Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

6. KAPITOLA

Nora se ráno probudila a už chtěla budit Rose, když ji došlo, že je v pokoji úplně sama. Rosiny věci, které byly jindy rozházené po celém pokoji tu nebyly a Noře najednou připadal pokoj hrozně prázdný.

Celá rozmrzelá se vydala na snídani. Sunula se Velkou síní, ale najednou nevěděla, kam si má sednout. Tohle nikdy nemusela řešit. Vždycky seděla s Rose. Rozhlédla se, jestli neuvidí Poberty, ale ještě ve Velké síní nebyly. Byla to úplná blbost, ale Nora si najednou připadala hrozně bezradná a osamělá.

Už byla rozhodnutá, že snídani dnes prostě vynechá, když uslyšela: "Hej, Noro! Nechceš si sednout k nám?"

Otočila se. Lily Evansová se na ni usmívala a poklepávala rukou na lavici vedle sebe. Nora byla dokonale zaskočená.

"Jo-jo jasně," řekla vyjeveně a pořád celá zaskočená si sedla vedle Lily.

"Tohle je Amy," řekla Lily a ukázala na hnědovlasou dívku s tmavýma očima, která seděla naproti.

"Ahoj. Já jsem Nora," přectavila se Nora.

"Těší mě, Noro," usmála se Amy.

"A tohle je Sarah," pokračovala Lily v přectavování a ukázala na krátkovlasou blondýnku s modrýma očima.

"Ahoj," řekla Nora.

"Ahoj," pozdravila Sarah.

"Děkuju, že můžu sedět s vámi. Vůbec jsem nevěděla, kam mám jít," přiznala nervózně Nora.

"To je úplně v pohodě," řekla Lily. "Já jsem se s Rose občas potkala v knihovně. Povídaly jsme si a ona hodně vyprávěla o tobě."

Nora cítila, jak červená.

"Každopádně, kdybys cokoli potřebovala, přijď za námi," usmála se Lily, když viděla v jakých je Nora rozpacích.

Den se vlekl. Bez Rose byly lektvary ještě mnohem úmornější. Dnes měli vařit Nápoj lásky, ale Nora by přísahala, že kdyby její "Nápoj lásky" někdo vypil, dopadl by hůře, než kdyby požil Odvar smrti.

Na obědě si sedla s Poberty a strávila s nimi i většinu odpoledne, teda spíš s Remusem, protože Sirius a James se po chvíli "nenápadně" vypařily a Peter se s hlasitým kručením v břiše vydal do kuchyně, aby mu domácí skřítkové připravili něco dobrého.

Nora s Remusem si teda sedli k jezeru a tiše pozorovali oliheň, jak se rochňá ve vodě.

"Jací jsou tvoji rodiče?" prolomila najednou ticho Nora.

"Jak to myslíš?"

"No, jsou to mudlové, nebo kouzelníci?" objasnila svou otázku Nora.

"Taťka je kouzelník a mamka je mudla,"

"Cože? Tohle nechápu, jak se mohli dát do hromady? Vždyť ty dva světy jsou tak odlišné," nechápala Nora.

"Můj táta byl odborník na nebytosti. Jednou při své výpravě přecházel les. Uslyšel křik a běžel za jeho zdrojem. Když doběhl uviděl bubáka v podobě velkého muže se zlým pohledem, který se snaží vyděsit mladou ženu. Bubáka kouzlem Riddikulus přeměnil na pole hub a tu ženu doprovodil domů. Potom se začali výdat, zamilovali se do sebe a vzali se. Tak se moji rodiče poznali," ukončil Remus příběh.

"To je krásný," rozplívala se Nora.

"Jo, to je," souhlasil Remus. "Toho bubáka pak měli na svatebním dortu," dodal.

"Dobře, tak to je trochu ujetý, mít na svatebním dortu velkýho děsivýho chlapa," smála se Nora.

"Jo, to máš asi pravdu," přidal se Remus.

Byl říjen a venku už začalo být chladno. Zafoukal studený vítr a Nora se otřásla zimou. Remus to zpozoroval.

"Půjím ti svůj plášť," nabídl.

"Ne ne, to je v pohodě," odmítla Nora Removu nabídku.

"Vem si ho," trval na svém Remus a už Noře podával svůj plášť.

"Díky."

"Není za co," usmál se Remus.

Přesto, že s pláštěm bylo Noře mnohem tepleji, stále ji chlad zábl na kůži. Sedla si tedy blíže k Remusovi a opřela se o něj. On ji jednou rukou objal. Ani jeden z nich se tak netřásl zimou a oni mohli u jezera sedět až do pozdního odpoledne, než se vydali na večeři.

Po večeři si Nora zalezla do pokoje, sedla si ke stolu a začala psát dopisy pro Rose.

Ahoj Rose, doufám, že se máš líp, než já. Bez tebe je to tu příšerný. Dostala jsem Troll z lektvarů. Myslím, že bez tebe u závěrečných zkoušek propadnutí a budu muset opakovat ročník. Jak se ti vede? Co Krásnohůlky? Opatruj se.

Nora

Dopis dala do obálky a vydala se s ním do školního sovince. Kde si vypůjčila sovu, kterou vyslala s dopisem do Krasnohůlek.

Když se vrátila do své ložnice, plácla sebou na postel a po chvilce ležení usnula.

Nora se s trhnutím probudila. Vzbudila ji nějaká velká rána. Hrom. Venku zuřila bouřka. Do oken bubnoval déšť a venku třískaly blesky. Noře bouřky nikdy nevadily. Teď to ale bylo jiné. Měla pocit, jako by blesky měly vymlátit okna. Byla to děsivá bouřka.

Chvíli se pokoušela znovu usnout. Hromy ale zněly tak hlasitě, že se celý bradavický hrad otřásal. Nora se bála. '

Chceš být přece bystrozorka!' napomínala sama sebe. 'Tohle by tě mělo nechat úplně chladnou!'

Vůbec to ale nepomáhalo. Bouřka zuřila dál. Noru napadlo něco naprosto zoufalého a trapného.

Sebrala se a vyšla z ložnice. Přešla chodbu a zaklepala na dveře, které se zanedlouho otevřely.

"Ahoj, hrozně se omlouvám, ale ta bouřka," sklopila Nora oči.

"To je úplně v pohodě, taky nás to probudilo. Pojď dál," řekla Lily a otevřela dveře dokořán.

Nora vstoupila do ložnice. V pokoji se svítilo, takže Nora snadno poznala, že jsou všichni obyvatelé pokoje vzhůru. Sarah i Amy seděly každá na své posteli a vypadalo to, že si spolu předtím, než tam přišla Nora, povídaly.

"Moc se omlouvám, že ruším, ale ta bouřka mě hrozně vyděsila," omlouvala se Nora.

"To je v pohodě, taky nás to vyděsilo," usmála se Quin.

"Ustelu ti na zemi," řekla Lily a už vytahovala že skříně peřiny.

"Děkuju," pípla Nora vděčně.

Bouřka stále zuřila, ale Nora už se cítila bezpečně a brzy usnula stejně jako ostatní obyvatelky pokoje.

Minulý týden jsem byla na táboře a proto vychází další kapitola až teď. Pokusím se další napsat ještě do konce týdne. Mějte se :)