Big boys don't cry💧.. |Taegi|

Slejvák.

Moje tělo unaveně kleslo na lavičku vedle zastávky. Sklopil jsem hlavu a doufal, že se už nic nestane.

Z kapsy jsem vytáhl telefon a chvíli ho držel jen tak v ruce. Pokusil jsem se ho zapnout, ale marně. Definitivní konec.

Nemohl jsem zavolat, že přijdu pozdě.. Nevěděl jsem kolik je hodin..

Zastrčil jsem ten kus šrotu do kapsy a rozhlížel se, kdo je kolem. Nikdo nikde. Očividně jsem jediný blázen, který sedí v totálním slejváku na lavičce a čeká na autobus. Zřejmě tak půl hodiny tu ještě budu trčet.

,, Dobrý den, neujel mi autobus? Netuším kolik je hodin a zákazník na mě určitě čeká. Máme domluvenou schůzku. " Zeptal se pohledný mladík stojící vedle mě.

,, Bohužel, před pár minutami odjel. " Vzdychl jsem a podíval se mu do očí.

Byly temně hnědé. Hnědé jako krásně zralé kaštany. Tak temné, že i noc je bledá.

,, Posloucháte mě? " Usmál se muž a sedl si vedle.

,, Ne. Omlouvám se.. Přemýšlel jsem. "

,, Ach tak. Co že tu tak sedíte? Úplně promočený.. pokud nenastydnete, budete mít z pekla štěstí. " Vykulil své hnědé oči a podal mi rukavice.

,, Děkuji. Taky mi ujel autobus. Nestíhám.. " Naštvaně jsem kopl do plechovky před sebou.

Záhadný chlapík se zašklebil a upravil si kabát.

,, Nesmíte v sobě hromadit tolik vzteku a brát to trochu víc pozitivně. Kdybych já myslel jen na to zlé tak se zblázním. " Zdůraznil a obejmul mě kolem ramen.

,, Mluvíte, jak kdyby jste s tím měl zkušenosti.." Prohodil jsem znudeně.

,, Však s tím mám co dočinění každý den. Jsem psycholog. " Řekl a usmál se.

Pohlédl jsem na něj a zhrozil se. Nesnáším psychology. Přijde mi, že od vás vždycky jenom vyzvídají a stejně ničemu nepomůžou.

Ironie osudu je, že moje cesta za jedním psychologem vedla.

,, Mohu se zeptat, na vaše jméno? " Přimhouřil oči doktor.

,, Yoongi. " Podal jsem mu ruku.

,, To snad není možný! Pane Yoongi! Jaká náhoda. " Usmál se. ,, Jsem Taehyung. Říkejte mi Tae. "

,, Oh.. Dobrý den Tae. Opravdu náhoda. " Cítil jsem, jak se červenám. Nesnáším seznamování.

,, Jelikož jaksi nestíháme naši schůzku, mohu si dovolit vás pozvat na kafe? " Vyskočil na nohy.

,, Klidně.. " Přikývl jsem, ale uvnitř jakoby můj hrudník nesl těžký kámen.

Seděli jsme naproti sobě a ani jeden z nás neřekl slovo.

,, No.. pijete kafe nebo čaj? " Zeptal se Tae a nakoukl do nápojového lístku.

,, Vodu. " Odpověděl jsem jedním slovem a nasadil ,, poker " obličej.

,, Ach tak. Vy asi nebudete moc komunikativní typ, že? "

,, Ani ne. Nemám rád lidi. " Řeč se na chvíli zastavila, což ale netrvalo dlouho.

,, Jste vtipný Yoongi. " Podotkl a položil si hlavu do dlaní.

,, Meh. Já? Určitě ne.. "

V tu chvíli naštěstí přišla číšnice. Jinak bych musel zase na něco odpovídat. To by byla zaručeně moje smrt.

Tae si objednal kafe a nějaký zákusek. U toho se tvářil, jako kdyby nás oba s číšnicí chtěl sníst. Byl opravdu děsivý a já jsem se ho pomalu začínal bát.

,, No.. já poprosím vodu s citronem. " Otočil jsem se na ženu s jídelními lístky.

Ta se křečovitě usmívala. Bylo vidět, jak její svaly odmítají držet úsměv v křeči. Proč se všichni lidé tak přetvařují? Copak jsem jediný, co dokáže být normální?

Nechápu lidské přemýšlení.

Z negativního přepínání myšlenek mě vyrušil Tae jeho divnou otázkou.

,, Yoongi. Máte nějakou přítelkyni?" Nazvedl obočí a vytáhl jakýsi malinký bloček.

,, Ne nemám. Jak jsem řekl, netvořím vztahy mezi lidmi. " Vzdychl jsem a rozhlédl se, abych nemusel navazovat oční kontakt.

Taehyung si cosi zapsal do notýsku.

,, Dobře. Fajn. Super. No .. Máte sestru nebo bratra? Jste jedináček?" Vyptával se dál.

,, Proč vás to zajímá?!! " Praskly ni nervy a práskl jsem rukou do stolu.

,, Jsem psycholog. Potřebuji to vědět.. a pokud jsem si dobře všiml, tak váš psychický problém jsou vztahy. "

,, Pche. Já jsem v pořádku.. " Namítl jsem.

,, Oh. Tak proč jste si se mnou domluvil schůzku? " Vykulil oči.

×××
- Haii ^-^
Tato kapitola je trochu (hodně) delší.. :DD snad nevadí c:
Budu ráda za veškerou podporu.
*Adris*