Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

16. KAPITOLA

Nora se ráno jen neochotně vyhrabala z postele. Aby se probrala, dala si studenou sprchu a vydala se na snídani.

Velká síň byla téměř prázdná. Byla sobota a všichni si chtěli přispat. U nebelvírské stolu sedělo jen asi tucet studentů a Nora byla moc ráda, že mezi nimi byl i Remus.

"Dobré ráno," pozdravila.

"Ahoj, hledal tě James," oznámil jí.

"Fakt? Nevíš co může chtít?"

"Netuším. Nezmiňoval se," pokrčil rameny.

Nora si sedla a začala se rozmýšlet, co si dá k snídani, když v tom do Velké síně vletělo hejno sov, které upouštěli dopisy ze svých zobáčků. I před Norou jeden přistál. Zvědavě ho otevřela. Byl od rodičů. Ujišťovali ji, že jsou v pořádku.

"Jsi nervózní? zeptal se Remus a starostlivě si ji prohlížel.

"Ne tak moc jako minule," přiznala Nora.

"To je dobře," usmál se Remus.

Nora mu úsměv oplatila. Topila se v jeho úsměvu a v jeho medových očích, které teď jantarově zářili v ranním slunci, které do Velké síně pronikalo jak okny, tak i začarovaným stropem. Netušila, že on se stejně topí v jejich šedých očích, které mu svojí barvou nejvíce připomínaly bouřkové mraky.

"Vy jste divný. To vás baví na sebe zírat?" zeptal se James, jehož příchodu si Nora ani Remus vůbec nevšimli a sedl si vedle Rema. "Noro, máme problém. Garry byl včera v rámci školního trestu v Zapovězeném lese a šáhnul na nějakou kytku. Teď má všude po těle nějaký hnusný boláky. Je na ošetřovně a madame Pomfreyová ho dává do kupy," řekl nevzrušeně James, jako by rozebíral včerejší počasí, "teď ale k tomu podstatnému. Chybí nám odrážeč," pokračoval James a jeho hlas teď naopak zněl, jako by šlo o život, " mohl bych poprosit někoho, kdo se účastnil konkurzu, ale neznal by naši taktiku, takže jsem se rozhodl, že dnes budeš hrát na poštu odrážeče ty a místo tebe bude hrát Sirius, který taktiku zná, protože ji se mnou vymýšlel. Budeš úžasná, věřím ti a teď to musím jít říct ostatním, pá," řekl rychle a spěšně odešel, aby nemusel čelit Nořiným protestům a dobře udělal.

"Ne! Ne, Jamesi počkej!" volala za ním Nora, ale on ji schválně neslyšel. "Jamesi, já jsem to nikdy nedělala. Jamesi!" James se rychle ztratil v davu studentů přicházejících na snídani.

"Hádám, že teď jsi o kapku nervóznější," prohodil Remus, ale když se na něj Nora otočila, pochopil, že "o kapku" nebyl ten správný výraz.

"Myslíš, že si dělá legraci?" zeptala se Nora s nadějí v hlase.

"Těžko říct, ale James o Famfrpálu nevtipkuje."

Nora měla pocit, že jí někdo ve chvíli kdy jí James oznámil, že bude hrát jako odrážeč, na plíce položil těžký kámen.

Remus se zasmál.

"Co je?" zeptala se Nora trochu ostřeji, než chtěla.

"Nic. Jen jsi hrozně roztomilá, jak máš červený obličej."

"To je proto, že jsem naštvaná!" zamračila se Nora, "a taky proto, že mám strach," dodala.

"Zvládneš to," usmál se na ni povzbudivě a krátce uchopil Nořinu ruku, která ležela na stole.

Kámen, který ležel Noře na plicích, byl najednou poloviční.

"Děkuju."

Jak se blížil čas zápasu, kámen opět ztěškl a Nora začínala přemýšlet, jestli nemá běžet do Zapovězeného lesa a na tu kytku si sáhnout taky. Zlato-červené vlaječky na tribunách jednoznačně převládaly nad stříbrno-zelenými a to hlavně proto, že Nebelvíru fandila i většina Havraspáru a Mrzimoru.