Malá mafiánka ✓

#18

Nadechnu se a svalím se na postel. Ta mrcha tady je? Co si o sobě jako myslí? Pomyslím si. Jelikož je 12.00 jdu na oběd, kde samozřejmě nesmí chybět Maya. Ano, Maya. Sednu si naproti ní. Všichni sedí u stolu kromě Adama a Cole. Adam pomalu sejde a hodí po mě omluvný pohled. Ignoruju ho a on si povzdechne. Poté sejde i Cole a zmateně si prohlédne Mayu. Ta se na něj zářivě usměje. Ugh. Cole si sedne vedle mě a zadívá se na Mayu. Až teď jsem si všimla, že má obrovský výstřih a je zmalovaná jako klaun. Potichu se pustíme do jídla a já se nakloním ke Cole. ,,Nepůjdeme potom do parku? Začíná mi tu být celkem dusno." Zašeptám mu s menším úsměvem. On se na mě usměje a přikývne. Maya si odrfkne. Po obědě mrknu na Cole a on lehce přikývne. Oba se vydáme do ložnic a převlečeme se. Já si vezmu bílé tílko a riflové kraťasy. On vyjde v krátkém tričku a kraťasech nad kolena. Ruku v ruce se vydáme ven. Rozhodli jsme se jít pěšky, tak jsme tam byli za delší chvíli, než já s Carol. ,,Cole? Ty chodíš do školy?" Zeptám se ho celkem nejistě. Odvede nás na blízkou lavičku. Na té, na které mi dal James pusu. ,,Jo, ale ve škole náš vztah nedáváme najevo, jo?" Přikývnu, ale po chvíli zkrčím obočí. ,,Ty tam máš někoho jiného." Zeptám se celkem nedůvěřivě. Chytí mě za ramena, stejně jako Adam, ale jemněji. ,,Ne, to rozhodně ne. Jen, kdyby jsme se jako znali, tak by to vyvolalo rozruch. Nemůžu se znát s holkou, která bydlí v jiném městě a vůbec nechodí ven." Pousměje se. Přikývnu a políbím ho. Polibek mi oplatí a odtáhne se. ,,Hele, skočím nám pro něco do kavárny, jo? Ale je tam fronta." Řekne s uchechtnutím a ukáže na frontu od kavárny. Uchechtnu se taky a on do té kavárny jde vyčkat řadu. Ani ne po pěti minutách vidím černou mikinu s kapucí. Ale ne. Samozřejmě si to jde ke mně a kousek přede mnou se zastaví. ,,Sladká Am, ty ses zamilovala, že?" Povzdechl si, ale kapuci si nechal. I tak jsem viděla v jeho očích kapku lítosti. ,,Proč? Proč ti to vadí?" Založím si ruce na hrudi a zkoumavě si ho prohlédnu. ,,Amando, něco jsem ti říkal. Nesmíš. A vysvětlím ti to jindy. Jenže jsi tvrdohlavá a nedáš si říct. Musím ti to říct teď." Při jeho oslovení, mi přeběhl mráz po zádech. Tolik lítosti do toho slova vmáčkl. Nepatrně přikývnu. James se ohlédne na řadu, která se moc nezmenšila. ,,Ach jo. Začalo to tak. Nejsi jediná, byla ještě druhá Milene. No, druhá. Ty jsi druhá. Ona se do Cole zamilovala. Jakmile začala chodit do školy, všiml jsem si, že je taková nesvá. Byl jsem populární, ale jsem velice vnímavý člověk. Problém byl v tom, že se nebála říct svůj názor, a proto ji trestali. Spíše mučili. Tam ve sklepě, se toho skrývá hodně. Zkamarádil jsem se s Milene a říkala mi o tom všem, co jí dělali. Jen protože nesouhlasila a potají se setkávala s jiným. Jednou to zašlo tak daleko, že to psychicky ani fyzicky nezvládla. Jako poslední kontakt mezi mnou a jí byla zpráva. Ve zprávě bylo, že mě má ráda a že to nezvládá. Mám prý říct tomu jejímu, že ho milovala, a taky ať řeknu pravdu o Balfoyových. Ale ne, já to nezvládl a nic jsem neřekl. Mohlo to skončit dávno a nebyla by jsi tam, kde teď. Ale já jsem to pokazil a jsem si všeho vědom. Každý den mě to sžíralo víc a víc, až jsem se odtrhl od ostatních a začal mít domácí školu. Ale jakmile jsem zjistil, že to udělali znovu, rozhodl jsem se znovu jít do školy a pomoct ti. Protože další smrt bych nedokázal. Milene jsem nakonec přesvědčil já, že oni jsou špatní a kvůli mě začala být taková. Všechno to bylo kvůli mně.* Ke konci začal plakat a odtrhl ode mně pohled. ,,Tak tady to máš. Uvidíme se za pár dní. Nezapomeň, prosím." *Vzlykne nakonec potichu a odejde. Já zůstanu sedět jako přilepená s překvapeným výrazem. Začala jsem to všechno vstřebávat, ale v tom přišel Cole. ,,Tak tady to je." Prohodil vesele, sedl si vedle mě a podal mi latté. Já, jako tělo bez duše jsem se suchým ,,Díky." latté přijala a napila se. ,,Děje se něco?" Zeptá se nervózně a já zakroutím hlavou. ,,Ne. Všechno je v absolutním pořádku." Otočím se na něj a falešně se usměju.