ALL I WANT IS YOU

~22~

„Jedno latté s sebou."

„Vypadni."

„Jsem zakázník, musíš mě obsloužit."

„Nemusím nic. Támhle jsou dveře."

„Tak hele, tímhle tónem se mnou mluvit nebudeš."

Zdálo se, že i ty jsi naštvaný. Kdy z těch očí zmizela ta něha?
Koukni, dala ti svou důvěru, ale to ti nejspíš nestačilo. Chtěl si víc?

„Ahhh, a co uděláš, mhm?"

„Proč nepřiznáš, že žárlíš."

„Nemám důvod. Je mi jedno, co a s kým děláš nebo kde jsi. Slyšíš? Už je mi to jedno."

„Vážně?"

„Jo! Je dobře, že sis někoho našel. Přeju ti to, alespoň už sis teď nemusím nic vyčítat."

„Fajn"

„Fajn"

„Takže se s ní teď můžu jít vyspat, aniž bych měl výčitky, ano?"

„Ne!"

„Ne?"

„Totiž ano!"

„Takže můžu."

„Jo"

„Jo?"

Natáhl ses přes pult tak, že si chytl mé zápěstí a strhl mě blíž k sobě. Několikrát jsem zamrkala, abych rozdýchala náhlý fakt, že si se téměř dotkl mých rtů.

„Řekni, že chceš, abych zůstal a já zůstanu."

„Nemůžu."

„Pak ale odejdu."

„Je to tak lepší, Dory."