je koupelna, hned vedle je váš pokoj." podíval jsem se na Jimin a Haneula. 

Oni jen přikývli. 

"A naproti je ložnice taťky a nejspíš už i vaší matky. A nahoře je půda, kam moc nechodíme, jelikož se tam skladuje všechno možné." ukázal jsem na padací dveře. 

Oni opět přikývli. 

"Nějaký kufry nebo tak něco, máte kde?" zeptal jsem se jich. 

"Dole." odpověděl Kevin. 

"Dobře, dojdu pro ně." 

"Pomůžu ti." řekl Haneul. 

"Díky." usmál jsem se. 

Vzal jsem malý růžový kufr, odhadoval jsem to na kufr Jimin. Pak jsem vzal jeden stříbrný, největší. Asi Kevinův. A Haneul vzal poslední v černé barvě. Vyšli jsme nahoru a všichni si převzali kufry. 

"Děkuju Lu." usmála se Jimin. 

"Za málo." úsměv jsem jí opětoval. 

Byla celkem milá. Ale s Kevinem....to ještě bude sranda. 

"Mohu jít do koupelny?" zeptal se Kevin. 

"Ale jistě." kývl jsem. 

"Zatím ti do pokoje vezmu kufr." snažil jsem se být milý, i když jsem nechtěl. 

Odnesl jsem mu kufr ke mě, který jsem nechal u postele. Teď mi to došlo. Kde bude spát? No u mě rozhodně ne! To ať si nemyslí. 

Podíval jsem se na Sehuna. Moc se mu ten kufr asi nelíbil. 

"Já vím Sehunie...já vím." do očí se mi nahrnuly slzy. 

Sehun si sedl ke mě na klín a snažil se mě trochu povzbudit. 

"Promiň zlatíčko. Dneska asi ne." pohladil jsem ho po hlavě a Sehun ke mě zvedl pohled. 

Jen si sedl a nepřetržitě na mě zíral. Podrbal jsem ho za ouškem. Spokojeně začal vrnět. Pousmál jsem se. Převlékl jsem se do pohodlného oblečení a odlíčil se. Pfff. Už nikdy víc.

"Hmm....tak tohle je ta tvoje děvka? Ujde." ozvalo se ode dveří. 



HELLO BI+CHES!!!:D

Anoooo, další díl zde! :D

Snad se vám to líbilo. Nemyslím si, že je Kevin svině, on je andílek, ale tak...někdo to hold být musí :\

Omlouvám se všem milovníkům Kevina a U-KISS :)

 Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil ;)

Step BrotherKde žijí příběhy. Začni objevovat