ALL I WANT IS YOU

⁓37⁓

„Co...co to říkáš, Dory? Caleb by tohle nikdy...‟

Během pár krátkých vteřin poznala, že se na ni její přítel provinile dívá a sklápí pohled k zemi. Ta tíha toho ticha ji ničila. Vlastně, to celou tu dobu tušila, proč by tedy měla být překvapená? Už před pár dny vycítila, že se s Calebem něco děje, ale pořád si snažila vsugerovat, že jde jen o jednu z dalších krizí. Polkla hořké slzy a zničeně se zasmála. 

„Proto ses tak rozčílil? Chtěl si jen využít příležitosti a zbavit se mě.‟

„Mio, já....neplánoval jsem to. Nechtěl jsem, vždyť víš, že pro mě hodně znamenáš.‟

„Nesahej na mě! Už ne...už nikdy...‟

„Mio, prosím...‟

„Proč prosíš Calebe, když chceš být s ní! Proč se vůbec namáháš?‟

Nepoznávala svůj vlastní hlas. Cítila, jak se láme. Jakoby jí někdo vytrhl srdce a zahodil ho. Ona ho milovala. Zuby měla pevně zaťaté, aby nezačala křičet. Pak by jen dokázala, že ji tím zabil. Svým lhaním, svým podvodem a sladkými slovy.

„Ale ty si mě podvedla s Theodorem!‟

„Jestli je podle tebe důvěra podvod, pak ano. Podvedla jsem tě. Svěřila jsem se mu, když si udělal čas místo tebe a to...to je na tom asi to nejsmutnější. Věřila jsem víc jemu než tobě. Proč asi...‟

„Mio, nechoď...‟

„Sbohem, Calebe.‟

Vyrovnaným krokem odcházela pryč. Věděla, že jí ta maska dlouho nevydrží. Dala by mu ji. Dala mu svou lásku, udělala cokoliv, protože si vybrala právě jeho. Svou smutnou kapelní píseň, která hrála falešné noty. Ah, jak jen do něho mohla vkládat naděje, když ji pohřbil zaživa? Umrtvil i ten poslední hlas, který slýchávala  za deště. Vzdala se sama sebe, aby byla tím za koho ji chtěl mít. 

Dala by mu ji. Dala mu svou lásku, udělala cokoliv, protože si vybrala právě jeho. 

„Princezno, stůj! Mio! Sakra!‟

„Theodore...‟ šla dál.

„Stůj, nemůžeš jít v tomhle stavu sama domů!‟ doběhl ji a zkoušel chytit za ruku.

„Jsi neuvěřitelný...‟

„Omlouvám se...‟

„Věděl jsi to. Celou tu dobu, jsi o ní věděl, ale nic mi neřekl.‟

„Ne, doufal jsem, že Caleb dostane rozum. Věděl jsem, že by ti tím jen ublížil.‟

„Ale...ale...vždyť....mohl si mi to říct a dostat mě tak od Caleba, proč si tedy...‟ konečně se zastavila a uslzeně zamrkala. 

„Ty to pořád nechápeš, princezno.‟

„Ne, po dnešku nechápu opravdu nic.‟

„Nikdy jsem tě nechtěl vyhrát. Chtěl jsem si tě získat.‟

Nadechla se. Plánovala mu vyčíst, že lhal stejně jako Caleb. Proč mlčela? 

„Už nikdy nechci tebe nebo Caleba vidět.‟

„Nemůžeš mě od sebe věčně odstrkovat. Nevzdám se tě.‟

Oba dva mokli. Ona brečela, on se zoufale snažil přesvědčit ji. 

„Dory?‟

„Nedělej to.‟

„Hodně štěstí s tvou růží.‟