Projekt Salvator {Avengers}

9. Kapitola - Říkal naposled

Zbytek večera jsme si pouze povídali a hráli hry na X-boxu. Všechno bylo jako dřív, všichni se chovali bezstarostně, ale každý z nás věděl, že tu nikdo není na dovolené. Kdyby bylo vše, jak má být, nejsme tu spolu. Tony byl celou dobu pryč, jenom občas doběhl s metrem si mě přeměřit.

„Proč jsi se mnou nešla už v Miami?" Zeptal se mě Steve a já si zkousla ret.

„Ještě jsem nevěděla jak na tom S.H.I.E.L.D je. Všechno jsem dělala na pokyn Coulsona, nemohla jsem se prozradit." Pokrčila jsem rameny.

„A proto jsi do sebe nechala mlátit od toho Hydráckýho Warda?" Lehce podrážděně vyjekl Steve. Místo mne odpověděl Sam.

„Hele žije? Žije. Dál to neřeš. Pár vad na kráse si teda odnesla, ale alespoň jí tady máme." Zasmál se a podíval se na můj ukázkově vyražený tub.

„Už jsem se za něj Lee třikrát omlouval." Tváře Steva opět zčervenaly a já se musela pouze zasmát.

„To se dá opravit," pokrčila jsem rameny. „až bude čas, nechám si to spravit." Dále jsme se o tom nebavili.

„Co chcete udělat se S.H.I.E.L.D?" Zeptala jsem se jich a všichni se začali nervózně ošívat. Nakonec se slova ujal Bruce.

„Tohle je teď nový S.H.I.E.L.D. Ten ovládaný Hydrou se musí zničit." Zkrátil to a já přikývla.

„Bojem vyhrát nemůžete." Řekla jsem ihned a oni přikývli.

„Proto máme lidi uvnitř, ale je jich málo." Sklopil pohled a já se usmála.

„S tím můžu něco dělat, nemáte tu mobil?" Zeptala jsem se jich odhodlaná obvolat své bývalé spolužáky. Již byli vystudovaní, stačilo je pouze zasvětit do plánů. Teď už všichni můžou vědět, že jsem naživu. Projektu Salvator jsem už nebyla vázaná a co by mi mohl S.H.I.E.L.D udělat?

„Stark nám zajistil síť, kterou nelze zaměřit. Na." Sam mi hodil svůj mobil a já ho levou rukou lehce neobratně zachytila. Jako prvního jsem zavolala Martina Buraese. Doufala jsem, že mi to vezme. Dlouho jsem se s ním neviděla, neozvala jsem se mu. Vlastně jsem svého nejlepšího kamaráda z akademie velmi zanedbala. A po smrti Ellie mi z akademie zbyl pouze on. Mobil chvíli vyzváněl, až poté se ozval Martinův hlas.

„Agent Buraes, prosím?" Ozval se hluboký hlas v telefonu a já se musela usmát.

„Martine, agent ti před jménem sluší." Úplně jsem zapomněla na to, že neví, kdo volá.

„Promiňte, kdo volá?" Jeho hlas zněl stále pevně. Trošku jsem se začervenala, nepozornost.

„Tady Lea. Lea Moon." Představila jsem se a čekala na jeho reakci. Mohla jsem slyšet lehké uchechtnutí.

„Nedělejte si ze mne legraci. Lea je už přes rok mrtvá." Zkousla jsem si ret.

„Vážně jsem to já. Buráku, věř mi." Řekla jsem mu jeho starou přezdívkou. Na druhé straně bylo chvíli ticho.

„Nikdo jiný mi tak neříkal, jenom," nenechala jsem ho doříct větu.

„Jenom já a Ellie." Dopověděla jsem za něj.

„Jak to je možný? Byla jsi mrtvá." Jeho hlas nezněl tak sebejistě jako na začátku. Zněl odevzdaně, zvědavě a trochu nejistě.

„To teď není důležitý. Pár věcí mi chybí, ale žiju. Mám na tebe prosbu." Začala jsem. I když Martina znám dlouho, musím si ověřit jeho loajalitu. Martin jenom zakašlal a čekal na to, co mu řeknu.