The Suit x Pan Správňák

-22-

Přesně jak jsem čekala. Dominicův výraz při pohledu na mé kufry byl k nezaplacení. 
"Jsou to jen 2 noci." Říkal nechápavě, když nakládal má zavazadla do auta. 
"Já vím." Odpověděla jsem a chtěla otevřít dveře, abych mohla nasednout, jenže Dominic byl rychlejší.
"Prosím slečno." Pobídl mě s úsměvem. Teď už tu vážně něco nehraje. 

"V kolik budeme v Riu?" Seděli jsme v letištní čekárně po odbavení. 
"Odlétáme v 10. Let trvá zhruba 20 hodin, takže předpokládám, že přiletíme přibližně v 6 večer. Doufám, že ti pak na přípravu bude stačit hodina." Díval se do nějaké aplikace na telefonu, která mu ukazovala letový plán. 
"Snad ano." Pousmála jsem se a přikývla. Podívala jsem se na odletovou tabuli, kde právě naskočilo číslo našeho letu, vzápětí se ozval ženský hlas z rozhlasu, který oznamoval cestujícím, že mohou na palubu. 
Dominic se zvedl ze sedačky a nabídl mi své rámě. Nepřijala jsem ho a dál kráčela jen po jeho boku bez jakéhokoli doteku. 
"Vaše letenky prosím." Usmívala se na nás letuška u přepážky při vstupu do letadla. Dominic jí podal oba tickety, vrátila nám útržky s detaily našich sedadel a poslala nás dál tunelem, který vedl dovnitř. 
"Tady." Ukázal Dom na 3 sedačky. "Chceš k oknu?" Ptal se a dal svou tašku na jedno sedadlo, zatímco si sundaval kabát. 
" Klidně." Pokrčila jsem rameny a zaplula do sedačky. Vyndala jsem telefon a napsala Chloé krátkou smsku, že sedím už v letadle a brzy se odlepíme od země. Byl to můj první takhle dlouhý let, vždy jsem létala maximálně 5 hodin.
Během chvíle jedna z letušek zavřela dveře a spustila naučenou řeč o bezpečnosti. Na konci se jí nad hlavou rozsvítil nápis, abychom si zapli bezpečnostní pásy, což každý učinil. Když jsem zapínala svůj lehce jsme se s Dominicem otřely hřbety rukou a podívali se na sebe. Atmosféra mezi námi byla jiná než v kancelářích. Nevím jestli jsem byla ráda nebo vůbec, jaký pocit jsem z toho měla. Dominic si odkašlal a podíval se jinam. 
Brzy po vzletu se uličkou rozjel vozík s občerstvením a zastavil se u nás. Objednala jsem si kafe a džus, Dominic si vzal jen bylinkový čaj. Otevřel svůj laptop a procházel si uložené smlouvy. 
"Máš ten kontakt od kterého budeme přebírat prostory?" Zeptal se mě zničehonic. 
"Zatím ne, matka jen zprostředkovala člověka, který by nám měl pomoci." 
"Hned jak budeš mít všechny informace domluv mi s nimi schůzku, potřebuji to vážně urgentně Eleanor." Na tváři měl pracovní výraz, byl unavený a díky svraštělému obočí se mu na čele vytvořila malá vráska, nebyla nijak zvlášť patrná, ale seděla jsem blízko. 
"Až přistaneme zavolám mámě, ale jsem si jistá, že pokud by už něco měla, věděli bychom to." Vyndala jsem si z kabelky sluchátka a zapojila je do telefonu. Dominic jen přikývl a dál se věnoval laptopu.
Musela jsem na chvíli usnout, probudila mě totiž malá turbulence, díky níž jsem maličko nadskočila. Na rameni jsem cítila malou tíhu, a tak jsem se ohlédla. Malá tíha se jmenovala Dominicova hlava, která byla lehce opřená o můj kloub. Zrovna kolem procházela letuška, poprosila jsem ji o deku, abych nás oba přikryla. Když už jsem pomalu znovu usínala ozvala se potřeba dojít si na toaletu. Myslela jsem si, že to počká než Dominic bude vzhůru, abych ho nebudila, ale káva s džusem, co jsem vypila před pár hodinami by mi to nejspíše nedovolily. 
Opatrně jsem se odkryla a vyprostila zpod Dominicovy hlavy, abych ho neprobudila. Povedlo se. Zvedla jsem se zrovna ve chvíli, kdy jsme naletěli do další turbulence, zakymácela jsem se a pomalu padala přímo do Dominicova klína. 
Když jsem dopadla zavřela jsem pevně oči jakoby to mohlo nějakým způsobem ubrat kila z mé váhy. 
"Děje se něco?" Ozval se ochraptělý Dominicův hlas za mými zády, jeho dech ovanul můj holý krk, což způsobilo, že mi vystoupla husí kůže. 
"Ne, já-" Zrudla jsem. "potřebovala jsem na toaletu a ta turbulence -" Zamumlal něco na souhlas a omotal své ruce kolem mého těla, čímž si mě přitiskl na sebe. Kruci. 
Po chvíli, kdy znovu usnul, jsem se znovu pokusila vymanit z jeho sevření a odejít do bezpečné vzdálenosti. Povedlo se a já se co nejrychleji zvedla a odešla na toaletu. 
Opláchla jsem si obličej a chvíli na sebe zírala do zrcadla, byl to otřesný pohled, byli jsme ve vzduchu teprve 5 hodin a já vypadala takhle. Štěstí, že je to tak nějak pracovní cesta. Ale co si tu nalhávám.
Vrátila jsem se do sedadla a požádala letušku o mou vlastní deku, přikryla jsem se a lehla si tak nějak co nejdál od Dominica. Celou dobu jsem se vrtěla a nemohla usnout, hlídala jsem se, abych se k němu nějak nepřiblížila, nedrcla nebo ho nějakým dalším způsobem neprobudila. Věděla jsem, že pokud neusnu do 5minut, ráno budu mít neskutečné kruhy pod očima, proto jsem se vykašlala na nějakou kontrolu.