Martin a já

Mezi čtyřma očima...

Ráno jsem se vzbudila jako první a tak jsem zkontrolovala Vláďu jestli nemá horečku a naštěstí neměl. Ruka mu už nekrvácí.
Šla jsem dolů udělat snídani když v tom mě někdo chytil za boky a objal mě.

Vláďa: dobré ráno

Já: dobré. Tak jak ti je?

Vláďa: teď už když jsem s tebou tak mi je líp

Já: tak to jsem ráda

Já: měl by jsi ležet

Vláďa: Jedině s tebou

Já: dneska ne promiň. Dneska se chci sejít s Martinem a vysvětlit mu že to takhle nejde.

Vláďa: tak to ani náhodou!!! Ještě ti ublíží a to bych nezvládl

Já: budu v pořádku

Vláďa: ne!

Už jsem mu neodpověděla protože mi bylo jasný že on by byl pořád proti.
Lehli jsme si do postele a Vláďa usnul.
Šla jsem tedy na Messenger a začala psát Martinovi...

"Ahoj Martine... potřebuji se s tebou někde sejít, ale o samotě"

"Žádný problém tak přijď ke mě domů tam je nejvíc klidu"

"Ok tak za 10 minut"

Řekla jsem Petrovi že jdu za Martinem a ať to hlavně neříká Vláďovi. On jen přikývl.

O 10 minut později......

Už jsem u domu Martina.
Martin otevřel a slušně mě pozval dál.

Martin: dáš si něco?

Docela mě překvapilo že je najednou tak klidný.

Já: vodu prosím

Martin: dobře. Tak o čem sis potřebovala promluvit?

Já: o nás dvou!

Martin: odpustíš mi teda? A vrátíš se?

Já: ne! Promiň ale za to jak jsi ublížil Vláďovi se odpustit nejde

Martin: tak mluv!

Já: když jsem spala jednu noc v Nemo tak za mnou v noci přišly ty holky a ty mi udělali ty rány na ruce a břiše.
Řekli mi že jestli se k tobě ještě přiblížím tak mě zabijí. Měla jsem velký strach a bála jsem se hlavně o tebe. Pak když jsi mě přivezl k Vláďovi tak jsem byla hodně vystrašená, ale Vláďa mě uklidňoval. Když jsi se neozýval tak jsem se pomalu smířila s tím, že už jsi mě odkopl a já budu muset žít s Vláďou a upřímně jsem byla za to ráda. S Vláďou jsem se cítila tak v bezpečí a věděla jsem že se Vláďou se nemusím ničeho bát.
A pak se z nás stali víc jak přátelé a já zjistila že jedině s Vláďou jsem opravdu šťastná.

Martin na mě koukal jakoby zmrzl.

Martin: takže ty teď chodíš s Vláďou?!

Já: ano...

Martin: jak jsi mohla? Vždyť jsi se mnou zasnoubená!!

Sundavala jsem si prstýnek ale Martin mi dal ruku na tu mou a řekl...

Martin: Ty jsi ta jediná holka se kterou jsem opravdu šťastný.. prosím neopouštěj mě

Martin začal brečet a bylo mi ho opravdu hodně líto. Vybavili se mi všechny naše vzpomínky a jak se o mě Martin tak krásné staral.
Také mi ukáplo pár slz.

Já: Martine je toho na mě teď moc a já nechci aby se ti něco stalo. Byla bych ti odpustila, ale za to co jsi udělal Vláďovi ti prostě odustit nejde.

Sundala jsem si prstýnek a dala ho Martinovi do ruky a řekla:

Já: čeká na tebe ta pravá, ale já ta nejsem

Chtěla jsem se zvednout ale Martin se zvedl a bylo vidět že je hodně rozzuřený. Dal mi tak velkou facku že jsem upadla. Vyběhla jsem z jeho domu a po cestě k Vláďovi jsem se uklidnila.

Já: Jsem domá

Vláďa: kde jsi byla!!? Já se o tebe tak bál

Já: proč? (Usmála jsem se)

Vláďa: počkat!? Proč máš červenou tvář?

Než jsem stihla odpovědět tak už spustil Petr

Petr: Tak co? Vrátila jsi mu ten prstýnek?

Vláďa: co!!!!!!? Ty jsi byla u Martina!?

Já: uklidni se! Všechno jsem mu řekla a ona mu trochu cukla ruka

Vláďa: hlavně že ti neublížil nějak víc

Objala jsem Vláďu a tak asi skončil náš den......

Ahoj, tak doufám že jste si tuto "velice zajímavou" část užili.
Dnešní část byla trošku delší a tak doufám že to oceníte.