Martin a já

Špatné pamluvy...

Ráno mě probudilo cinkání mobilu. Psal mi Martin.
M: Ahoj, jak pak jsi se vyspinkala?
M: mohli bychom se dnes sejít?
J: jojo určitě, tak ve 14: 30 v parku?
M: určitě, papa
J: pa
Pomalu vstanu z postele a mířim přímo do koupelny abych si udělala hygienu a namalovala se.
Po koupelně jdu ke skříni abych se převlékla. Vybrala jsem si bílý crop-top, roztrhané světle modré džíny, a bílé adidas boty.
Hned po tom mířím do kuchyně se nasnídat.
Je 13: 46...
Měla bych se pomalu jít připravit, abych nepřišla pozdě...
Moje příprava trvala asi 20 minut (musela jsem si dát záležet, abych se Martinovi líbila.
Je 14:06...
Už vyrážím a jdu do parku.
Přijdu tam úplně přesně a v dálce vidím Martina jak na mě mává.
Rozeběhla jsem se k němu abych ho objala. On se taky rozběhl a párkrát se mnou ve vzduchu zatočil. Byl to ten nejkrásnější pocit.
M: moc jsi mi chyběla princezno
J: ty mě taky princi.
Šli jsme se projít, při tom jsme se drželi za ruce. Vidělo nás pár holek, které nás nenápadně sledovali. Martin řekl že si rychle skočí na záchod (do obchodu).
Mezitim co jsem čekala, tak ke mě přišli ty holky, a začali se mnou mluvit: h=holky j=já
H: Čau, ty chodíš s Martinem?
J: ahoj, no.. už to tak vypadá
H: být tebou bych se od něj držela dál...
J: proč!????!!!!
H: protože mlátí holky, a když se k němu budeš moc lepit, tak tě uškrtí ve sklepě. Začíná tím, že ti bude říkat jak moc tě miluje a pak až uvidí že jsi změkla a cítíš se s nim dobře, tak tě zavleče do sklepa a bude tě týrat...
J: to vám nebaštim...
H: být tebou tak si dávám velký pozor...
Holky se otočili a utíkali pryč, protože viděli že už Martin přichází.
M: tak kam půjdeme teď?
J: nevím (řekla jsem trochu ustrašeně)
M: copak? Stalo se ti něco?
J: ehm... ne všechno je v pohodě
Prošli jsme celé město, a Martin mě potom chtěl chytit za ruku, ale já jsem ucukla. Martin se zastavil a dlouze se na mě podíval...
M: a dost!!! Co se ti stalo? Ublížil ti někdo?
J: ne... no... víš... já už musím domů...
M: proč?
J: musím si udělat věci do školy..
M: vždyť jsou prázdniny... (usmál se)
Já na to nereagovala a rozběhla jsem se co nejrychleji jsem mohla a běžela jsem do parku, ale Martin se za mnou taky rozběhl...
M: počkej!!!!! Kam běžíš??
Já se slzami v očích jsem ho ignorovala a běžela dál. V parku jsem si sedla na lavičku a brečela jsem. Po několika desítek sekund mě doběhl Martin, a sedl si vedle mě na lavičku.
M: notak, copak se ti stalo?
J: ty mlátíš holky? (Brečela jsem)
M: Cože!!? Kdo ti to řekl?
J: když jsi šel na záchod tak za mnou přišli nějaký holky, a řekli mi že týráš, a mlátíš holky (brečícím)
M: no to víš že ne, jak bych mohl ublížit tý nejkrásnější dívce na světě?
Martin mě objal. Vzal mě do náruče a někam mě nesl. Když jsem byla v jeho náručí tak jsem si připadala že jsem v nebi...
Najednou jsme došli k němu domů. Otevřel dveře a posadil mě na pohovku. Přinesl mi nějaké kapesníky, pustil mi film, a připravil večeři. Zeptal se mě jestli bych dnes u něj nechtěla přespat. Řekla jsem že moc ráda.
Spolu jsme se dodivali na film, a zeptala jsem se ho kde budu spát? On mi řekl že nahoře v jeho pokoji, že má velkou postel, tak můžu tam. Řekla jsem že mu moc děkuju a objala jsem ho. Pak jsem si šla vyčistit zuby, a šla jsem si lehnout...
Ahoj!!! Doufám že se vám tento delší díl fanfikce o mě a Martinovi líbil. Nejsem si jistá jestli zítra vyjde další díl, ale když ne tak v pondělí určitě vyjde.