Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

18.KAPITOLA

"Jamesi, notak! Řekni mi to! Prosím." opakovala Nora už nejméně po čtyřicáté. Už dobrých dvacet minut se snažila Jamese přesvědčit, aby ji prozradil, co pro Remuse k narozeninám chystají. Měla pro to rovnou dva dobré důvody - za prvé byla příšerně zvědavá a za druhé doufala, že by ji dárek pro Remuse od Pobertů mohl inspirovat. Ona pro něj měla zatím jenom čokoládu, což jí přišlo zoufale málo na to, co k němu cítila.

"Ne, Noro!" řekl už minimálně po čtyřicáté James. "Prostě buď zítra v jednu ve společence, jako všichni ostatní," ukončil jejich rozhovor James a Noře tak nezbývali nic jiného, než aby si šla po svých a aby dárek pro Remuse vymyslela sama.

Vymýšlení dárku pro Rema byl vážný problém a vždycky, když měla Nora problém, řešila ho na jediném místě - v knihovně. Knihy už ji tolikrát pomohly, a tak doufala, ze ji pomohou i teď.

V obrovské knihovně byla spousta knížek. V některých se psalo o kouzlech, nebo nejroztodivnějších zvířatech a v jiných byly prachobyčejné příběhy. Nora pevně věřila, že alespoň v jedné z nich by mohlo být něco, co by se Removi líbilo. Z regálů vytáhla knížky s všelijakými tituly, které naznačovaly, že by ji s dárkem mohly pomoci, třeba - Jak vykouzlit úsměv na tváři, Jak přičarovat radost nebo Darovanému lektvaru na baňku nekoukej. Když byla s množstvím vybraných knih spokojená, pečlivě se rozhlédla, protože pravděpodobnost, že by v knihovně mohl být Remus, byla vysoká.

Když se přesvědčila, že Remus v knihovně opravdu není, otevřela první knihu a začala jí listovat. Bylo už pozdě odpoledne a času bylo opravdu málo, proto Nora listovala opravdu rychle. Začínala panikařit, protože už prolistovala dvě knihy a ani v jedné nic zajímavého nenašla. Prudce otáčela stránky, když najednou ucítila bolestné škubnutí. Jak rychle otáčela stránky, řízla se o papír do prstu. Tiše sledovala, jak se krůpěj krve na jejím prstu zvětšuje a pak jí něco napadlo. Rychle vrátila všechny knihy do regálů a už upalovala do dívčích ložnic a přemítala, kde by mohla mít učebnici Lektvarů.

...

Byla sobota 15. března přesně jedna hodina a Lily, Amy, Sarah, Nora, Remus a Peter byli ve Společenské místnosti. Chyběli tu jen James a Sirius, kteří přišli až za čtvrt hodiny a vůbec na sobě nedali znát, že by si byli vědomí toho, že by tady na ně všichni patnáct minut čekali.

"Tak mu předejte ty úžasný dárky, co pro něj máte, ať můžeme vyrazit dělat něco pořádného," řekl nevzrušeně Sirius.

Lily jen pokrčila rameny a přistoupila k Removi se svým balíčkem, popřála mu všechno nejlepší a usmívala se tak, jak to umí jen ona.

Remus s díky dárek přijal a rozbalil ho. Byly to dvě knížky - jedna mudlovská, a druhá z Krucánek a Kaňourů v Příčné ulici. Nora o její koupi taky dlouho uvažovala a tak musela uznat, že Lily vybrala dobře. Poslední věc, kterou balíček obsahoval, byla čokoláda z Medového ráje.

"Mockrát děkuju," usmál se Remus na Lily a ta jen s úsměvem přikývla.

Po Lily k Removi přišly Amy a Sarah.

"S Amy pro tebe máme společný dárek," začala Sarah a i s Amy popřála Remusovi a předala mu krásně zabalený dárek.

"Vy jste úžasné!" zvolal Remus, když opatrně rozbalil balicí papír a spatřil nový kalamář.

Amy i Sarah se začervenaly a obě dvě Rema objaly.

Nora se rozhlédla kolem a když zjistila, že ani jeden z Pobertů pro Remuse dárek nemá, odtušila, že je na řadě. Pomalu přistupovala k Remusovi a dárek, který držela za zády se jí zdál krok od kroku horší a horší. Vážně se bála, jak na něj Remus zareaguje.