Martin a já

..... opět nemocnice.....

Vláďa si sedl vedle mě na lavičku a koukal se do rybníku, ale já se dívala na něj. Opřela jsem si hlavu na jeho rameno a on si opřel jeho hlavu o tu mou. V dálce jsem uslyšela kroky otočila jsem se a tak Martin...

Martin: Ale, Ale.... chyběli jste mi hrdličky moje....

Vláďa: Co tu chceš Martine!!!?

Martin: Chci něco co mi patří....

Já: Já ti nepatřím a nikdy jsem ti nepatřila.

Rychle jsem si sundala prstýnek, postavila jsem se, koukla na Martina a hodila jsem ten prstýnek do rybníku...

Martin: Neeeee.....

Martina to rozzuřilo, schodil mě do rybníku, skočil za mnou a začal mě topit a dávat pěstí.... Vláďa skočil do vody a odtrhl Martina ode mě a začal se s nim ve vodě prát. Viděla jsem že Martin má převahu nad Vláďou a topil ho. Najednou si ale vyměnili pozice a Vláďa topil Martina... když se Martin už nebránil, tak Vláďa vylez z vody a měl docela dost modřin, ale ne tolik jako já....

Vláďa: ještě jednou se jí dotkneš tak uvidíš!!!!!

Martin: to ještě zdaleka neskončilo....

To jsme ignorovali a šli jsme domů. Přitom jsme se drželi za ruce. Najednou se mi hrozně zamotala hlava a já omdlela. Probudila jsem se na posteli ve Vláďově objetí.
Vláďa ještě spal a tak jsem se chtěla zvednout, ale jak jsem Vstala tak jsem zakřičela bolestí.... hned přiběhl Petr a Vláďa se vzbudil...

Petr: Jsi v pořádku?

Já: J-já nevím....

Vláďa: musím do nemocnice!

Já: Ne!... p-prosím....

Vláďa mě ignoroval, vzal mě do náručí a už jsme šli k autu.
Za pár minut jsme byli u nemocnice, kde na mě už čekal doktore, jelikož ho Vláďa zavolal...
Vláďa mu vše řekl a on mě odvezl na sál, protože jsem strašně křičela bolestí...

Pohled Vládi...
Přijeli jsme před nemocnici a já vše řekl doktorovi a ten Týnu okamžitě zavezl na sál, protože měla velké bolesti.
Byl jsem se přes takové to sklo dívat jak je na tom Týna. Pozorně jsem je sledoval když v tom jsem už neslyšel pípání.... Umírá!!!!! Spustili se mi slzy a já se kácel dolů...
Viděl jsem jak se jí snaží pomoct....
Nemohl jsem se koukat na to jak umře a tak jsem běžel domů kde jsem si hned zalez do postele, vzal jsem si různé fotky s námi a dost nahlas jsem brečel...
Najednou přišel Petr....

Petr: Vláďo! Tak co jak je na tom!!??

Koukl jsem se na něj a potom jsem se skácel opět k zemi....

Petr: Neee.... to není možné!!! Ona je živá!!!!.....

Já: Ne..... zastavilo se jí srdce zrovna když jsem se koukal..... nezvládl jsem to.....

Petr si je mě sedl a také mu ukápli slzy.... pak přišel Vodopád který se lehl na půlku postele kde spala Týna a kňučel...
Úplně jsem se skryl před celým světem a jediné po čem jsem toužil je pomsta!!!!!!!!
Ahoj.... tak je tu smutný konec..... nebo to ještě není konec??? Do komentářů mi napište jestli chcete pokračování nebo jestli to tu mám ukončit.....