Martin a já

Nejlepší den...

O 2 týdny později...

Probudila jsem se a koukla se jestli Vláďa ještě spí, ale to už tu nebyl.
Šla jsem tedy dolů do kuchyně a tam viděla Vláďu který něco vařil.
Objala jsem ho zezadu.

Vláďa: dobré ráno kulíšku jak jsi se vyspala?

Já: ahoj... ani ne, protože mě bolela tvář kam mě udeřil Martin...

Vláďa se ke mě otočil a málem mu vypadli oči z důlků.

Vláďa: to se ti ani nedivim když máš velkou modřinu (pousmál se)

Vláďa: jinak, zítra jedeme na výlet

Já: kam?

Vláďa: k nějakýmu malýmu jezeru.

Já: tak já si jdu zbalit.

Za asi hodinu mám zbaleno a jdu se s Vláďou jen tak projít po městě.
Hrozně moc jsme se nasmáli, ale smích nás přešel když jsme viděli Martina jak se drží za ruku s jinou holkou. Byla jsem z jedné strany šťastná, protože jsem si myslela že mě nechá být a že si našel holku se kterou bude šťastný, ale na druhou stranu jsem byla smutná že je mezi námi konec, protože mi občas chybělo jeho objetí.
Prošli jsme 'nenápadně' kolem nich, ale Martin si mě stejně všiml a přiběhl ke mě.

Martin: Ahoj, hele... je mi fakt moc líto že jsem tě udeřil...

Vláďa: cože? Ty máš ještě odvahu s ní mluv... (přerušila jsem Vláďu)

Já: jo v pohodě.... chápu že jsi měl vztek a občas mám taky s tou chutí si jednu vrazit... (pousmála jsem se)

Martin: mohli bychom se usmířit a být alespoň něco jako kamarádi?....

Vláďa: to si děláš prd.... (zase jsem přerušila Vláďu)

Já: no... nevím jestli kamarádí ale usmířit se můžeme (usmála jsem se)

Martin: to jsem moc rád a ještě jednou promiň mi to... tak zatím ahoj

Já: jojo v pořádku tak ahoj...

Když jsme se Vláďou přišli domů, tak naše hádka začala.

Vláďa: jak mu můžeš jen tak odpustit?

Já: vždyť já ho i chápu, ale už se o tom bavit nebudeme jo? Vždyť ty víš že miluju jen tebe.

Políbila jsem ho a on spolupracoval.
Jenomže to by nebyl Petr kdyby nás nevyrušil.

Petr: Vláďo?

Vláďa: ty vole Petře!

Petr: OK tak sorry hrdličky (ušklíbne se)

Já jsem ho znovu políbila a stalo se 'to'. Nechci vám to popisovat jelikož je to 'divný', ale asi víte k čemu došlo...

Potom jsem usla ve Vláďově náručí a byla jsem jako v bavlnce.