24 Presents (Harry Potter) ✔️

Twentieth present

Prsty jsem i druhý den přejížděla po napisu poslední na mém náhrdelníku. Musela jsem za Severusem. Protože jestli bych nešla, už nikdy bych s ním nemluvila mezi čtyřma očima. Tím jsem si byla jistá, bylo dvacátého. Jasně, chtěla jsem ho navštívit i v noci dvacátého druhého (nebo spíš ráno), ale mohlo se cokoliv stát. Třeba by školu navštívil sám lord Voldemort a byli bychom evakuováni. Tak ok, to je asi velmi nepravděpodobné.
Nevěděla jsem, co k Severusovi cítím. Ne, nebyla to láska, avšak jsem ho měla ráda vedle sebe. Ihned jsem zrudla, vzpomněla jsem si na jeden sen, jenž se mi zdál.

Dívala jsem se z okna jedoucího vlaku. A Severus seděl za mnou, dotýkající se mé ruky. Bylo to příjemné. Hladil mě. Neodtáhla jsem se. A žádný Ron jako by nebyl.
Stále jsem měla upřený pohled na krajinu míhající se za okny. Najednou se jeho rty dotkly mého krku. Obrátila jsem se k němu. Nechtěla jsem ho setřást. Jen jsem se na něj přála dívat.
„Neotáčej se,“ šeptl svým tipickým hlasem, jež byl ale něčím zabarven.
Pokračoval dál a dál, bylo nám jednu, že lidé chodí kolem našeho kupé...

Cítila jsem se v rozpacích. Totiž, pravda, líbilo se mi to, ale zdálo se mi to nemorální. Nevím proč, ale Severus mi na tohle nikdy nepřišel.

•••

Bylo teprve osm. A já se k němu vydala. Potřebovala jsem ho prostě vidět.
„Dobrý den, pane profesore,“ zaklepala jsem.
„Co chcete, Grangerová?“ procedil mezi zuby.
V jeho kabinetě u stolu seděl Harry, který se na mě díval s otázkami v očích.
Bože, já zapomněla, že má dneska školní trest.
„Jen k tomu, pojednání, nevadí, že je to napsáno na pěti svitcích?“
Ironicky se ušklíbl.
„Vy jste taková nesnesitelná šprtka, Grangerová.“ Ranilo mě to. Musel to hrát před Harrym, ale stejně.
Do pokoje jsem se vlekla. Převlékla jsem se do pyžama a přistoupila k oknu. Sova zas přilétla. Měla jsem slzy v očích.

Hermiono,

omlouvám se. Byl jsem k tobě hrubý. Jenže, já musel. Co by si pomyslel Potter? Vím, je to špatný důvod...
Přijmi ty růže... Jsou to poslední ode mě...

Severus Snape

Poslední. Zase jsem se kochala náhrdelníkem.
Květiny jsem hodila do vázy a ze šuplíku vyndala medailonek ve tvaru srdce. Pozorovala jsem mě a Ronalda. Dívala se na vločky snášející se k zemi.
A v očích mě štípaly slzy...