Malá mafiánka ✓

#17

Jejich otec. ,,Ahoj Am." Pozdraví mě. ,,Dobrý den." Pozdravím ho nazpátek a sklopím pohled.
,,Klidně cvič. Já jsem si tu zapomněl pití." Oznámí mi a já to znovu zapnu. Na normální běh. On si dojde pro svoje pití. Moc si ho nevšímám a cvičím dál. On si vezme pití a jde ke dveřím. Zastaví se kousek ode mně. Zrychlí se mi dech. Po chvíli nepříjemného momentu se ozve. ,,Tvoje postava je dobrá. Ale zabrat na zadek. Přijď potom ke mě, ukážu ti jak na to." Zastaví se mi dech, ale běžím dál. Ještě nepatrně kývnu. On s úsměvem odejde pryč. Co to sakra bylo? Pomyslím si. Bohužel, musím jít. Ale to je takovej úchyl! Mám chuť skočit z okna. Přestanu běhat a psychicky se připravuju. Asi za pět minut mého připravování jsem zjistila, že to nikam nevede. Rozejdu se ke dveřím a vystoupím z nich. Pomalu se rozejdu k jeho kanceláři. Před ní se zastavím a nadechnu se. Nervózně zaklepu a ozve se hlas. ,,Dále." Ještě nervózněji vejdu. Sedí tam jejich otec za stolem. ,,Za chvíli přijde tvoje osobní osobní trenérka. Myslím že jí znáš. Mimochodem, bude tu s námi bydlet do konce prázdnin." Řekne ihned a já přikývnu. Mimo to si i oddechnu. Po trapné chvilce, se ozvalo zaklepání. ,,Dále." Odpověděl otec a stoupl si. Podíval se na mě a pak na dveře. Dveře se otevřely a z nich vystoupila dívka, starší jak já. Já málem dostala mrtvici.

,,Tak, znáte se. Ahoj Mayo." Řekne otec a Maya se usměje. ,,Dneska měla Am cvičení, takže když tak zítra, pokud si nebude chtít odpočinout." Dopoví a sedne si zpět. ,,Můžete jít." Maya jde první a já ihned za ní. ,,Ahoj Am. Znovu se setkáváme." Pozdraví mě s falešným úsměvem. Co se to s ní stalo? ,,Ahoj. Máš pravdu." Pozdravím ji nazpátek. Dojde až k jejímu pokoji. ,,Tady jsem. Kde ty?" Zeptá se. Ukážu prstem na moje dveře a hned v nich zmizíme. Cože?