Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

12. KAPITOLA

Když se Nora vracela z chlapeckých ložnice do ložnice Sarah, Amy a Lily, uviděla na pohovce ve Společenské místnosti spát Siriuse. Potichu se proplížila až do dívčích ložnic, kde už spaly Amy a Sarah, které z večírku odešly už po vypití první láhve ohnivé whiskey. Potichu si lehla do postele a usnula.

Ráno ji probudila protivná bolest v levém boku. Když si po něm přejela ucítila na kůži nerovnosti a hned si vzpomněla o co jde, škrábanec z minulého úplňku. Nora nechápala, proč ji znovu bolí. Hojil se pomalu. Nora si musela podle knížek z knihovny míchat různé mastičky, které stejně moc nepomáhaly. Za madame Pomfreyovou se bála jít, protože by jí musela říct, odkud a od koho škrábanec má a to nechtěla. Remus netušil, co se při minulém úplňku stalo a Nora na tom nechtěla nic měnit. Nikdy.

Teď už byly rány zcela zaceleny a Nora nechápala, proč bolí. Vylezla z postele a rozhodla se, že se potřebuje nějak rozptýlit. Vzala si na sebe teplý hábit a do ruky koště. Vydala se na famfrpálové hřiště.

Adrenalin, který ji proudil v žilách, když letěla, jakoby přehlušil bolest vystřelující z boku.

"James by z tebe měl radost, kdyby tě viděl," zakřičel na ní někdo a ona ho přes vítr, který ji hučel v uších sotva slyšela.

Zastavila o rozhlédla se, aby zjistila, kdo na ní volá. O zábradlí, které bylo okolo hřiště se opíral Remus. Nora se k němu snesla.

"Potřebovala jsem si vyčistit hlavu," usmála se.

"Tak to tě nebudu rušit," řekl a už se otáčel se k odchodu.

"Víš, že jsem tě ještě nikdy neviděla lítat na koštěti?"

"Já na to moc nejsem," zasmál se Remus.

"Nesmysl! Na létání je každý," řekla Nora a už Rema táhla za ruku na hřiště.

"Ne! Noro, počkej! Noro! Stůj! Vážně Noro, já ...já mám strach z výšek."

Nora se zastavila. "Promiň," řekla provinile.

"V pohodě," usmál se Remus. "Jen po mně nechtěj, abych na tu věc sedal," zasměje se a ukáže na koště, které Nora drží v ruce.

Nora se zasmála. "Už nikdy. Slibuju."

Oba se široce usmívali a dívali se na sebe. Čím déle na sebe hleděli, tím více jejich úsměvy pohasínali. Pomalu se k sobě začali přibližovat.

"Dnes je úplněk," řekl najednou Remus a odtáhl se od Nory.

"Aha," řekla Nora zaskočeně. "Můžu ti nějak pomoct?" zeptala se smutně.

"Neboj, zvládnu to," ujistil ji a ušklíbl se. Ona se na něj smutně usmála.

Když byla Nora s Remusem, bolest v boku nevnímala, ale jakmile byla zase sama a neměla jak se rozptýlit. Navíc se jí zdálo, že bolest je čím dál tím větší. K večeru už z toho byla doopravdy otrávená a vyčerpaná. Bolest stále a stále narůstala. Nora se rozhodla, že dnes bude spát ve své ložnici, aby na holky nebyla zbytečně nepříjemná.

Už brzy po večeři si zalezlá do svého pokoje a svalila se na postel. Věděla, že jen tak neusne, protože bolest už ji pulzovalava skoro celý tělem. Nora zakřičela do polštáře. Měla pocit, že zešílí. Že všech sil se snažila nemyslet alespoň na to, že Remus bude každou chvíli prožívat muka jako každý úplněk. Snažila se nemyslet na to, jak bude zase trpět. Bolest stále narůstala. Nora věděla, že už každou chvíli se na nebi objeví úplněk a zpečetí tak další Removu proměnu. Bolest už byla nesnesitelná a Noře se z úst do polštáře vydral další výkřik. Začaly se jí před očima dělat mžitky. Nejdříve beztvaré mžitky, které ale postupně začali odhalovat něco víc.

Nora viděla, nějakou místnost, ve které byla rozházená a roztrhaná křesla. Tapety na zdech byli rozškrábané. Viděla cizíma očima. Jeho očima.

Viděla jak se jeho tělo mění, slyšela, jak křičí. Nejdříve to byl lidský křik, ale pak se změnil ve zvířecí vytí. Viděla velkého černého psa, jelena a krysu pobíhající po podlaze. Viděla, jak ho James, Sirius a Peter v podobě zvířat vyvádějí tajnou chodbou na školní pozemky a dál do Zapovězeného lesa.

•••

"Noro! Noro, vstávej! Přece nechceš prospat Štědrý den," probudil ráno Noru hlas Lily, která klepala na dveře.

Nora neměla tušení, kdy usnula, ale muselo to být až ráno, když úplněk zašel za obzor.

Pomocí všech sil se vyhrabala z postele a šla otevřít Lily.

"Páni, vypadáš fakt strašně," okomentovala Lily Nořin vzhled, když jí Nora otevřela.

"Asi jsem se špatně vyspala," pokusila se o úsměv Nora.

"No tak se dej dokupy! Poberti chtěj něco podniknout."

"Fajn, děj mi 10 minut," řekla Nora a zabouchla dveře Lily před nosem.

Měla sto chutí skočit zpátky do postele, ale s pomocí vší vůle se přinutila jít do koupelny.

Když v zrcadle uviděla svůj odraz, zděsila se. Měla kruhy pod očima a oči zarudlé. Opláchla si obličej a celkově se dala do pořádku. Za chvíli už kráčela na snídani.

Když si sedla k nebelvírskému stolu, kde už seděli všichni Poberti, Lily Amy i Sarah, Nora si všimla hlavně Remuse. Měl hluboké kruhy pod očima a zbídačený výraz. Nora ho chápala. Poprvé ho chápala.

Po snídani šli ven. Pokud bylo něco krásnějšího než Bradavice, byly to zasněžené Bradavice. A tento rok bylo sněhu opravdu hodně.

"Hej, Evansová!" křikl James na Lily a když se otočila hodil po ní sněhovou kouli.

"Pottere!" zavřeštěla Lily, která byla celá od sněhu a popadla ze země sníh ,ze kterého udělala kouli a vší silou jí hodila po křenícím se Jamesovi, kterého sněhová koule zasáhla do hlavy.

James si klekl na kolena a držel se za hlavu.

"Jamesi? Jamesi! Omlouvám se, jsi v pohodě?" Lily se k Jamesovi rozběhla. Z jejího hlasu bylo poznat, že má doopravdy strach.

Když doběhla až ke klečícímu Jamesovi, kterému nebylo přes ruce vidět do tváře, on na nic nečekal a nabral si do ruky sníh, čapnul Lily za ruku, stáhnul ji k sobě na zem a sníh ji jemně rozetřel po obličeji.

"Pottere, ne! Přestaň!" smála se Lily.

V tom přiletěla vzduchem další sněhová koule a tentokrát byla terčem Amy.

"Ty to schytáš, Blacku!" zasmála se a už po Siriusovi házela sníh.

Během chvíle se strhla taková sněhová bitva, která trvala až do oběda, kdy už všichni byli vysílení, že nikdo nezůstal bez zásahu.

Odpoledne zase strávili bruslením na jezeře a večer si společně zahráli Řachavého Petera. Nora večer ještě poslala sovu s dopisem a dárkem k Vánocům Rose. V Medovém ráji jí koupila všechno, co jí v Krásnohůlkách chybí a ještě ji tam přidala jejich společnou fotku, kde se usmívají a mávají.

Další kapitola! Fakt jsem samu sebe překvapila, že je tak brzy :D Užijte si ji!

Minule jsem vám úplně zapomněla poděkovat! Je tu už 2300 přečtení, což je úplně neskutečný! Moc vám všem děkuju! :)