Big boys don't cry💧.. |Taegi|

Mrholí.

,, Když říkám, že mi nic není, tak mi nic není.. " Řekl jsem rychle.

Prosím. Ať to nechá být..

Možná by to bylo bývalo vyšlo, kdybych se pořád nemračil a nepřešlapoval z místa na místo.

,, Sakra Yoongi. Okamžitě mi tu ruku ukaž! " Zvýšeným, hrubým hlasem Křikl Tae. Lekl jsem se a s odporem ruku natáhl před sebe.

Když spatřil roztržený rukáv a pod ním skrývající se rány, jakoby mu vypadli oči. Prsty přejel po jizvičkách a pronikavým pohledem si mě prohlédl.

,, Proč jsi mi nic neřekl?!! " Rozlobil se.

Nic jsem neřekl.. zato moje ruce daly značně najevo, že jsem pekelně nervózní. Klepaly se jako osika.. Taehyung nezapomněl na úchylný pohled, jak u něho bylo zvykem. PROČ SE VŽDY MUSÍ USMÍVAT V TU NEJHORŠÍ CHVÍLI?!

,, Jjá.. se.. se moc omlouvám..
T-tae.." Podařilo se mi ze sebe dostat.

,, Nejde tu o mně. Ale o tebe! Yoongi.. mohl jsi mi zavolat. "

Cítil jsem se provinile.. Bylo mi líto toho, že jsem zklamal. Je zřejmé, že kvůli tomu jsem se rozbrečel jako malé dítko. Dopadl jsem na kolena a položil si obličej do dlaní.

,, Yoongi.. co se děje? " Zděsil se Taehyung a klesl vedle mě. Nevyšla ze mě ani hláska, můj hlas to prostě nedovolil.

,, Jsem na dně.. Tae.. nemám nikoho. Jsem sám. " Zašeptal jsem a rukávem si otřel oči. Kolem naštěstí momentálně nikdo nebyl.. Takový trapas.

,, Dneska nemůžeš zůstat sám.. pojď za mnou. " Usmál se. Hleděl jsem na něj jako na zjevení.

Avšak. Šel jsem s ním. Moje kroky byly sice velmi nejisté, ale budiž.

Po dlouhé chůzi bůhví kam se Taehyung zastavil se slovy ,, Jsme tady. ". Neměl jsem ponětí, kde jsme, ale vypadalo to tam jako konzerva. V kostce - malý činžák s dvěma okénky. "Zahrádka" o velikosti psí hromádky. A.. krásná sbírka odpadků, krabic a jednoho nákupního košíku před vchodem.

,, Vítej v mém domě. " Řekl a vesele ukázal na budovu. Následoval příšerný výtlem.

,, Nom.. hezký příbytek. " Vzdychl jsem a falešně se usmál.

,, Buď upřímný, Yoongi. Díra. Čekal jsi vilu... a potom ti představím toto.. "

Než jsem stačil cokoliv dodat, táhl mě dovnitř. Při jeho odemykání dveří jsem se pokoušel uniknout.. ale marně. Jeho sevření se rovnalo provazům pro tygra. Byl jsem RELATIVNĚ v klidu.. teda.. do doby, dokud jsem neviděl ten "výtah". Nebo co to mělo být za existenci.

,, Nejedeme tím strojem, že ne? " Zděšeně jsem do něho strčil.

,, Jistěže. " (Kpop_girllover - you know.) Zmáčkl tlačítko a stiskl mne pevněji. Něco zarachotilo a do prvního patra přijel ten pekelný stroj.

,, Prosím .. radši půjdu po schodech..!! " Zavřískal jsem.

Na to se Taehyung zlověstně zasmál. Než jsem pochopil, vtáhl mě dovnitř, ani nevím jak.. Výtah se rozjel nahoru. Během sekundy jsem stál před jeho dveřmi. Tae si mezitím sundal boty, odemkl a odhodil svou tašku k věšáku. Jako opička jsem udělal to, co dělal on.

,, Potom se posaď na gauč. Přinesu něco k jídlu a tak dále.. " Řekl a bez jediného pohledu na mě odešel.

Posadil jsem se na chladnou pohovku. Zíral jsem na všechny věci kolem. Na to, že bydlí zhruba v 3+1, to má perfektně zařízené. Celý byt je vytónovaný v světlých, pastelových barvách. Jediné, co září na světle modré zdi jsou pestře barevné obrazy čehosi.

Nedalo mi to a zvedl jsem se.Musel jsem to vidět z blízka.

Pohledem jsem si prohlédl anonymní výtvory. Byly opravdu velmi zajímavé. Úchvatné.. všechny vypadaly moc pěkně, ale přece jen mě nejvíce zaujal ten největší uprostřed.

Pokusím se o letmý popis. Vlastně to nebude tak těžké. Jde o černou siluetu mužské postavy, na které září mentolové vlasy.. zbytek plochy je pocákaný převážně růžovou barvou.

,, Zaujal tě? " Ozval se hlas za mnou. Vylekal jsem se a tak se prudce otočil.

,, E-ehmm.. relativně.. kdo je autor? " Taehyung ke mně přistoupil a podal mi do ruky čokoládovou tyčinku.

,, Já. " Řekl po chvíli ticha.

×××
- Haii :'')
Tady máte tu vaši vyprosenouu kapitolkuu :---)
Jsem ráda, že se vám příběh tak líbí.
*ADRIS*