L.Á.S.K.A nebo K.L.A.M

Oslaď si večer

Seděla jsem v lavici a dívala se na přibývající čísla na tabuli. Nevnímala jsem nic okolo, ani Cerrie, která mi něco zrovna vyprávěla. Ještě jsem ji o záhadných smskách neřekla.

Mám ji to říct nebo ne? Zjistil by to ten anonym?

,,Laurenti!!!" okřikla mě učitelka.

,,Ano?"

,,Mohla byste aspoň dělat, že vás ta látka zajímá? Byla bych ráda, kdybyste mi v hodinách nespala!"

,,Hm"

Otočila se a psala dál na tabuli tu nepochopitelnou látku.

Mobil zabzučel, naštěstí si toho profesorka nevšimla.

Neznámé číslo: ,,Tak co koťátko? Jak se ti líbí ve škole? Dneska ti to sluší! :3"

Úplně jsem se zděsila a rozhlédla se po třídě. Nikdo na telefonu nebyl. Nevím jestli se mi ulevilo nebo jestli mě polilo ještě větší horko.

Neznámé číslo: ,,Copak? Jsi vyděšená? Neboj se já nekoušu... možná jen malinko... :3"

Já: ,,Chci vědět kdo jsi! Pokud mě vidíš nebo jsi mě viděl, tak to znamená, že jsi někdo tady ze školy..."

Neznámé číslo: ,,Šach"

Já: ,,Počkat takže jsi???"

Zatím žádná odpověď. Neodepsal skoro tři hodiny

Neznámé číslo: ,,Mám v zásobě ještě spoustu masek, které mohu použít, aby jsi mě nepoznala <3"

Já: ,,Z jakého důvodu se skrýváš?"

Neznámé číslo: ,,To taky ještě vědět nemusíš <3"

Po škole jsem šla rychlým krokem domů. Už bylo celkem teplo, protože léto bylo za dveřmi. Dneska mám plavání, takže si musím jen rychle skočit pro plavky, brýle a plaveckou čepičku.

Otevřela jsem dveře od domu a hodně rychle jsem se zarazila. Na podlaze byla v předsíni položená bonboniéra.

Kde se tady ksakru vzala bonboniera. Pochybuji, že by moje máma přijela z té její zpropadené hospody a obtěžovala by se mi přivézt bonboniéru.

Zvedla jsem ji a všimla si zastrčeného lístečku, vytáhla jsem ho. Bylo na něm něco napsané.

,,Doufám, že ti bude chutnat koťátko! Oslaď si večer <3"

Takhle mě oslovoval jen jeden člověk.