Big boys don't cry💧.. |Taegi|

Bouřka.

,, Heh.. prostě nemám rád konverzace s lidmi.. " Podotkl jsem.

,, A co by jste tedy chtěl dělat? " Zeptal se s úsměvem ve tváři a podíval se mi do očí.

Chvíli jsem mlčel.. cítím jsem velký knedlík v krku. Pomalu se mi svíral žaludek.

,, No.. agrrr.. nemůžete mě přestat nutit mluvit?!! " Vykřikl jsem naštvaně a protočil oči.

,, A jak se chcete bavit, Yoongi? "

,, Já nevím.. nějak jinak by to nešlo? " Odvrátil jsem pohled, abych se na něj nemusel dívat.

,, Šlo.. ale znakovou řeč neumím. " Řekl s ironickým úsměvem.

Zvedl jsem se od stolu a odešel na záchod. Sedl jsem si na mísu a zamkl se. ,,Sakra YOONGI! Seber se.. " Přemýšlel jsem nahlas. ,,Copak budeš mlčet napořád?" Meh.. Nesnáším to. 

Vždycky když jsem nervózní klepou se mi ruce. Což byl přesně teď můj problém. Třesl jsem se jako osika.. Chytl jsem si hlavu a kopl do dveří.

Chvíli jsem se díval na jedno místo. Potom jsem rozhodl, že to nějako zvládnu. Nemůžu odejít jako největší zbabělec a srab.

Vrátil jsem se.

,, V pořádku? " Usmál se Taehyung. Zatím nám číšnice přinesla objednávku. Doktor si míchal kafe a pořád se tak divně tvářil.

Chytl jsem hrnek do ruky a chtěl se napít. Jenže moje ruka se tak klepala, že jsem ho musel položit zpět. Tae si toho očividně všiml a začal se smát.

Byl jsem hodně nervózní.

Chvíli jsem pozoroval své ruce a snažil je uklidnit.

Odvrátil jsem pohled na zem.. Lekl jsem se, protože mé dlaně se objevily v cizím sevření. Moje ruce popadl Tae. Pohlédl na mě a já zpozoroval, jak se mi tep zklidnil. Měl úžasně teplou kůži a to mě nesmírně uklidňovalo. Sklopil jsem pohled a užíval si to.

Když mě pustil, mé ruce se už netřepaly... Byly klidné. Nechápu jak to udělal, ale každopádně se zase tak debilně ksichtil.

,, Lepší? " Mrkl.

,, Lepší.. " Uznal jsem. ,, Jak jste to udělal, Tae? "

,, Stačí jen teplé ruce a upřímný pohled. Už vidíte, jak je důležité mít někoho, kdo vás uklidní? "

Zamyslel jsem se.

Měl sice pravdu, ale nechápal, jak je to těžké. Když se bojíme, nedokážeme ani otevřít ústa. Udělat krok, či otevřít oči..

,, Vím, čeho se bojíš a pomůžu ti. Začneme tvojí nervozitou.. Budu tě držet za ruce a ty budeš mluvit. Pomůžu ti Yoongi.. ale musíš souhlasit. Stačí říct jen ,, ANO. " ". Napil se.

Kývl jsem hlavou a natáhl své končetiny k němu. On je pevně sevřel a zvedl koutky.

,, No.. jmenuji se Min Yoongi. A letos mi bude 23. Mám rád zpěv a zbožnuju horkou čokoládu. Bojím se důležitých rozhodnutí a nerad mluvím s lidmi. Miluju déšť a celkově rád trávím čas sám. Měl jsem angorskou kočku Akima, ale minulý rok zemřela, psychicky jsem se zhroutil. Od té doby je to podstatně horší. Když jsem nervózní nebo se bojím, třesou se mi ruce a kolikrát tolik, že nedokážu udělat ani krok. "

Zarazil jsem se.

Pohlédl jsem na Taeho, který seděl naproti a s rozzářeným pohledem mě sledoval.

,, Děkuji. " Poděkoval a zavolal číšnici, že zaplatíme.

Nic jsem neříkal. Jen vykuleně upíral pohled na hořící plamen svíčky na stole. Řekl jsem úplně všechno..

Když zaplatil, chystali jsme se jít. Nikdo z nás nic neřekl.

Vyšli jsme společně ven.

,, Tae? " Zastavil jsem ho.

,, Ano? " Vykoktal ze sebe rychle.

,, Máte zítra čas? " Začervenal jsem se a sklopil pohled.

,, Samozřejmě. Pro tebe vždy. Zavolej mi .. " Odpověděl klidně a zamával mi.

,, Počkat! " Chytl jsem ho za ruku. ,, Ohřejte mě. "

Taehyung se na mě díval s ústy dokořán. Po chvíli chichotání přiložil své ruce na moje. Naše dlaně se spojily. Přivřel jsem oči. To teplo bylo strašně moc příjemné. Nikdy jsem netušil, že by tohle někdo dokázal. On byl opravdu jediný, komu se mu podařilo mne zahřát.

,, Sbohem Yoongi.. " Rozloučil se a obejmul mě.

Potom zmizel jako pára na hrncem a já zůstal zase sám. Sám jako sloup. Opuštěný a studený.

×××
-Haii :3
Tady je další kapitola. :)) I hope you like it.
*Adris*