Martin a já

Poslední den na dovče

Týden uběhl jako voda, a dnes jsme tu naposledy. Je ráno, koukám že Martin už asi vztal, jenomže když jsem ho zavolala tak se mi nikdo neozývak. Měla jsem o něj velký strach, a tak jsem se šla kouknout jestli není v kuchyni, když vtom jsem uviděla ležet na stole lívance s marmeládou a šlehačkou a u toho papírek "Dobrou chuť zlato 😘. Šel jsem se na chvíli projít do parku, protože jsem tě nechtěl budit".
Pousmála jsem se nad dopisem když jsem ho četla. Měla jsem hrozný hlad, a tak jsem se do toho ihned pustila.
Po snídani jsem se hrozně nudila a Martin pořád nikde. Tak jsem se vydala ho jít hledat, ale nikde nebyl, a tak jsem si sedla na lavičku v parku a začala jsem mu volat, ale nikdo to nebral.
Byla jsem na mobilu, a poslouchala jsem písničky, takže jsem neslyšela svoje okolí. Když vtom mi někdo dal na pusu takový ten "kapesník" po kterém jsem omdlela.
Když jsem se vzbudila, tak jsem měla na očích šátek. Byla jsem strašně vyděšená a tak jsem se zeptala: kde to jsem? A Martin se začal strašně smát...
J: Martine!!! Ty seš debil!
M: promiň, ale seš strašně roztomilá když se bojíš
J: aha no... sundej mi ten šátek
M: jojo
Martin mi sundal šátek, ale pak mi oznámil, že nám za chvíli letí letadlo.
Extrémní rychlostí jsme si sbalili, a jeli na letiště. Naštěstí jsme nepotkali Kláru.
Když jsme přijeli, tak jsme to měli úplně přesně. Když jsme si sedli, tak jsme si dlouho povídali o dovolený. Bohužel naneštěstí hned vedle nás opět seděla Klára, která pořád koukala na Martina,a pořád na něj mluvila.
Mě rupli nervy, a začala jsem na ni řvát ať nás nechá být. Letuška v cuku letu přiběhla a začala mi vysvětlovat ať tu nekřičím.
Byla jsem strašně naštvaná a viděla jsem jak se mi Klára směje. Martin mě objal a řekl mi že mě chápe a že už zbývá jen 1 hodina do příletu.
Tak jsme společně nějak přetrpěli poslední hodinu a konečně jsme šli domů.
Doma jsem si lehla a hned usla.
Omlouvám se, že teď dva dny nebyla další část fanfikce, jenomže já byla nemocná.