L.Á.S.K.A nebo K.L.A.M

Schody

Když jsem vyšla z koupelny, trošku mi naskočila husí kůže. Z otevřeného okna mě na rozpálených zádech z koupele zašimral studený vánek a tekoucí rány po těle mě štípaly. Zadívala jsem se na obraz na chodbě a mlčky na něj zírala. Byl tak... tak hluboký, temný, až děsivý. Obraz neměl ani nijak konkrétní děj. Jen muž zahalený v černé kápi, držíc v ruce bílou holubici. Holubice byla v obraze znázorněná jako vystrašená, a v očích jsem jí viděla smutek. Tak moc jsem s ní v tu chvíli soucítila a fascinovaně jsem na obraz dále hleděla. V jednu chvíli mi snad i přišlo, že se na mě holubice dívala a prosila mě, ať ji vysvobodím.

Byla jsem tak prázdná, bez duše, chtělo se mi zvracet, ale měla jsem úplně prázdný žaludek. Vydala jsem se se zarudlýma očima dolů po schodech. Zastavila jsem se v prostředku točitého schodiště a zírala kamsi do nicoty. Cítila jsem jak mi nohy přestávají vypovídat službu, chtěla jsem jít dál, ale mé tělo mě neposlechlo. Zamotala se mi hlava, ztratila už jsem spoustu krve a už jsem jen cítila bolestivé rány. Dopadla jsem na zem a viděla vše rozmazaně, zvedla jsem ruku, měla jsem ji od krve. Poslední, co jsem spatřila byl Chestrův obličej, zděšený výraz a strach byl v jeho očích nepřéhlednutelný, ale pomalu se mi rozplýval. Něco mi říkal, ale já jen slyšela vzdálený hlas, usmála jsem se a najednou vše zčernalo.

Cítila jsem pohyby, něco mě pevně svíralo, otevřela jsem oči. Chester mě nesl v náruči a mířil k autu. Jednou rukou otevřel dveře a posadil mě na místo spolujezdce. Ruce jsem měla obvázané a kolem hlavy jsem měla zavázaný mokrý hadřík.

„Chestere? Kam.. kam to jedeme?"Pořád se mi motala hlava

„Jedu s tebou do nemocnice"

„Spadla jsem ze schodů a pak mám okno..."

„Fey, prosím teď se jen snaž být v klidu a nemluv, bude ti ještě hůř."

Připoutal mě a sedl si za volant, podíval se na mě a pak mlčky nastartoval. Nedalo mi to a sklopila jsem zrcátko u spolujezdce, abych se podívala, jak moc špatně na tom jsem.

Od koutku oka až k lícní kosti jsem byla oteklá a měla jsem celou pravou půlku tváře zbarvenou do modra. Podívala jsem se na Chestera.

,,Co jsi to udělala Federico, co jsi to udělala..." Řekl to tak zvláštně jasně a chladně, měl skleněné oči, byl nervózní, ale více jsem nezjistila, protože jeho tvář se mi zase začala rozplývat a upadla jsem do bezvědomí.