ALL I WANT IS YOU

~57~

„Je to tady úžasné.“ narušila jsem to ticho, když jsme společně seděli opření o jeden ze stromů. „Škoda, že takhle nemůžeme zůstat napořád.“

„Myslíš, že se rozejdeme?“

Byla jsem položená na tvé hrudi a ty sis hrál s mými vlasy. Slunce už skoro zapadlo za horizont a tma se prohlubovala.

„Co na tom záleží. Lidé odcházejí a přicházejí. Nebyl by si první, kdo by odešel.“ neřekla jsem to nahlas, ale byl bys mou největší ztrátou. Mou věčnou prohrou.

„Princezno ještě pořád se máš, co učit.“ opět ten káravý tón. Vždycky jsi byl ten, co všechno chápal lépe. „Odejdou jen tehdy, když jim to dovolíš. A v našem případě, bych tě takovou věc nikdy nenechal udělat.“

„Ahhh, zapomněla jsem, promiň. Ale stejně...ta Amber... měl jsi s ní něco?“

„Chtěl jsem, asi...opravdu netuším. Jediný, co vím je, že sis mě získávala kousek po kousku a Amber tak úplně zastínila.“

„Nemůžeš jen tak někoho zastínit, to nejde. Musí být něco, co si na mě měl rád už od začátku.“

„Vlastně jsem tě nesnášel. No co?! Nedívej se tak, ale chodila si s Calebem. Už od malička byl hrozně naivní, co se holek týkalo a nedělal si velké nároky. Když mi řekl, že někoho má, myslel jsem si, že si našel jen další chuděrku.“

„A našel?“

„Ne...z puberťačky, o kterou jsem sotva zavadil pohledem, se vyklubala holka smířená s porážkou. Kdyby tohle byla bitva a všude by umírali lidé, ty by si stála uprostřed, měla bys ten svůj poražený úsměv a prostě přijmula to, co by přišlo. Nikdy jsem takového blázna nepotkal. Prohráváš, ale bereš to jako běžnou součást života, šílený.“

„Ne každý může být bojovník jako ty. Někteří se narodili proto, aby jiným pomohli k vítězství, ale sami nikdy neproběhli cílovou páskou.“

„Ty ale budeš vítěz.“

„Dory? Neslibuj něco, co nikdy nemůžeš splnit.“

Ona tou cílovou páskou proběhla, ale když se ohlédla zpět, on za ní neběžel. Dorazila do cíle sama...