Reia kom Azgeda - The 100

3. Část - Výslech

Zírala jsem na mříže před sebou a přemýšlela, jak bych pozabíjela všechny ze Skaikru.

Tak tady sedím, v řetězech připoutaná k židli v cele mých nepřátel, naprosto bezmocná, hladová a žíznivá. Obyčejná věc připravená k využití. Totální hanba. Reia kom Azgeda, jedna z nejlepších lovců a trénovaná bojovníky královny Niy. A to vše kvůli hloupé chybě; zapomněla jsem, že lidé z nebeského lidu nikdy neopouštějí svoji osadu sami.

Neměla jsem ani ponětí, jakým přínosem bych pro ně měla být.

Zaškubala jsem pažemi a ozvalo se řinčení řetězů. Dělala jsem to tak co chvíli, jakoby jsem doufala, že řetězy někdy povolí. Spoutali mně opravdu pevně, beru to jako kompliment.

Ubyla přibližně další půlhodina a začala jsem se vrtět. Olízla jsem si rty. Měla jsem je popraskané a hrdlo vyschlé. Kdy mi přinesou tu vodu? Doufám, že někdo hlídá za dveřmi, protože tu asi každou chvíli začnu řvát, že personál nestojí za nic.

Asi tu zešílím. Byla jsem celá ztuhlá, ze světla odrážejícího se od stěn mě bolela hlava a snažila jsem se nemyslet na tam venku všudy přítomnou vodu. Řetězy mi nedovolovaly si vytvořit aspoň trochu příjemnější polohu a tak mě začaly bolet záda. V mém koženém kabátě s kožešinami a oblečením celkově přizpůsobeným na drsné a chladné podmínky bylo horko. Sakra, tohle je příšerné.

Po chvilce se ozval zvuk spásy nebo zatracení: zavrzal kov a dveře za mřížemi se konečně otevřely. Už tam ale nestal ten kretén Marcus. Dovnitř vešli tři lidé.

Nejdřív vkročila malá opálená žena s hnědými vlasy sepnutými v rozcuchaném ohonu a v ruce držela – díkybohu – láhev. Za ní šla rozhodným krokem jí podobná blonďatá dívka o trochu většího vzrůstu. Ačkoliv působila obyčejně, něco v její postoji znázorňovalo vůdčí typ a charisma. Obličej měla plný známek přežívání a dívala se na mě uvážlivým pohledem. Když vešel ten třetí, vycenila jsem zuby.

Byl to ten zkurvysyn, kterého jsem měla podříznout.

Měl ruce založené na hrudi a hleděl na mě varovným pohledem. Dveře se za ním zavřely a postavil se vedle blondýny. Málem jsem se zakřenila, když jsem uviděla nafialovělý monokl pod jeho okem.

,,Jdu ji zkontrolovat." oznámila klidně žena a odemkla klíčem dveře v mřížích. Když vešla dovnitř, ozvaly se řetězy jak jsem sebou škubla. Přibližovala se. Trhla jsem silně rukama, chtěla jsem ty řetězy roztrhnout a udusit s nimi tu ženu, která byla blíž a blíž. Položila láhev s vodou provokativně vedle mě, vytáhla z kapsy nějakou kovovou tyčinku a naklonila se ke mně. Plivla bych na ni, jenže mé hrdlo bylo tak vysušené, že jsem už neměla žádné sliny. Jen jsem ji hleděla nenávistivě do očí.

Pozvedla tu věc a klikla na ni. Trhla jsem sebou a zamrkala, když z té věcičky vystřelil paprsek přímo do mého pravého oka, pak i do druhého. To je nějaká jejich zbraň, co vypaluje zrak? Než jsem se stačila odvrátit, paprsek s kliknutím zhasnul a žena vrátila přístroj do své kapsy. Zrak se mi nezměnil.

,,Jsi nejspíš v pořádku. Ten otřes mozku byl velmi mírný." pronesla a sehla se pro láhev vody. ,,Bude tě po zbytek dne nejspíš bolet hlava, musíš hodně pít." Přiložila mi ji k ústům. Chvíli jsem zaváhala a vzpomněla si na všechno to poučování o jedech. Čichla jsem si k tekutině a zkoumala pach.

Žena zavrtěla hlavou. ,,Není v tom jed. Proč by jsme tě měli otrávit?"

Když jsem popřemýšlela nad tou otázkou, zdálo se mi to taky nepravděpodobné. Ale mohla by v tom být nějaká uspávací látka, nebo by mě opravdu otrávili a pak mě vydírali s protijedem. Ale já měla tak strašnou žízeň, že mi to bylo jedno. Přiložila jsem rty k láhvi a opatrně ochutnala tekutinu, která podle chuti opravdu nejspíš byla jen voda, a tak jsem začala pít pořádně. Byl to rajský pocit, cítila jsem, jak mi chladná tekutina stéká po vypráhlem hrdle a uhašuje oheň. Hltala jsem ji tak rychle, až mi kapky stékaly po bradě. Když láhev byla prázdná, žena mi ji odtáhla od úst. Otřela jsem si mokrou bradu o kožešinu na límci mého kabátu a pohlédla zpátky ženě do očí. Dlouze mi pohled oplatila a začala si prohlížet mojí tvář. Věděla jsem moc dobře na co se dívá. Moje vypálená kůže.