Ackerman, lovec čarodějnic

Eren

Vyrazili ani ne za půl hodiny. Levi vypustil havrana a podle směru, kterým letěl se vydali. Seděl na hřbeťe majestátního, plavého koně a řítili se rovinnými krajemi německých zemí. V takovýhle chvílilch se kouzelné síly hodily – Erwin se dokázal přeměnit do několika zvířecích podob včetně obrovitého vlkodava, horského lva a koně. Levi si z něho občas utahoval, když jej vezl na zádech, ale to by to nebyl Erwin, aby neuměl vše obrátit ve svůj prospěch. A navíc Levi byl lehký. Stejně by nikomu jinému nedovolil na jízdu na jeho hřbetě byť jen pomyslet.

Tato chvíle byla absolutní pohotovost. Ackerman doopravdy znal Jägerův dům a rodinu, která jej obývala a nikdy by nedovolil, aby ztratili svého syna pro nějakou temnou sílu. Z dopisů věděl, že Mikasa má s ním stejný vztah, jako měl on kdysi k Farlanovi a Isabelle a ze všeho nejvíc si nepřál vidět ji trpět stejně, jako kdysi trpěl on. Hnali se s větrem o závod za havranem. Lovec věděl, že cesta tam trvá na koni skoro celý den a nechtěl riskovat zbytečné časové prodlevy, protože u gigantího prokletí se často hrálo o minuty. Nechtěl ani pomyslet na to, jak bude chudák kluk vypadat, jestli se mu vůbec povede jej zachránit. Zoufale se modlil, aby byl jeden z případů spadajících do té jedné čtvrtiy úspěšných. Věděl, že Mikasa by se o něho starala a byl by schopný zůstat v jejím osamělém životě o trochu déle. Sotva dospěla a už zažila tolik špatných věcí. Nejen, že její rodiče někdo zavraždil, když byla malá, ale byl tu i ten incident s posedlostí, ze kterého měla stále ještě noční můry. Ale byla přeci Ackerman - silná, když to muselo být. To Levi věděl a byl za to rád. Nemusí se o ni bát, že to někdy sama nezvládne.

Jak se ráno pozvolna přehouplo v odpoledne, obloha se zatáhla a z dáli se ozývalo hřmění. Vzduch jako kdyby přímo jiskřil napětím a Levimu běhal mráz po zádech a pociťoval nesmyslný strach, že někde blízko nich každou chvíli uhodí blesk. Vzduch byl vlhký a nepříjemný. Smith běžel ze všech sil až do chvíle, kdy zpomalil s pěnou u huby a zastavil. Levi seskočil a poplácal jej po boku: „Co bych si bez tebe počal. Dej si pauzu, nebo se strháš." Erwin se s vypětím sil přeměnil do lidské formy, zbrocený potem se svalil k zemi a zůstal vyčerpaně ležet. Dostal ze sebe: „Říkal... Jsi přeci... Jäger... To je ...v háji. Musíme... Rychle." Levi mu položil dlaň na spocené čelo a odpověděl: „To ano, ale nesmíš se strhat – co bych dělal ještě bez tebe. Podívej se na sebe, jak to vypadáš ty idiote." Odpovědí mu byl jen vyčerpaný, neveselý smích a duté: „Pořád líp, než ten Jäger, Levi. Musíme jít." Ackerman mu pomohl na nohy a souhlasil: „To máš pravdu. Pojď, už jen hodinu pěšky – za tohle si zasloužíš metál."

Z černé oblohy se začal pozvolna snášet déšť a vzduch ještě více zhoustl a byl cítit ozónem. Když dorazili vesnici na dohled, vstříc jim běžela černovlasá dívka a volala, ač přes šumění kapek ji bylo špatně slyšet. „LEVIII!!!" Oba se rozeběhli jí naproti. Mikasa byla celá bledá, pohublá a podle pytlů pod očima Levi odhadoval, že prospala za tři dny sotva hodinu. Vrhla se mu kolem krku. „Levi! Jdeš právě včas! Eren už to dlouho nevydrží. Vypadá hrozně, ani ho nepoznáš." Pak si všimla Erwina. V mžiku od sebe lovce odstrčila dál od mága a napřáhla na něj dlouhý, řeznický nůž. Nejspíš ho vůbec nezaregistrovala, když jim běžela vstříc, jak byla fixovaná na Leviho příchod. Nyní si však jasně uvědomovala mágovu přítomnost.

„Kdo je ten muž, Levi?" Zeptala se opatrně. Ackerman se na Erwina ohlédl a oznámil: „To je můj společník na cestách. Vzdělaný člověk, jmenuje se Erwin." Jmenovaný smeknul klobouk a uklonil se: „Rád tě poznávám." utrousil. Mikasa nedůvěřivě kývla hlavou jeho směrem: „I já vás." A obrátila se opět na Leviho – to už se pohybovali směrem k vesnici. „Jsi zdráv, strýčku?" Levi krátce kývl hlavou: „Předpokládám, že ty také."

Čím víc se blížili k vesnici, mnohem víc si Levi uvědomoval silné zamoření démony všude kolem. Nikdy si to dříve neuvědomil, ale tohle místo byla prohnilá díra. Možná to před patnácti lety nebylo, ale nyní čišela temnota ze všeho kolem – dokonce i ze vzduchu. Erwin použil zastírací kouzlo a se zapraskáním zmizel. Mikasa si všimla: „Co to bylo? A kde je ten muž?" Levi se nevesele zasmál: „Jde hned vedle mě. Jen si nepřeje být viděn, to je vše." Mikasa šlehala pohledem kolem sebe, ale když nic nespatřila, nechala toho. Její zamračený výraz však prozrazoval, že se cítila nesvá. Levi ucítil u ucha teplý dech a Erwinův hluboký hlas: „Ta dívka je mnohem víc Ackerman, než ty. A to ji znám sotva deset minut." Lovec udělal jen „Tch!" a zavrtěl hlavou: „Blbče..."

„AARRRGGGHHHH!!!!!! MMMIIIIKAAAASSOOOOO!!!! GHHHHHRRRRRHHH!!!!!!" Bylo slyšet na deset metrů od Jägerova domu. Zmíněná se opět dala do běhu, jakmile uslyšela své jméno. Když vešli do dveří, zůstal Levi překvapeně stát. To, co spatřil bylo příšerné. Nejhorší představy o tom, jakým způsobem byl Jäger prokletý nesahaly realitě ani po kotníky. Kůži měl místy hnilobně zelenou, vlasy mu vypadaly a zbyly mu na hlavě lysé fleky. Zčeralé zuby ukazoval spolu s vyzáblými propadlými tvářemi v urputném výkřiku, zapadlé oči jako jediné svítily děsivou démonní silou vstříc jedinému bodu držícímu jej až do teď při vědomí a možná i při životě – na Mikasu. K posteli byl přivázaný řemeny a provazy, aby si neublížil ještě víc. Černovlasá dívka se otočila na svého strýce se zoufalou prosbou vepsanou ve tváři: „Levi... Prosím!" Ten kývl a ukázal na hlouček lidí kolem postele, kteří na něho upírali již od příchodu nedůvěřivé pohledy: „Všichni vypadněte. Potřebuju prostor, kadidlo, klekátko, svíci, svěcenou vodu a místního kněze. Hned!" Všichni se vypařili ve vteřině a Mikasa vyběhla ven pro kněze. Levi se zhluboka nadechl a dlouze vydechl, aby si vyprázdnil hlavu. Erwin, stále neviditelný, vedle něho řekl: „Tohle bude dlouhá noc..."