Martin a já

Týno!....

Pohled Vládi...

Uběhlo asi 5 dní a já byl ze všeho zoufalí a odmítal jsem jíst a pít. Myslel jsem že můj život skončil....

Petr: Vláďo! Notak! Musíš něco jíst...

Já: A čemu to jako pomůže?...

Petr: Mě taky chybí, ale život pokračuje dál...

Opět mi zazvonil mobil a byla to zase nemocnice. Nezvedl jsem to, zvedl jsem se a šel jsem do parku na lavičku kde vždy seděla Týna. Spustili se mi slzy a povídal jsem si sám se sebou.

Já: Proč!? Proč zrovna ona? Proč sis radši nevzal mě bože?

Pohled Týny....
Probudila jsem se na nemocničním lůžku a Vláďa tu nebyl. Z nemocnice mu pořád volali, ale on to nebral.

Já: doufám že se mu nic nestalo...

Uběhl skoro týden a Vláďa pořád nic...
Doktor za mnou přišel a řekl mi že už můžu jít domů, ale že bych neměla chodit sama. Já mu řekla že je to kousek a že to zvládnu. On mi to tedy povolil a já odcházela.
Šla jsem do parku abych se nejdříve nadýchala čerstvého vzduchu. Když v tom uvidím známou postavu sedět na lavičce. Přišla jsem k němu ze zády a dala jsem mu ruce před oči...

Pohled Vládi....

Najednou mi dal někdo ruce před oči a řekl: Hádej kdo je to?

Poznal jsem Týnin hlas, otočil jsem a když jsem jí uviděl hned se mi rozzářili oči. Objal jsem jí a ona mě.
Seděli jsme tam a povídali jsme si o tom že jsem si myslel že je mrtvá atd.
Když mi všechno vysvětlila, tak mi bylo strašně moc trapně. Vzal js mi jí za ruku a odvedl jsem si jí domů.

Pohled Týny....

Došli jsme k nám domů a Vláďa zavolal:

Vláďa: Jsem doma a nám tu překvapení!

Petr přišel a nemohl uvěřit vlastním očím.

Petr: Týno! Já myslel že....

Já: ne... neboj, ale byla to síla...

Hned jsme všichni vyrazili ven na oběd. Byli jsme všude možně a celou domu mě Vláďa pevně držel za ruku a nepustil mě. Povídali jsme si co se vlastně stalo atd. Cestou zpátky jsme potkali Martina...

Martin: Takže mrtvá jo??....

Vláďa: já myslel že je mrtvá, protože se jí zastavilo srdce a utekl jsem, ale mezitím jí ho nahodili.

Martin: Leda tak prd ji nahodili!!

Já: Martine dost!! Je to pravda! Nezapomeň že kvůli tobě jsem málem umřela!...

Martin: nic z toho by se nemuselo stát, kdyby se sem nezapletl tenhle idiot!

Vláďa: Jenomže..... (přerušila jsem ho)

Já: jenomže já bych se s tebou rozešla i Kdyby tu nebyl Vláďa!!!! Ty to asi nechápeš že?! Kdyby jsi mě alespoň jednou poslouchal, tak by jsi věděl že jsem ti asi stokrát řekla že si myslím že to neklape!...

Martin tam stál a ani se nehnul. Když v tom mě něco praštilo do hlavy a pak jen tma......
Ahooj, omlouvám se že teď nevyšla dlouho další část, ale byla hsen na táboře.