Zase jsi přišla? Mám pocit, že mě pohlcuje tma. Vždy zaslepí mé oči tak prudce a pak najednou vejdeš do dveří a ona se rozplyne jako mlha. Do plic se mi vrátí vzduch a já jen sleduji, jak si sedáš vedle mě. Rád bych ti řekl, že vypadáš nádherně i s těmi kruhy pod očima a strachem vytesaným do tváře. Otevíráš knihu, něžně pohladíš mou ruku a vyprávíš mi, jaký byl tvůj den. Lásko? Vidím, že jsi strhaná, i já se cítím unavený...
Jak je to možné? Chci se probudit. Chci, opravdu moc, prosím. Stojím vedle tebe, hladím tě ve vlasech, ale nejspíš se stávám neviditelným. Jakkoliv se snažím, mé tělo je mi cizí.
"Potřebuješ-li červenou růži," pravil keř, "musíš ji za měsíčního světla vytvořit z hudby a zbarvit krví z vlastního srdce. Musíš mi zpívat s hrudí nabodnutou na trn. Celou noc mi musíš zpívat a trn ti musí proniknout do srdce a tvá živá krev musí proudit do mých cév a stát se krví mou."
"Smrt je vysoká cena za jednu červenou růži," zabědoval slavík. "Život je každému velice drahý. Je tak příjemné sedět v zeleném háji a pozorovat slunce v jeho ekvipáži ze zlata a lunu v její ekvipáži z perel. Tak líbezná je vůně hlohu, tak líbezné jsou zvonky schovávající se v údolích a vřes kvetoucí na kopcích. Jenže láska je víc než život, a co je srdce ptačí ve srovnání se srdcem člověka?"
Ach, ano...můj malý slavíčku, má rozkvetlá růže...
Trháš, trháš mne na kusy. Brečím, vílo. Zkouším se nadechnout z plných plic, polykám vzlyky, je to frustrující, víš? Ničí mě ta dálka mezi námi. Jdi pryč, prosím tě odejdi.
Trháš, trháš mne na kusy. Poraženě padám na kolena. Místností se ozývá zoufalý křik naplněný bolestí, ale slyším jej pouze já. Řežu se do krve, jen abych vykrvácel, abych to celé zastavil.
A ty...
Hladíš mou ruku a usmíváš se.
Jak je to možné? Chci se probudit. Chci, opravdu moc, prosím. Stojím vedle tebe, hladím tě ve vlasech, ale nejspíš se stávám neviditelným. Jakkoliv se snažím, mé tělo je mi cizí.
Říkáš, slibuješ, že se všechno opět vyjasní...
Ale už nemůžu, co s tím?
Pověz, pověz můj malý slavíčku, má rozkvetlá růže...
YOU ARE READING
ALL I WANT IS YOU
Teen FictionMoje mysl byla prázdná. Měl jsem pocit, že se topím a už nikdy se pořádně nenadechnu. Krvácel jsem, ale až když jsi přišla ty. Rány mi hořely, hořel jsem celý jen a jen pro tebe. Ale postupně se to ztratilo. Ztratil jsem se já.
