Ackerman, lovec čarodějnic

Grisha

„Počkejte!" Zarazil je ještě Eren slabě z postele. „Říkáte Grisha?" Levi na nic nečekal a vypalil otázku: „Ty ho znáš?" Mladík ještě víc zbledl, pokud to vůbec bylo možné a odpověděl: „To je můj táta. Před několika měsíci zmizel. Mysleli jsme si, že ho rozsápali vlci, nebo něco takovýho. Už jsme ho oplakali a vy teď říkáte, že to on může za tohle všechno?" Levi jen neurčitě stáhl obočí v přemýšlivém výrazu a zavrtěl hlavou: „Teď není nic jisté. Musím se jít přesvědčit a dořešit tenhle případ. Ty si teď odpočiň a potom tě ještě prohlédnu." Eren kývl, tvář staženou strachem a hněvem najednou. Všichni čtyři – totiž vpředu Erwin, hned za ním Levi a po nich Hans a Jean, oba stále mimo z tak silného a nečekaného zážitku – zamířili za slábnoucí magickou stopou do bažin.

Všude páchla smrt a hniloba – tohle místo bylo očividně semeništěm všeho znečištění a démonů v nejbližším okolí – Levi si byl jist. Kolem nich se rozprostírala odporná krajina, kde se ozývaly zvuky stejně odporných tvorů spolu se syčivými pšouky unikajících, dusivých výparů. Levi poznamenal: „Tohle je zasraně nechutný místo. Chce se mi z toho blejt." Erwin nic neřekl, ale Jean za nimi podivně zakašlal – chabě se pokoušel zamaskovat uchechtnutí, co mu uniklo. Kolem nich se začaly objevovat prohlnilé stromy a pahýly. Když se přiblížili k jednomu komáry zvláště zamořenému místu, Erwin konečně promluvil: „Jsme na místě."

Levi se rozhlédl a zhrozil. Všude kolem nich se nacházela malá spáleniště po pekelných rituálech, kočičí kosti a prohnilé části, které značily další odporné zvrhlosti prováděné při přivolávání démonů. Uprostřed toho všeho ležel v čerstvě rozryté rašelině svázaný pohublý muž v černých cárech a zběsile se zmítal ve snaze se provazů zbavit. Když je uviděl, ztuhl. Ackerman na nic nečekal a oslovil ho: „Jsi Grisha Jäger? Alchymista a věděc z nedaleké vesnice?" Muž se otřásl nepříčetným smíchem: „Ahahaha!!! Už dávno ne! Nyní jsem jen Grisha, zvaný hrozný." Levi si odplivl a ledovým hlasem pokračoval: „Takže nepopíráš prokletí vlastního syna?" Grisha se zazubil zkaženým a děravým úsměvem: „Prokletí? Ne, to byl spíš experiment. Teď je z něho Eren, zvaný Golem. Povedlo se mi to!" Levi ho kopl do tváře, až od jeho boty odlétlo několik zubů a zařval téměř nepříčetně: „VLASTNÍHO SYNA!!! Skoro jsi zabil vlastního syna!!! Kdybych tvůj experiment nepřerušil, byl by už dávno po smrti! Ještě, že neví, cos to udělal." Několikrát ještě kopl, než dodal: „A on si myslí, že tě rozsápali vlci!!!" Grisha se zase chrchlavě rozchechtal: „Hloupej výrostek! Stejně ho ta moje žena, čubka jedna, rozmazlovala, jako mimino! Škoda, že jsem ji nestihl zabít!" Ackerman muže kopl špičkou boty zespoda do čelisti, až si překousl jazyk a v louži krve jej vyplivl s řevem na zem.

Jean připravoval Leviho meč a Erwin bariéru kolem nich. Hans se vrátil do vesnice, aby hlídal Erena. Grisha už jen nepříčetně chrčel a plival krev. Očividně byl posedlý a rozzuřený do nejvyšší možné míry. Až bylo vše připraveno, kývl Ackerman na Erwina: „Můžeš ho rozvázat." Jean mu podal připravený meč, Levi ho vzňal a čekal. Jakmile se Grisha dostal z provazů, vrhl se celým tělem na Leviho. Ten se rozmáchl a odříkal: „Nyní můžeš pane" – sekl a oddělil od jeho těla jednu ruku. „propustit svého služebníka..." Pokračoval další končetinou. Grisha na něho bezhlavě nadlidskou silou útočil a způsoboval nemalé šrámy a škrábance. Roztrhl mu rukáv a vytvořil ošklivý šrám. Levi zatnul zuby, tnul znova a skrz zaťatou čelist pokračoval: „Podle svého slova v – pokoji..." „Gahhrrrrrrr!!!!" Zavyl posedlý a zazamítal se v rašelině, jak mu byla oddělelna od těla celá paže. Ackerman pokračoval v odříkávání Simeonova kantika a likvidování šíleného alchymisty, zatímco Erwin držel od boje dál veškeré síly, které si posedlý v nesnázích přivolal na pomoc a s Jeanem je likvidovali. Leviho meč stále hořel, jako plamenomet.

„Neboť mé oči viděly" – sek – „Tvou spásu!" –Sek – „Kterou jsi připravil" –Švih, kop – „přede všemi věky..."- Gejzír krve z polorozťatého torza již bez končetin – „Světlo k osvícení pohanů" – hlava odletěla pěkných pár metrů od Ackermanova meče, ten k ní doběhl, probodl ji a dokončil celý od krve jak vlastní, tak démonovy – „ A k slávě tvého izraelského lidu!" A sesunul se naprosto vyčerpaně na kolena. Tak náročný stupeň exorcismu spou s bojem s hořícím mečem Leviho naprosto vysílil. Ještě řekl: „Odpočívej v pokoji, bastarde pekel...." a spadl do rozryté rašeliny na znak a v bezvědomí.

„Levi!" Vykřikl Erwin a hned se k němu vrhnul. Všude kolem byla spoušť krve, vnitřností a sraček z bažin. Čaroděj zvedl Ackermana ze země a v náručí ho odnesl na kraj zpustošeného prostoru, Jean se k nim rychle připojil. Erwin řekl jen: „Pojď odsud pryč. Rychle..." A za svými zády celou podmáčenou louku zapálil zářivě azurovým plamenem. Jean vyděšeně vykřikl: „MERDE!!!" A ve snaze utéct spadl do louže sraček. Erwin se na něho obrátil: „Buď v klidu, nic ti neudělám. Jen to tu čistím." Francouz se trochu uklidnil a zase na nohou se pomalu vydal spolu s Erwinem zpět k vesnici. Rozpršelo se. Erwin si bezvládného lovce přitiskl k hrudi a zamumlal: „Výborně, Levi, zase jsi to dokázal..."

Když se vynořili z houští rákosí a stanuli na okraji vesnice, stanula před nimi Mikasa. „Levi!!" Vykřikla, jakmile před sebou uviděla jeho bezvládné tělo v Ewrinových rukou. Ten ji ujistil s unaveným úsměvem: „Nic mu není, jen je vyčerpaný. Dopadlo to dobře..." Dívka se s viditelnou úlevou obrátila na Jeana a chytila ho za rukáv: „Pojď se mnou, žabožroute, Eren se ti chce omluvit..."