ALL I WANT IS YOU

~67~

Vnímal jsem to víc, než by si kdo kdy vůbec dokázal představit. Mizela si mi z dohledu a já nemohl nic dělat.

Řeknu ti jedno malé tajemství růžičko...

Miloval jsem západy slunce a ano...pro někoho je to jen všední záležitost, ale pro mě ty chvíle byly vším. Hledal jsem krásu v maličkostech. Občas mi ten žár slunce spaloval kůži, ale prošel bych si tím ohněm zas a zas... protože...jsem je zkrátka miloval.

Tak jako tebe. Každý den bych ti prosvětloval těmi nejkrásnějšími barvami. Uvítal tě ve své náruči plné nejrůznějších zákoutí a tiše našeptával, že jsi ta pravá a já ten pravý.

Zavíráš za sebou dveře, končíš jednu z mnoha kapitol, zatímco ti mávám na rozloučenou.

Řeknu ti jedno malé tajemství růžičko...

Miloval jsem šumění stromů ve větru a ano...pro někoho je to jen všední záležitost, ale pro mě ty chvíle byly vším.
Nacházel jsem útěchu v tichu. Bylo tak rozsáhlé, že bych se o něj s tebou podělil.
Vložil ti do rukou celý svůj svět. Svého průvodce na další cesty, který by ti ukázal směr pokaždé, když bys jej zapomněla.

Sedím vedle svého bratra a uvažuji...

Mám strach pustit se, lásko. Co když už se pak nebudu moct vrátit? Co když už nikdo neuslyší moje volání o pomoc?
Přijdeš zase?

„Víš brácho... měl jsi pravdu. Vzpomínáš? Bylo mi asi sedm, když jsem spadl z kola.
Říkal si, že to nevadí. Že se to naučím..."

Jo, vzpomínám, bráško. Nikdy jsem ti pořádně nedal najevo, jak moc jsi pro mě důležitý. Měli pravdu. Spěchal jsem, neuvědomil si následky své zběsilé jízdy...

„Mám tě rád."

Můžu už teď odejít? Vím, pořádně jsem neřekl sbohem ale... mám pocit, že už víc nezvládnu. Je čas. Hodiny za pár minut odbíjí celou a já... mám těžkou hlavu.

Už nebrečím. Vědět, kdy se vzdát je svým způsobem jako vítězství ne? Bojoval jsem statečně, růžičko. Křičel a pral se, ale chci už jít...

„Doma máš pořád svůj pokoj. Nikdo ho neuklidil. Na policích jsou stále tvoje trofeje a na zdích tvé plakáty." bráško... nebreč...bude lepší když... „a místo u stolu....pořád je prázdné. Táta ti hlídá místo na gauči. Já fotbal nesnáším, ale ty...ty si ho přeci miloval."

Ach ano. Miloval.

„Odpusť mi...," otři si slzy, nemám ti co odpouštět, „nechtěl jsem t-to t-takhle."

Cabe?

Někdy je lepší přiznat si prohru dřív, než nám ji připomenou ostatní.

Řeknu vám jedno malé tajemství...

Našel jsem svou růži.