Ackerman, lovec čarodějnic

Eren

S prásknutím dveří se do místnosti vřítil kněz. Když však uviděl, kdo na něho zde čeká, viditelně zbledl: „V-vy jste..."- Na sucho polkl- „přeci Ackerman... To znamená..." Levi se po něm otočil, v jedné ruce svěcenou vodu, v druhé meč. „Přesně tak." Přisvědčil jen menší z nich. „Pokusím se posedlost vymýtit. Bude to dlouhé a potřebuji každou modlitbu. Proto jste tady, pane..." Kněz přistoupil blíž a rychle doplnil: „Hans." .

Levi věcně pokračoval „Jste jediný duchovní v týhle díře?" Kněz se rozpačitě přikrčil. „Ještě mám francouzského mnicha, který mi tu pomáhá." Ackerman se rozzlobil: „A kde k čertu je? Proč jsi ho nevzal s sebou?! Mikasa ti určitě řekla, o co jde!" Hans se znova ošil: „Ale to je líné nemehlo a drzoun. Erena nesnáší..." To už levi zrudl a zařval: „A na tom teď záleží?! Zvedni tu svojí prdel a přiveď ho a hned! Nebo vás nechám nahradit schopnějším knězem! To si nemyslete, můj hlas dolehne až do Vatikánu!" Hans vystřelil ze dveří a hnal to k farnímu domu. Levi mezitím dokončil namáčení meče ve svěcené vodě. Teď připravil kadidlo do kadidelnice a podal ji již žhnoucí Erwinovi. Ten s ní, stále neviditelný, klepal ve vzduchu a šířil mi pokojem namísto zápachu smrti vůni pálící se pryskyřice. Visící kadidelnice ve vzduchu působila dost komicky dokonce i v této situaci. Eren se trochu uklidnil, když jej obklopil namodralý kouř a tiché odříkávání růžence. Mezitím dorazil Hans a mladík v hnědé kutně s koňským obličejem. „Tak, Jean, teď hybaj modlit a fofruj! Klidně žabomluvou, ale snaž se." Popohnal jej kněz a ukázal na Leviho. „Tohle je  mistr Ackerman a potřebuje tvojí pomoc." Levi si ho prohlédl a řekl: „Jsem rád, žes přišel. Teď honem růženec – bolestný na dnešní den." Jean odpověděl jen: „Oui." A klekl si tváří ke křížku v rohu místnosti.  Pak se Ackerman otočil na Hanse: „Vy taky. Dělejte."  Hans se neopovažoval jeho tónu odporovat a zaklekl vedle již modlícího se mnicha. Levi si připravil meč, ale ještě, než začal, otočil se k němu mladý francouz: „Pane... Odpusťte, ale k čemu má ten meč?" Levi se k Jeanovi otočil: „K čemu? Vymýtím s tím démona, kterej posednul tělo mladýho Jägera. Na co jinýho myslíš, že má někdo, jako já meč, co...?" Jean se trochu osmělil: „Učili mne něco podobná. Hele:" a zavřel soustředěním oči. Jeho dlaně začaly světle žhnout. „Víra je vidět, vidíte?" Levi se pousmál. „No výborně. Tak mi pomůžeš – na" a dal mu do rukou malý nůž s čepelí namočenou ve svěcené vodě. „Jednoduchým trikem teď nůž zapálíš – zbraně namočené do svécené vody a naplněné něcí vírou a přesvědčením vplanou. Zkus to." Jean soustředěně zavřel oči, soustředil se, dokud úzkou čepel nepokryl skromný, oranžový plamen. Jean otevřel oči a nadšeně skoro až poskočil: „Hoří!!!" Levi se nevesele zasmál: „Výborně. Teď já."

Skleněné okenní tabulky se vysypaly silou plamene, který z dlouhého kordu vyšlehl, jakmile do něho Levi dlaněmi vpustil víru. „Merde..." Uniklo Jeanovi, Hans spadl z klekátka na zem a Eren vykulil v deliriu oči jak golfové míčky. Meč v Ackermanových rukou se rozpálil do běla a žár z něho tryskající tvořil mohutné proudy větru a žáru. Veškeré temné znečištění se rázem speklo a zmizelo v obláčku prachu. Levi nevalhal, načal zdrávas spolu s Hansem: „Zdrávas Maria..." A přibližoval čepel k Erenově hrudi. V tu chvíli Erwin položil kadidelnici, vytvořil kolem sebe stopovací kouzlo a čekal. Dobrou hodinu se Levi nad lůžkem skláněl v modlitbě a s hořícím mečem v rukou, dokud jeho pohled nezačínal pomalu přicházet k sobě a víc a víc vypadat zase jako Eren Jäger a ne gigantí mutant. Levi pomalu nořil svatou čepel do jeho hrudi jako přízračnou metlu temnoty – a démon vylétl ven. Teda velká jeho část. Teď přišla Erwinova chvíle – stopující kouzlo ho následovalo ke svému pánovi do nedalekých bažin.

Levi neváhal a vytáhl čepel z mladíkovy hrudi. Plameny pohasly a Eren začal hlasitě, zhluboka nadechovat a kašlat. Vypadal mnohem lépe – narostly mu vlasy, zbělely mu zuby a vypadal už dost, jako člověk. Něco mu však z prokletí zůstalo – jiskřící, zelené oči, dlouhé a neposlušné vlasy spolu s ostrými zuby. První, co vyslovil mezi těžkými nádechy a výdechy bylo: „M-mikasa... Je-je tu...někde...?" Levi si oddychl a opřel se rukama o bort postele zjevně velmi unaven. Erwin byl pryč – zjevně stopoval démona, který unikl z Erenova těla. Jean i Hans stále tupě civěli, vlasy měli žárem a větrem vytvarované, jako kdyby se někde proletěli. Eren se znova obrátil na přítomné – vypadal už dobře: „Strýčku...kde je Mikasa?" Levi se na něho obrátil: „Neumíš ani poděkovat, spratku jeden?" Eren na prázdno polkl a kývl: „Díky!" Levi pokračoval: „Šla se vyspat. Přijde brzy, neboj."

V tu chvíli vrazil do místnosti Erwin – všichni, kdo ho doteď neviděli, spadli leknutím na zadek. Jakmile rozrazil dveře, oznámil udýchaně: „Našel jsem ho! Démon patří k posedlému muži hluboko v bažinách. Znehybnil jsem ho, ale moc dlouho to nevydrží – musíme si pospíšit!" Levi uz byl na nohou a hnal se ze dveří. „A jak se jmenuje?" Zeptal se ještě ve spěchu.

„Grisha!"