Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

3. KAPITOLA

První ráno v Bradavicích se nijak zvlášť nelišilo od jiných. Nora a Rose vstaly na poslední chvíli a jako vždycky nestíhaly. Když se trochu upravily, běžely na snídani. Zmijozelské hodiny už byly zase celé a neporušené. Profesorka McGonagallová jim dala rozvrhy na tento školní rok. Dnes mají jako první hodinu Přeměňování. Po včerejším průšvihu si El nemohla dovolit přijít pozdě. Rychle do sebe hodila topinku a zapila ji čajem. Popohnala Rose a už běžely k učebně Přeměňování. Stihly to tak tak před profesorkou McGonagallovou.

Přeměňování bylo Nořiným oblíbeným předmětem. Profesorka McGonagallová byla sice náročná a přísná, ale když viděla snahu pomohla a vyšla vstříc. Noru taky fascinovalo, jak lze jednu věc přeměnit na věc zcela jinou. Taky ji fascinovali zvěromágové. Bylo jich ale zatraceně málo a právě profesorka McGonagallová byla jedním z nich.

Hodina Přeměňování začala projevem profesorky McGonagallové na téma OVCE. Na konci minulého roku dělala Nora a její stejně staří spolužáci zkoušky NKÚ. Nora měla ze všeho Vynikající kromě lektvarů, které jí nikdy nešly a nebavily přesto, že měla profesora Křiklana docela ráda. NKÚ z lektvarů přesto nakonec získala, i když to nebylo za Vynikající jako u všech ostatních předmětů, ale za Nad očekávání, za což vděčila Rose, která ji hrozně pomohla doučováním. Rose narodzdíl od Nory lektvary šly. Proto se Rose chce stát lékouzelnicí. Přesto, že Nora lektvary nešly a nebavily, rozhodla se v nich pokračovat, protože se chtěla stát bystrozorkou.

Na konci hodiny, přesto, že byl teprve první den školy, jim paní profesorka McGonagallová zadala esej na téma zvěromágové, což Noru moc potěšilo, jelikož se těšila, že se dozví něco nového. Do svého pomyslného odpoledního plánu zahrnula návštěvu knihovny. Chtěla mít tu esej co nejdříve napsanou.

Po Přeměňování následovaly Dějiny čar a kouzel, které vyučoval podle všech nudný profesor Binns. Nora ale jeho hodiny milovala. Zatímco ostatní polehávali na lavicích a občas někdo i hlasitě zachrápal, Nora hltala každé profesorovo slovo. Války obrů, povstání skřetů i životy slavných kouzelníků a čarodějek, to všechno ji hrozně zajímalo a bavilo. Obdivovala lidi, kteří se dostali do učebnice. Dokázali velké věci a to ona chtěla taky. Nechtěla slávu, ani pozornost. Nebyla ráda středem pozornosti. Radši byla někde skrčená v koutě. Jen chtěla prostě dokázat něco, za co by na sebe byla hrdá ona sama, nebo její nejbližší.

Po Dějinách čar a kouzel následovaly Norou nenáviděné lektvary. Naštěstí jen opakovali, což Nora ještě zvládala.

Na obědě si Nora samozřejmě sedla s Rose a rozebíraly esej, kterou jim zadala profesorka McGonagallová.

"Půjdeš se mnou po obědě do knihovny?" zeptala se Nora.

"Promiň, ale půjdu si zahrát famfrpál. Celý prázdniny jsem si nezahrála a jestli nebudu trénovat, nedostanu se znovu do našeho famfrpálového družstva." řekla omluvně Rose. "A nechceš si jít zahrát se mnou?".

"Ne, ne, radši si půjdu napsat tu esej." odmítla Rosinu nabídku Nora.

Když dojedly, zvedly se a každá odešla jinam. Rose nejdřív do ložnice se převléknout a Nora šla rovnou do knihovny.

Proplétala se mezi regály s knížkami, a když ji nějaká zaujala, vzala si ji. Nakonec jich měla plnou náruč, že přes vysokou hromadu knih ani pořádně neviděla. Opatrně šla k místu, kde si myslela, že se stoly nachází. Když do něčeho narazila, měla za to, že je to stůl, ale když to začalo ztrácet stabilitu a padat na zem, rychle pochopila, že to stůl není. To už ale ležela na zemi mezi knihami. Když se vzpamatovala, zhrozila se, protože pod sebou ucítila pohyb. Uvědomila si, že na někom leží. Neměla ale tušení, kdo to je, protože měl na obličeji knížku. Když si ale všimla pramenů hnědých vlasů a spojila si je s knihovnou, rychle jí došlo, kdo je neznámý. Jen co se vzpamatovala, sundala mu knihu z obličeje. On to neudělal pravděpodobně proto, že mu Nora ležela na rukou. Hned ale svého činu litovala, protože čelit jeho očím, aniž by nebyla celá červená, prostě nešlo. Chvíli si hleděli do očí. On byl zřejmě moc zmatený na to, aby něco řekl, nebo udělal.