Step Brother

26) díl

"Spinkej sladce Hunnie." zašeptal jsem, když jsem pomalu vstával. 

"Lu..." zamumlal Sehun ze spánku a převalil se na druhou stranu. 

Šel jsem se obléct a každou chvíli jsem měl slzy v očích. Nikdy nezapomenu na naše společné chvíle. NIKDY! Tento půl rok byl plný nádherných zážitků s kluky. 

Jediného, koho jsem šel potichu probudit, byl Xiumin. 

"Xiu...vstávej...no tak..." lehce jsem s ním zaklepal. 

"Uhh...kdo jsi?" rozespale šmátral rukama před sebe. 

"Luhan." oznámil jsem mu. 

"Lu...t-ty už jdeš?" vykoktal ze sebe.

"Ano." kývl jsem. 

"Nechci, abys odešel. Mám tě rád. Nechceš tu jenom přeci zůstat?" objal mě a začal potichu vzlykat. 

"Xiu...rád bych, ale....nemůžu. Musím už pomalu jít. Mám tě rád Xiuminie. Opravdu hodně. Dávej tu na kluky a sebe pozor. Hodně štěstí. Postarej se mi o Sehuna." vzlykl jsem a dal Xiuminovi dětskou pusu na rty. 

"Lu...slib mi, že si budeme psát." podíval se mi vážně do očí. 

"Slinuji Hyung." vzlykl jsem. 

"Už jdi. Než tu budeme bulet jak malý děcka." zasmál se a naposledy mě objal. 

"Ahoj. Dávej tu na všechny pozor." vzal jsem si kufry a se slzami v očích si sebral své kufry. 

Potichu jsem sešel dolů a zabalil si ještě kosmetiku. Hned jsem se oblékl do kožené bundy a černých bot. Vyšel jsem ven, kde už čekalo auto, které mě mělo odvézt na letiště. Celou dobu jsem přemýšlel, jak to bude se Sehunem. Bál jsem se, že by si mohl něco udělat. Ale určitě ho kluci podrží a brzy zapomene. A to samé udělám v první řadě i já. I když to bude opravdu obtížné. 

Po nějaké době jsme dojeli na místo a já vešel do velké haly. Šel jsem si odbavit zavazadla a přišel jsem tak akorát, abych vše stihl. Dal jsem svou letenku mladé letušce, která mi ji s úsměvem a pasem vrátila nazpět. Kývl jsem a vešel do letadla. Našel jsem si své místo. Seděl jsem sám. Nic lepšího neznám. Dal jsem si batoh vedle sebe a po chvíli nás obcházeli, jestli jsme připoutaní a takové věci. Letadlo se pomalu rozjíždělo po runway a já si dal do uší sluchátka. Jakmile jsem zapnul svůj mobil, hned se mi tak objevila fotka mě a Sehuna. Vypadal tak dokonale. Ani jsem nevnímal, že jsme už ve vzduchu, jak jsem tak pozoroval tu fotku. Znovu jsem se potichu rozbrečel. Byl to hrozný pocit. Schoval jsem mobil do kapsy a opřel si hlavu o okénko. Byl krásný východ slunce. Jelikož nebylo zamračeno, tak to bylo nádherně vidět. 

***

"Lu? Co tu děláš? Myslel jsem, že jsi v Korei? Co se stalo?" podivil se otec, když jsem vešel domů. 

"Ahoj tati. Omlouvám se. Zklamal jsem tě. Já vím." posmutněl jsem. 

"Nic se neděje chlapče. Copak se děje? Nevycházel jsi se Sehunem? Nebo se skupinou?" zeptal se zmateně.

"Ne. Naopak. Se Sehunem nám to klapalo až moc dobře..." povzdychl jsem si. 

Pokaždé, když vysloví tohle jméno...je to jako milion nožů, které se mi velice pomalu zabodávají hlouběji do srdce. 

"A proto jsi raději utekl, co?" povzdychl si. 

Jako jeden z mála věděl o mojí orientaci a přijal to. 

"Ano. Teda ne. Ne úplně. Tati...prosím...nechme to být." povzdychl jsem si a šel zničeně do pokoje. 

Bylo to tu všechno stejné. Na nočním stolku ležela fotka mě, táty a mámy. Která byla těhotná. Vzal jsem si tu fotku do ruky a pořádně si ji prohlédl. Odložil jsem ji zpět, ale tak, abych na ni neviděl. Vytáhl jsem si mobil a rozhodl se vytisknout si několik fotek kluků. Po chvíli jsem měl hotovo a pomalu se mi sem ty fotky nevešly. Něco jsem si i musel stáhnout z několika stránek. Z většiny tu byly Sehunovi a Xiuminovi obrázky. 

"Omlouvám se, že jsem vám tak lhal. Snad to pochopíte." zašeptal jsem a pomalu usnul celý vyčerpaný z toho rána. 

HELLO BI+CHES!!! :D

Taaaaak, jak se vám líbí tento krátký díl? :)

Snad jste spokojení aspoň trochu :)

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil ;)